Já - Mandelštam

Taky skládám spíš slova než hudbu. Zkusil dát můj text ke zhudebnní AI. 

Tady je výsledek mojí Půlnoční. 

Za mně dost dobrý. Kdybys chtěla vědět víc, napiš, podělím se.

Klaso, díky.

Asi by to chtělo vzít do ruky kytaru a složit k tomu i melodii. Ale to já neumím. Musel by to udělat někdo jiný.

Krásné. Cit pro takt, verš... a hloubka.

A široká duše...

Mariane,

když v Rusku za Jelcina pár let i existovala jakási (skoro) demokracie, zvrhlo se to v mafiánský kapitalismus, ještě daleko horší než ten český. Pořádek pak udělali až Putinovi samopalníci. Báťuška Putin byl vítán jako někdo, kdo znovu nastolil pevný řád.

Ještě Lermontovova aristokratická babička mlátila bičem provinilé mužiky sama, osobně, protože "pořádek musí být"...  Národní mentalita Rusů je přecejen dost jiná než ta naše.

pochopit Rusko může jen Rus...to mi říkal můj profesor češtiny...on mě naučil milovat Rusko bez ohledu na Rusáky...je to stejné jako Indie nebo Tibet...prastará duše národa, která žije sama sebou, bez ohledu na vlády a režimy

Benetko, Mariane,

takové a podobné verše by mohly být v Rusku aktuální už tak tři sta let. Četla jsem Dostojevského Zápisky z Mrtvého domu a  Jeden den Ivana Děnisoviče od Solženicina a moc se to nelišilo. I dnes by asi někdo mohl napsat obdobnou knihu.

ach, jak já to miluju...tu chandru ruské duše

Zeanddrich E. - Popsal jsem to podle Bullockovy knihy, a ano, měl u toho asistovat i Žukov (pokud si dobře vzpomínám). Zatčení Beriji se objevilo i v nedávno natočeném filmu Ztratili jsme Stalina, kde je to pojednáno dost podobně. Vaše argumenty zní ale logicky. Detaily této historické události neznám, jistě by stálo za to, zapátrat i v jiných zdrojích, jak to vlastně bylo, resp. jak je možné, že se Berija nedozvěděl, co se proti němu chystá.

Stalin ovšem poslal Žukova do Oděsy ze svých vlastních důvodů, obával se jeho značné popularity. Měl-li na tom nějaký podíl Berija, nevím.

Ad Zajíc Březňák -někde jsem četl, že Beriju zatýkal sám Žukov. To je ale divné, jelikož pochybuji, že by se Berija nedozvěděl, že jeho nejúhlavnější

nepřítel jede ..z dalekého venkova, kam ho Stalin (asi) na jeho popud poslal, se svým jistě ne malým vojenským doprovodem do Mosky ((...)).

Zajímavé jako celek pro mne:)

Dávám tip

O.Pasir,

jsem ráda, že zaujalo a moc děkuji za chválu.

Chruščov, který na "hospodářově pohřbu" upřímně plakal, se ukázal být nečekaně tvrdým mafiánem. Komunisté ostatně nebyli nic jiného než mafiáni - zločinci a Koba jistou dobu vykrádal banky. Od sicilské mafie tyto pány odlišovalo jen jiné náboženství.

Um, okolnosti Stalinovy smrti byly zajímavé. Píše o nich mimo jiné Sir Alan Bullock v knize Hitler a Stalin, kde cituje vzpomínky Stalinovy dcery Světlany. Podrobněji jsou popsány v knize Neznámý Stalin od bratří Medvěděvových.

Lavrentij Berija svého "šéfa" o dlouho nepřežil, ještě v průběhu roku 1953 byl na Chruščovův popud zatčen a popraven. Chruščov a jeho spojenci se nemohli spolehnout na politickou policii NKVD, proto při Berijově zatčení asistovali vysocí armádní důstojníci a zatčený byl převezen nikoli do Ljublanky, ale byl uvězněn v budově vrchního štábu armády. 

Stalin neměl žádné skutečné přátele, pouze přítele z mládí Iremašviliho, který zanechal ceněné vzpomínky na mladého J. V. Džugašviliho, pozdějšího Stalina. 

Konečně něco, čemu rozumím, navíc skvěle zrýmované. Pro mne to nemá chybu.

vesuvanko,

díky za tip i za chválu.

fialko,

děkuji. Příští týden zase nějaké vázané verše zveřejním.

Indianska,

moc děkuji za názor. Zveřejním to asi něky v září.  Dlouho jsem tu nebyla a tak mám v zásobě hodně básniček a dost se rozmýšlím, co vybrat. Třeba "Mandelštama" jsem napsala už v květnu za koronakrize, když byly zavřené knihovny a neměla jsem na Písmák přístup.

