Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž nechoďte
Autor
gabi tá istá
„Volala si mi, mami?“
„Áno. Len som ti chcela povedať, Gabika, aby ste ku mne už nechodili. Ja ešte mám čo jesť.“
„Ale prečo? Veď som ti navarila, nakúpila, je nový TV Max, sľúbila si aj Betke.“
„Celý deň si nič nezačínam, čakám. Už som aj ožehlila a neprišli ste.“
„Ale ja som ti hovorila, že prídeme večer. Nákup mal prísť medzi druhou a štvrtou, vedela si, že skôr neprídeme.“
Ožehlila? Nevieš si vynachváliť, ako je fajn, že sme ťa odučili žehliť, stačí poskladať. Teraz si od jedu našla niečo aj na žehlenie?
„Máte mi to podať medzi dverami, to ja nepotrebujem.“
„Pôjdeme aj k tebe.“
„Do ôsmej musia byť v Nemšovej, tak mi nehovor, že prídete aj ku mne. Najhoršie, čo si mohla urobiť, je to, že si mi povedala, že prídete. A ja som sa celý deň tešila. A teraz neprídete. Nemala si mi sľubovať.“
„Mami, naši prišli o desiatej, ale Mišo išiel hneď roznášať žiakom noty. Potom sme sa naobedovali, malá išla spať. Teraz Mišo učí, je zatvorený hore v izbe. Len čo skončí, prídeme.“
„Ja viem, že máte aj inú robotu, ako chodiť pozerať starú babu. Hovorím ti, nič mi nenoste, ja mám čo jesť.“
Mišo doučí, začíname kmitať. Mišo oblieka malú, my s Monkou nakladáme mrazené jedlo, ostatné máme nachystané, vyrážame.
„Bude moc zle?“ pýta sa Mišo.
„Neboj sa, pred tebou sa neukáže, ona sa vie ovládať. Už si vyliala zlosť na mame,“ upokojuje ho Monka.
V celom byte má pozhasínané. Objaví sa na schodoch, dole si otvoríme sami, nevyjde nám v ústrety. Chvíľu je zaťatá, ale malá ju roztopí. Snaží sa ju zodvihnúť, nevládze. Mišo jej ju dá na kolená. Vystískajú sa, pobozkajú a už sa Haňa šmýka dole, beží za hračkami. Berie za ruku mňa: „Gaba, poď!“
Jašíme sa, hádžeme po sebe loptičkou, zadúša sa smiechom. Schováva sa za záclonu, ja ju hľadám.
Zaspievať nechce, sedieť pri babke nechce. Ani Haňa nespĺňa babkine túžby a predstavy, ale lepšie, ako nič.
Na druhý deň nákup nekomentuje, akoby chcela zdôrazniť, že o jedlo jej skutočne nejde. Až na tretí sa prizná, ako večer o pol ôsmej, len čo sme odišli, sa pustila do zemiakového majonézového šalátu. Najskôr len trošku, odložila ho do chladničky. Pred spaním neodolala a dojedla ho.
„Ten syr v krabičke, to mi vyhovuje. Lepšie ako v tom črievku.“
„Myslíš tú Lučinu alebo...“
Nenechá ma dohovoriť, skočí mi do reči: „Či ty ani nevieš, kupuje mi to Monika.“
Aha. Tak ty neveríš, že nakupujem ja. Keď ti to nedovalím na bicykli alebo autobusom, to sa neráta.
Nebránim sa.
37 názorů
Tvá maminka je vůbec nádherný svéraz. Ztělesňuje neduhy stáří a vzdor navzdory.
gabi tá istá
31. 03. 2021presne si vystihol môj spôsob písania - zdanlivo o ničom... ide len o to, kto vníma to zdanlivo a pre koho je to naozaj o ničom...vnímavých čitateľov je tu našťastie dosť a pre tých sa oplatí...ešte raz - veľká vďaka!
(moja mama hovorí takémuto písaniu - vedieť z hovna bič upliesť) :)
Gábinko, za vlídnou atmosférou chodím já k tobě. Opravdu vynikáš citem pro jadrnost, opravdovost přímé řeči, ale ta by ti byla málo platná, kdybys neměla další přednost - a sice nebát se psát zdánlivě (ale jen zdánlivě) o ničem.
gabi tá istá
31. 03. 2021Ďakujem, Jirko! Keď začínam pochybovať, či tu moje texty majú miesto, prídeš s vľúdnymi slovami a povzbudíš. Rada som ťa tu opäť stretla.
a stále nemám dost. Tip. Píšeš o zdánlivě banálních drobnostech, ale způsobem, který epizody podává doslova za živa, a pak je tak snadné brát je jako vlastní.
