Opustíš-li mne...

Opustíš-li mne...

Ludlanka se narodila již velmi starým rodičům, mamince bylo třicet a tatínkovi ještě o něco více, a protože takové narození je vlastně zázrak, měli se k Ludlance jako k zázraku.

Babička o ní mnoho napovídala sousedkám: že z Ludlanky bude moderátorka zpráv na Nově anebo ředitelka na ministerstvu, a taky jak moc je krásná, takový náš piškůtek, i když vypadala jako uschlé jablíčko. Sousedky už ty sladké řeči nemohly poslouchat, a tak když viděly babičku, utíkaly, mizely, omlouvaly se.

Maminka se s Ludlankou často fotila a takto společně odlétaly na oběžnou dráhu sociální sítě internetu, aby se večer s dětátkem vracela na Zem a počítala obdiv licoměrníků.

Nakonec se z Ludlanky nestala moderátorka zpráv na Nově ani ředitelka na ministerstvu, ale účetní. Vdala se za svého nadřízeného Olina Pinožku a po deseti letech za jejich nešťastným manželstvím udělal tečku obvodní soud.

Ludlance zůstal Olinek a čtyřpokojový byt, pan Pinožka, už mu jinak neřekla, odešel se svou sbírkou vláčků a zlomeným srdcem na periferii života.

I Ludlanka se k svému Olinkovi měla jako k zázraku, i on se narodil dík nepatrnému doteku božské ruky primáře Pištína z vaječné kliniky na Letné, a tak i jeho existence na tomto světě musela být neustále připomínána omezenému okruhu známých a neomezenému okruhu neznámých lidí. Veliké naděje vkládala Ludlanka do svého syna, stane se právníkem nebo lékařem, říkávala unikajícím sousedkám, vymyslí stroj času, ujištovala otrávené přítelkyně, večer pak přikládala palce obdivu na zraněné sebevědomí.

Ale nestal se Olinek právníkem ani lékařem, nýbrž schizofrenikem. A tak Ludlanka, ztrápená a zároveň šťastná, neboť už napořád se svým synkem, a Olinek, předčasně šedivý a vnořený pod svět jako pod ledovou krustu, šli světem jako blíženci, jimž bylo přepsat verše básníka: Opustím-li tě, zahyneš. Opustíš-li mne, zahynu!

Kosmická pauza

Na Špejcharu, v zákrytu rozhořelých keřů, čerpají pauzu. Dva chlapi u svých metacích vozítek. Hovoří spolu vážně, jako kosmonauti u lunochodů, kterým bylo vesmírnou agenturou svěřeno zkoumat povrch planety Pluto. Navyklí ze Země, přesně v poledne středoevropského času zanechají úkolů, odstaví vozítka, klepnou do krabičky Marsek, jedna druhá, tumáš tadymám, a proberou těžkosti všech světů naší sluneční soustavy.