Alegno,

díky. Kdyby to byla pravda, tak i za ten odlesk bych byla vděčná.

Zajíci,

náhodou jsem právě včera večer posluchala v rádiu pořád o nevyjasněných okolnostech smrti Josifa Visarionoviče Koby Stalina. Taky to byl docela horor a vydalo by to na několik básní. Nevím ale, jestli bych dokázala takové básně napsat.

To, že se na Kobu díváš očima jeho matky, dává básni zvláštní sílu, protože Stalin svou rodinou v podstatě pohrdal. Snad kromě ideologa Ždanova vlastně neměl žádného blízkého člověka a čtyři jeho eventuální nástupci z politbyra včetně Chruščova byli zároveň i jeho rivalové a tak nevěděli dne ani hodiny, protože si  "hospodář" chtěl udržet moc a do poslední chvíle. Lavrentij Berija o sobě prohlašoval, že Stalina zabil. Jestli to ale byla pravda, to se už nikdy nikdo nedozví.

blackie,

díky za generálskou řádku hvězdiček.

Diano,

jsem ráda,že se líbilo. Na příště mám nachystáno něco tak trochu o Brně.

Břízo,

samozřejmě, že bych to o nezvládání hororové reality řekla i svým oblíbeným ruským básníkům. Vždyť někteří z nich byli stateční a jiní ne. Třeba Pasternak si určitě byl vědom toho, že když vydá Doktora Živaga a ještě k tomu v zahraničí, bude to pro něj znamenat něco jako rozsudek  k trestu smrti. Ale on to udělal. Živaga vydal, obdržel nobelovu cenu, rozpoutala se proti němu politická kampaň, on byl přinucen nobelovu cenu vrátit, opět se tedy částečně před bolševiky pokořit. Ale hlavní je to, že román zůstal a žije dál a je to vlastně to hlavní, co každý z Pasternaka zná.

Marku,

"slovní malby" - to jako bych tady měla nějakou výstavu... Ale ano, já "maluji" ráda a možná nejraději mám historické malby.   Díky.

Krásně napsané, sugestivní, až zamrazí.. TIP

Moc pěkně napsané, těším se na další :-)

Fortissimo- je v tom jakási skepse (něžná ale) a psané minimalisticky. Moc se mi líbí první strofa. Takový lidský a věcný je to tvoje fortissimo. Netřeba křičet totiž. I ticho umí řvát, že jo.

Dík za důvěru. Já v poezii nehledám chyby. Baví mě atmosféra a nápady. A ty tvoje jsou prostě neotřelý. Monumentální, zrůdně nekonfekční, tak to mě baví moc.

;)

jsi bravurní pisatelka, myslím, že se ti podařilo trochu kouzla z děl ruských mistrů ve verších zoobrazit*****

Koba

cesty, ze kterých sešel

nejvěrnější z pravověrných

tvář, kterou sňal

a ta druhá, kterou nesnímal

železobetonové mosty

jež vedly sedmdesát let do nikam

-

svým tělem hubeným jsem ti život dávala

když jsi ještě uměl brát

škoda, že ses nikdy nestal knězem

škoda, že jsi tolik přibral

tam, kde duše tučných k stáru láteří

škoda těch ztracených milionů

na které dopadla tvá ocelová pěst

náhrobkem budiž jim tvá zem

náhrobkem budiž ti můj stud

-

v každém vidíš svého zrádce

ale v oku svém břevna neznamenáš!

mrtví a stíny živých lemují Rusko a Ukrajinu

když Svazem projde úsvit rovnosti

děti s vypouklými bříšky

když se kácí les, létají třísky

ráda jsem četla.....děkuji.....*/***************

Moc pěkně napsáno.

Umbratica .... 

(svěřím se prosím ještě s několika myšlenkami. Není - li to vítáno, omlouvám se předem)

- dokud nepoznáme a nebudeme schopni změnit k lepšímu sami sebe, jak bychom mohli doufat v naději, že se nám cosi takového podaří se světem? Kdo dohlédne důsledků svých činů? Kdo může říci, že nedláždí svojí iluzí a dobrým úmyslem cestu do pekla? Pověděla bys také zmiňovaným ruským básníkům, že je "realita hororová pro toho, kdo ji nezvládá" ? Opravdu považuješ naše balancování na hraně globální katastrofy se stovkami tisíc nevinných obětí ať už násilí, hladu, narůstajících přírodních katastrof, nemoci, či prostého zoufalství z pocitu blízké apokalypsy -  po celém světě -  za procházku růžovou zahradou? Infantilní vytěsňování a popírání bolestivých faktů ze svého vnímaného mikrosvěta vede pouze k věčnému dětství. Mnozí by nás měli rádi věčnými dětmi. Děti jsou poslušné a manipulovatelné.