gabi tá istá
23. 03. 2021napísal si to veľmi pekne, stotožňujem sa s tým a problém je asi len v tomto
Je to složité téma, jak téma rodičů a stáří, tak téma zachycení života tak, aby to vyznělo, jako chci, aby to vyznělo
Je to složité téma, jak téma rodičů a stáří, tak téma zachycení života tak, aby to vyznělo, jako chci, aby to vyznělo. Já musím říct, že je mi při čtení tvoje matka sympatická a jsem na její straně. Mám dojem, že její děti na ni nemají čas, protože mají své životy a že u nich ještě nedošlo k pochopení toho, že ve stáří se důležitost některých věcí posouvá. Mně přijdou staří lidé hrozně krásní a jejich takzvané výstřelky mi připomínají, že život není jen o tom dohnat čas. Nejtěžší je získat si odstup od vlastních rodičů, nedívat se na ně jako na lidi, kteří mě dokáží vždycky vytočit, zkusit se na ně podívat očima našich dětí, jejich vnoučat, která je obvykle zbožňují.
gabi tá istá
22. 03. 2021StvN, vďaka za názor...priznávam, že ma prekvapil...neskromne som si myslela, že moje texty o mame sú písamé s nadhľadom, humorom a poznať v nich, že napriek všetkým jej vrtochom ju mám rada a snažím sa vyhovieť jej za každej situácie...takto nejako to vnímajú aj moji pravidelní čitatelia, ale je fajn prečítať si aj opačný názor a vstúpiť do seba
Celkem pěkně se to čte a byl by to dobrý materiál umožňující vyobrazit stáří. Trochu mi ale vadí celková strohost textu, jako by jsi tomu chtěla věnovat jen minimum času na to, aby sis postěžovala. Budu upřímný. Přijde mi to jako ne zrovna pokorný způsob, jak se vypořádat s matkou.
jasne, že dám a mám, black...mám doma aj moje veľké "dieťa", tak som trénovaná, pri nej som sa naučila trpezlivosti
blacksabbath
20. 03. 2021ne nadarmo se říká...že staří jsou horší než děti....ale ty to dáš, protože ji máš ráda s těma mouchama....*/***********
Mrzutost asi k vysokému stáří patří, ale snášet ji každý den vyžaduje hodně trpělivosti a sebezapření.
gabi tá istá
20. 03. 2021ste milí a chápaví, ďakujem vám všetkým za slová
Zase dojemný. Ze všech stran. Nejradši bych ti poslala kytku. Tak aspoň tip, pa a.
Jako by člověk dospěl ve svéhlavost.
Dílko mám ještě v paměti - a to už proto, že ten dialog byl v mé rodině tolik obdobný.
Rád jsem si přečetl*
Moudře napsané, dokonce stačí popsat jen jakoby a je v tom vše, všechny zde reakce.
Evženie Brambůrková
19. 03. 2021Kdo ví, jaké budeme jednou my.
je to smutné, ale asi to príde aj na nás, ak dožijeme taký vek...samota je náročná, aj keď s ňou bojujeme... mať po 90-ke a byť sama celé dni...a potom miesto radosti z návštevy sklamanie, zlosť, nesplnené očakávania...robila som "provianťáka" nosila nákupy, vybavovala a skoro vždy sa našlo niečo, čo nebolo celkom tak, ako malo byť...iní prišli občas, doniesli maličkosť, ale tá radosť a chvála, kto prišiel a čo doniesol...bolelo to...ja som bola samozrejmosť, iní sviatok...aj tak mám pocit, že som mala urobiť viac...sny o mame mávam často, sú pekné, "živé", v prostredí, kde sme boli doma, aj po prebudení sa cítim ako kedysi...
Tak já nevím – mám přijet za paní Zuzkou...nemám...přinést s sebou něco k snědku...raději ne...je to na mě volaako složité...
víc se mi tedy líbí to srovnání s koňakem...:o)
gabi tá istá
19. 03. 2021máte 5 hviezdičiek/krížikov na chrbte
aleš-novák
19. 03. 2021takže, pokud chceme, aby se autor dozvěděl, že mu píšemu komentář, musíme mu poslat i avizo...snad to platí jen dočasně...:o)
ja som iba super, ty a alegna, ste starší
aleš-novák
19. 03. 2021všichni jsme superStar...:o)
gabi tá istá
19. 03. 2021aha! uvidela som... neuvidela!
gabi tá istá
19. 03. 2021sa tu teraz cítim ako medzi koňakmi, či hotelmi, hádajte prečo? :)
aleš-novák
19. 03. 2021jenže jsem tě musel připsat dolů do okna pro aviza...
teď to neudělám a uvidíš...:o)
gabi tá istá
19. 03. 2021prišlo! vďaka pánubohu, Oldovi, či Alešovi?
aleš-novák
19. 03. 2021zkouška
gabi tá istá
19. 03. 2021aleš, Benetka, Ľudka, nechodia mi avíza, asi to súvisí s "vylepšovaním" písmáku...snáď sa aj to časom dá do poriadku...pozdravujem
tak v tom jídle v noci se poznávám ... děti a staří vyžadují hodně trpělivosti a odpouštění :)*
gabi tá istá
19. 03. 2021je to obyčajný život, obyčajná realita, kto by sa v nej nenašiel, Benetka
aleš-novák
19. 03. 2021***