Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezápisky z exkurze IX (pobřežní)
Autor
Luzz
pobřežní romance
– anebo pohřební?
(pořád ty stejné chyby a přesmyčky)
šli jsme po břehu i po hřebenech a hřbetech (středooceánských anebo okrově zlatých)
někdy po hřebech a hranách
prsty přes dvě vrstvy – než ses dostal ke kostem a obtiskl sis mě
odliv; prázdná pláž odpadky řasy
mrtvá medúza v písku
kus čehosi – špinavě bílej s fialovými zoubky na okraji
nijak mě neděsí
nad námi útes; stopy kavitace abraze
rýhy průrvy dutiny
kde se časem ubytují ústřice
jistě – příliv přijde
odliv příliv odliv příliv
jak únavné zdlouhavé drásající –
bolest moří i pobřežních skal se přelije do nás
už dávno jsme společně vrostli
(kam vlastně)
tak dávno
spokojme se tedy s vědomím že není úniku
- i když se odstěhujeme zpět do bezpečí kratonizovaných jader kontinentů
- i když se vydáme na volné moře
není úniku
opravdu jsme vrostli
– do skal –
ale! jsme dosud součástí útesu anebo už rozdrobeni v písku?
a navíc – mělo to být přece jinak!
ty – moře
já – útes
jenže –
kdo je kdo
kdo je kde
v příběhu o měnícím se pobřeží
15 názorů
Poděkovat musím více já, protože jsem se poučil, nechtěl jsem svým komentářem tvo je dílo nikterak znevážit.
lastgasp: pokud musíš hledat v příručce nebo encyklopedii, tak je to zřejmě tím, že ty termíny "jsou" vědecký a ne že se "tváří" vědecky, ne?
ale na druhou stranu - tolik těch termínů tam není... je tam abraze, kavitace (to jsou podle mě pojmy, který se používají i mimo geovědy) plus středooceánskej hřbet (ok, to je geo-termín v pravým slova smyslu, ačkoliv zde jde o učivo zeměpisu šesté třídy) a ještě ta nešťastná kratonizovaná jádra kontinentů - uznávám, tohle je hodně přehnaný, ale na druhou stranu tak libozvučný, že to tam snad nechám.
sečteno podtrženo - jeden čistě geo- termín, kterej je podle mě relativně známej, plus jeden úlet v podobě kratonizovaného čehosi.
a poznámka na závěr - při psaní básní samozřejmě myslím především na to, jak čtenáře přivzdělat. poezie je až na posledním místě.
díky, že ses zastavil, opravdu.
Nemusím příliš rozvádět svůj dojem pojmu vědecky, ale jestli si při čtení básně musím v druhé ruce držet příručku o základech regionální geologie, abych porozuměl vnitřnímu hlasu autora, pak je jasné proč jsem to tak napsal.
(edit. jsem si musela spravit chybu, na ostatní kašlu)
Líbí se mi autorčina práce s aliterací, zvukomalbou i významovými odstíny (p…, hř…; prsty, vrstvy; …s…), při autorčině charakteristickém minimalistickém přístupu jsem si užívala zde přítomný větší rozsah textu jak po svislici, tak v řádkové šíři, jakož i proměnlivost druhého z jevů. Patrně se dynamičnost pobřeží (špičková pointa!) odráží i v grafické úrovni textu. Celá nadšená sleduji rovněž přítomnost klasické typografické pomlčky a lépe se mi tak rozlišují nuance odrážek. Srdečně se bavím představou selektivní komunikace, kdy mezi pojmy kavitace apod. zapadá jakási odpudivá biologická či odpadková příčina, br! — a jaký to pěkný jazykový přechod do obecné češtiny...
Přítomnost tří konkretizujících přívlastků činí text plasticky barevným/barvitým?, i když bych nerada budila zdání, že v případě prvního z užitých pomýšlím na povalující se polyethylen (např. od piva); naopak, v příslušném momentu se cítím čtenářsky extrémně zromantizována a je mi nadmíru komfortně.
Nenásilnou formou jsem došprtala vytváření kontinentů a vnímám se vzdělaněji než ráno, snad si s pocitem do dalšího vystačím (pocity mám každou chvilku). Taktéž jsem si pilně vybavila, že opoziční orogenezi již jsme někde brali, ale opět houby vím a nepomýšlím na medúzu, jestli by to náhodou nesouviselo, kterak zpraženě bych asi dopadla. I tak s mladistvým elánem dychtivě očekávám jedničku z první lavice — aspoň za aktivitu a nepodpálení křídy. (Řekla bych, že taková orogeneze může člověku snadno zlomit srdce anebo alespoň nad ním hůl.)
A ještě jednou pointu plnými doušky! Vychutnala jsem si, přijdu zas. Šplouch… Myslím, že i kavitaci již jsme měli. Určitě ale voštinu, která zde tedy není. Kavitace v mé hlavě? Často.
PS. Nic inteligentnějšího mě při čteních nenapadlo, ale koho to překvapuje.
Exkurs vyjadřující nejistotu, tápání a podobenství soužití s přírodou, tvářící se vědecky.
Thea v tramvaji
19. 01. 2021Je to jak hra na schovávanou :) Hra s protiklady, s pohyby, se smyslem bytí. Teda na mne to tak působí a je to vskutku působivé.
Chvilku si tu hrajeme na velkolepý lidský život, ale jsme stále jen nedílnou částí zemské kůry a víc nás nečeká.
Hru se slovy, otázky, pochybnosti i souznění s krajinou měnících se obrazů zvýraznil závěr...