Velmi si Tvé slovní malby cením. Je tam vše - děj, atmosféra, napětí, jistý nadhled, ale i vtáhnutí do příběhu. Má to barvy, má to svou hudbu, člověka se to dotýká...

Díky za výběr, Knihomole a jsem ráda, že si někteří vzpomenou se mnou a někteří s jistými jmény třeba teprv seznámí.

Je dobré pripomínať si týchto autorov, obzvlášť takto.

Břízko,

proč hned tolik pesimismu ? Realita je hororová hlavně pro toho, kdo ji nezvládá. A proč se vůbec prvořadě zabývat sám sebou ? Jsme tu proto, abychom pomáhali jiným a ne abychom fňukali sami nad sebou. 

Já vím, že můj soucit s mrtvými básníky je dost málo. Měla bych mít spíš soucit s těmi živými, hlavně s těmi, kteří se trápí. Možná k tomu mají důvod, možná ani ne. - Ale právě to je třeba zjistit.

I dnešní doba má své stíny, ale proti stalinské éřev Sovětském svazu je to procházka růžovou zahradou. 

- Realita je hororová ze své podstaty. Proto bnez iluzí projekcí a laskavých lží končí zpravidla život sebevraždou. Kultura byla vždy děvkou politiky  (ostatně stejně, jako historie). A dnes tomu není jinak. Toto "podvolení dnešku" mi v jinak krásných básních vadí . . .posouvá je totiž bohužel na hranici kýče

Trivi,

díky za chválu a - interpunkce příště už bude. Žádalo mě o to už víc lidí a já jsem si vědomá, že moje věty jsou někdy až příliš dlouhé a složité.

Goro,

díky za chválu i připomínky. S delšími vázanými verši si teď dám na nějaký čas pauzu, ale až se k nim vrátím, interpunkci asi už v tomto případě používat budu. Žádalo mě už o to víc lidí.

Rýmy jako by do věty tak nějak přirozeně patřily, skvělé. Jen bez té interpunkce mi to čtení jde občas až naponěkolikáté, než pochopím vazbu. Chápu, že psát bez interpunkce je v toleranci básnické licence, ale tady mi to přijde trochu škoda, pak by mi veše přišly dokonalé.

Vcítit se do postavy a v ruském stylu - taky jsem si jednu takovou střihnul :)

Indianska,

potěšilo mě, že zmiňuješ právě moje experimenty. Většinou nedostanou moc tipů a tak je ryhle smažu. Jsem ale ráda, že někteří je ocení a to většinou ti, kteří je sami píšou, jako třeba ty. 

Teď právě zvažuji, jestli jeden takový experiment zveřejnit. Jsou to dvě básničky, které spolu souvisejí : Pianissimo a Fortiissimo. Posílám ti tu druhou a moc by mě zajímal tvůj názor :

Fortissimo ?

Básně jak malby na velkých plátnech

žádají prostor pro odstup

a ve tvé garsonce  3 x 4

kde mezi křeslem a televizí

uděláš sotva dva bázlivé krůčky

by mohlo dojít

k explozi z přetlaku

Nechodíš si číst na lavičku

nevozíš knihy do přírody

v horolezeckém batohu

zatím sis vždycky vystačila

s pocity ode zdi ke zdi

takže Slovanská epopea

by tě mohla i udusit

Snad bude nejlepší

všechny ty zrůdně nekonfekční

monumentální supersbírky

roztrhat - nasypat do klobouků

a potom z útržků

poskládat novou poezii

Um, umíš velmi dobře vystihnout /předpokládanou/ atmosféru období, míst, o nichž básně jsou. Možná bych se přimlouvala za interpunkci, třeba v prvním a posledním verši druhé by čárka vymezila jednotlivá slova - názvy stromů, ale i tak - podařené!

Nevadí, že vypůjčená, ale sedí tam. Stejně jako ty ostatní verše.

Já mám tvoje básně moc ráda. Jsou mi blízký. A úplně nejvíc experimenty :)

Indianska,

nevím, jestli se povedlo, to ukáže až čas. Jsem ale ráda, že se básničky líbí právě tobě. Děkuji.

Revírníku,

možná jsem se pokoušela o empatii, možná jsou moje pocity autentické, možná v tom všem hraje hlavní roli soucit, protože skutečné umění začíná tam, kde začíná soucit.  ... Učím se soucitu od Pasternaka. Od Madelštama se učím spíš, jak zachytit atmosféru. Když byl hodně mladý, ještě před revolucí, psal hodně o lodích zimujících v Petrohradě, takže ta atmosféra ojíněného železa mlhy a ledu je vypůjčená ad něho.

A povedlo se! :)

Krásné, moc krásné jsou oba. Znějí tak pravdivě a tak skutečně. Jsou jako poselství přímo tam odtud. Z té dálky i z té hloubky času.