Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mňaukí... díl první

08. 05. 2021

1564

Autor

Aru

A je tady další psaní pro všechny!!!!

Někteří už ví, jak to chodí. A kdo ne, věřte, že je to jednoduché a je s tím spousta zábavy!!!!!

Stačí číst už napsané díly, navázat na ně a vytvořit svůj díl!

Zabukujte si svůj díl už nyní!!!! Číslo dílu vám sdělí ivi!

(prosím do zpráv autora blacksabbath)

Díl první: Aru, Díl druhý: blacksabbath, Díl třetí: dievča z lesa, Díl čtvrtý: Aru, Díl pátý: bixley, Díl šestý: Já Lucie píšu..., Díl sedmý: Tej, Díl osmý: lastgasp

Připravujeme: Díl devátý: blacksabbath, Díl desátý: Gora

Mňaukí...2.díl

Mňaukí...3.diel

Následující příběh pojednává o tom co se stalo před tím, než se Mňaukí setkala s Pidim.

Mňaukí seděla v křesílku, zabalená v dece s nohama na bobíku před krbem a s mlíčkem na stolku v hrnku s koťátky. Četla si v Tisíce a jedné noci v perštině, protože ta není od kočičího jazyka tak daleko a písmo vypadá skoro jako naškrábané od koček . Mňaukí se zasnila a představila si sebe jako Šeherezádu, tedy brr, za manžela nechtěla mít vlastního otce, ale představila si sebe jako statečnou válečnici Mňaukí, která vládne dávným říším. Také si představila že má na hlavě zlatou čelenku s rubínem uprostřed a s narůžovělými perlami, které se sbíhají z čelenky na čelo.

"Blbá knížka," pronesla Mňaukí, a mrštila ji plamenům do kamen. Vzápětí, když ji došlo jak cenná byla, chytila se packama za hlavinku "moje knížka!" mňaukla zděšením, ale pak jen mávla packou, že na to kašle a uhladila si fousky a s elegancí kočičí dámy, která je povznesena nad ubožáky světa odešla na zahradu. Venku se na kameni válel myšák Kššc a opaloval si svoje naládované bříško dírami od sejra, protože zrovna byl na dietě. Šlo na něj jaro a chtěl se líbit svojí zatím skoro kamarádce Nikonocelíně, která ani netušila že se znají. Byla velice krásná, měla na ocásku oranžovou mašli a v uchu náušnici s modrým ozdobným motýlem. Byla dcerou bohatých rodičů, kteří vlastnili v okolí všechny sýpky obilí a sklady sýra. Zatímco Kššc byl sirotek, kterého Mňaukí našla pohozeného u skládky. Rodiče Nikonocelíny si velice zakládali na svém rodokmenu, kterým se odkazovali až k Alexandru Myšákovelikému a rozhodně se odmítali zahazovat s někým kdo nosí jméno Kššc. Ostatně jméno nedostal Kššc od svých rodičů, ale od Mňaukí, kterou to napadlo když ho prvně spatřila. Ležel ve vlastních bobcích a Mňaukí se snažila odehnat od něj mušáky.

Mňaukí byla zvědavá jak se vyvíjí vztah Kššce a Nikonocelíny, přišla až k němu a ťápnula mu packou do opáleného bříška a zeptala se na jeho asi vyvolenou. Kššc se postavil a ukázal na sebe od shora až dolů jak je krásný a otáčel se před Mňaukí jako myšobaleťák. Mňaukí si dala packu pod bradičku a pozorovala předvádějícího se Kššce. "A co dárek, máš?" řekla Mňaukí, Kššc svěsil uši a stál před Mňaukí celý shrbený s trpitelským výrazem ubožáka ve tváři. "Tak to musíme nějaký sehnat," na to Kššc začal radostně pištět a skákat kolem Mňaukí jako zblázněný.

Mňaukí s Kššcem vyrazili do města na nákupy, Kššc se vezl Mňaukí za krkem a ustaraně se díval z výlohy na výlohu, jestli nezahlédne něco dobrého pro svou vyvolenou. Mňaukí se stylem našlapovala měkce z packy na packu a výlohy ji vůbec nezajímaly. Mířila do zverimexu, kde pod pultem měl svůj obchod s poklady morče-obchodník Stínotaj. Na kupce měl nos a tak hned začal vybalovat své poklady, jako ohnutou sponku, knoflík, ponožku, napůl snědenou mrkev a jiné cennosti. Kššc nevěděl kam dřív skočit, bral jednu věc za druhou a nemohl se rozhodnout co by vzal, ale nejraději chtěl vzít všechno. Mňaukí pozorovala s odmítavým výrazem zboží, nic ji nebylo po chuti s úžasné nabídky Stínotaje a nic úžasného ji také na zboží nepřišlo. Mňaukí ukázala packou Kššcovi že odcházejí. Stínotaj se začal rychle hrabat v papírové krabici s bordelem a vytáhl vítězně ozdobný náprstek, s kterým otáčel, aby vynikl. "Náprstek?" pronesla pobaveně Mňaukí. Stínotaj s pevným výrazem sebejistého obchodníka pronesl, že je to elegantní vycházkový klobouček pro každou myší slečnu, která se chce blýsknout ve vybrané společnosti. Kššc se okamžitě zamiloval do náprstku, nemohl od něj odtrhnout oči a strašně ho chtěl. Mňaukí podala Stínotajovi dvě kočičí hrstě obilí, jak ji ukazoval na morčecích prstíkách a Kššc se s radostí zmocnil náprstku, vlastně kloboučku pro myší slečnu a tisknul se k němu.

Na ulici Mňaukí popostrkovala pacinkou Kššceho, aby zašel za Nikonocelínou, ale Kššc jen koukal do země se svěšenými fousky. Mňaukí ho pohladila po hlavičce a ukázala mu ať si vyskočí na ni, ale před tím, že se staví doma, že mu dá jednu svoji parádní stužku a že takového fešáka žádná neodmítne. Kššc se tak těšil, že popoháněl Mňaukí, takže skoro běželi. Doma Mňaukí vytáhla stříbrnou stužku a uvázala ji Kššcovi jako motýlka. Kššc se naparoval před zrcadlem a předváděl jak dává klobouček Nikonocelíně. Znuděná Mňaukí nakonec prohlásila, že by snad už měli jít, nebo se tam nikdy nedostanou. Proběhli zkratkou kolem stodoly, přes meruňkový sad a už tam byli. Kššc s kloboučkem v ruce pořád koukal na Mňaukí, až zazvonila na miniaturní zvoneček u myšího domečku sama. Měli štěstí, otevřela jim Nikonocelína, ale Kššc stál jako dřevěný, než do něj Mňaukí zlehka strčila. Vrazil Nikonocelíně do rukou klobouček a utekl. Mňaukí nevěděla hned co říct, ale nakonec ji napadlo povědět, že by se mohli sejít u ní, že Kššc je jinak moc milý, ale že teď měl neodkladnou práci. Poslední slovo se Mňaukí snažila co nejvíc zamaskovat, aby to znělo jako cokoliv, ale přitom důležitě.

60 názorů

blacksabbath

14. 05. 2021

Dát tip Já Lucie píšu...

Zdravím....jjj už se mi v hlavě rodí další "Spolupsaní"...v klidu si dočti Mňaukí ať jsi v obraze!!!!!....Dám včas vědět:-)))))

Aru

14. 05. 2021

Československá literární komunita

Mňaukí... díl první

Autor

60 názorů

Sdílení