Vánoce jsou svátky klidu, míru a kdo ví čeho všeho…

„Vánoce jsou svátky klidu, míru a bezbřehé debility!“ ulevil si Franta Vykuk před vchodem do místní večerky. Jako každý Štědrý den vstával už v šest hodin ráno, aby se vyhnul frontám v obchodech a v klidu si mohl hned po otevření nakoupit, aby byl jako každý rok nepříjemně překvapen tím, že stejný nápad jako on mělo dalších dvacet zoufalců.

„Bude hladomor,“ vrčel na ostatní ve frontě na košíky. „Musíte vykoupit celou prodejnu, abyste přečkali do Štěpána!“

„A vy tady čekáte na autobus?“ zeptala se ho paní před ním, které se to dotklo. „Stojíte tady jako my všichni na košík, takže i vy jste příčinou tlačenice.“

„Jenomže já chci jenom strouhanku, nepotřebuji skoupit celý svět!“

„Každý chce jenom to, co včera zapomněl,“ poučil ho vedle stojící důchodce. „To já jsem třeba zapomněl chleba, brambory, mléko a minerálky. Jo a díky za tu strouhanku, na tu jsem taky zapomněl.“

„To, že jste zapomněl strouhanku, je banalita,“ vmísil se ho hovoru další účastník, vzhledem silně připomínající místního ochmelku, kterým i byl. „To já jsem si zapomněl loni koupit rum a přišel jsem na to až ráno, na Boží hod. Musel jsem jít na benzinku, všude jinde bylo zavřeno.“

„Jo, to znám,“ opáčil důchodce. „Na benzinku jsem si musel loni pro pivo, je to tam dvakrát dražší, ale za blbost se platí.“

„Na benzince strouhanku nemají,“ držel se svého problému Franta. „Rumem kapra neobalím.“

„No jo, ale když doma nemáš strouhanku, tak většinou nedostaneš absťák,“ poučil ho ochmelka, který s ohledem na téma přešel do tykání. „Sedíš pak doma jako pitomec a koukáš do krbu.“

„Kapra si můžete udělat i na modro,“ poradila mu paní, stojící před ním. „Je to mnohem zdravější, než ten olejem nasáklý trojobal.“

„Já mám rád klasiku,“ opáčil Franta, který se mezitím uklidnil. „Ani nevím, čím bych ho namodřil. A není to jedovaté?“

„Postoupit si všechno dál, už mit otevreno,“ vyklonila se pět minut před sedmou ze dveří vietnamská prodavačka. „Vzít kosík hned u dvere!“ upozornila Frantu, který se briskně hnal k pečivu. Nicméně strouhanku nikde neviděl.

„Prosím jednu strouhanku,“ obrátil se na prodavačku.

„Pohanku?“ zeptala se prodavačka. „Pohanku mít vzadu u petrzel.“

„Strouhanku!“ zopakoval Franta se zbytečně přehnanou dikcí.

„Já nevědet, co je satorhanku,“ zamyslela se vietnamka. „Vy myslet něco na oblecení? To mít nalevo. Dorhogerie je napravo.“

„Tak mi dejte rum,“ vzdal to po chvíli přemýšlení Franta, „a modrou barvu,“ dodal s šibalským úsměvem.

„Moudrou barvu?“ zamyslela se prodavačka. „To nevim, podivam…“

„To byl vtip,“ zasmál se konečně nahlas Franta a odešel domů sice bez strouhanky, ale s rumem a mnohem lepší náladou, než jakou měl ráno. Vždyť vánoce jsou přece svátky klidu, míru a kdo ví čeho všeho…