Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl čtvrtý / poslední

"Haf,haf,haf,haf,haf, co ty tady děláš?" zuřivě hafal na Rosničku Ferda."

"Kde je pan Czerný?" pídila se Linda.

"Co tohle má, u sta hromů, znamenat?" kroutil hlavou pan záhadolog a přitom i knírem.

Rosnička Počasová s elegantním kloboučkem na hlavě, s nohama natáhnutýma na stole, popotahovala z doutníku a smála se. "Co by to jako mělo znamenat," uculila se a přehodila si elegantně nožku přes nožku.

"Koukáte se na něj, hotel patří mě, ale poslední dobou sem chodilo čím dál tím méně turistů a tak jsem nucena dělat podřadnou práci v televizi." Doplnila posmutněle žabka a sedla si sklesle za stůl.

"Takže záhada trvá!" Pronesl Vrtiška s širokým úsměvem. Ferda je ignoroval a koukal uraženě do zdi, nesnášel žabku z celé psí dušičky.

"Pane Vrtiško, my té záhadě přijdeme na kloub!"

"To ano, Lindo, s takovou pomocnicí to by bylo, aby nepadla i tato záhada."

"Moc vám děkuji, bylo mi trapné vás sem zvát, mým pravým žabím jménem, které je Kuňka Hotelierová, ježto jsme starodávný rod ubytovací."

Ferda si šel 'dáchnout' před hotel, vytáhl z vaků polní pelíšek do nepohody, který si nafoukl a přehodil přes něj plachtu, oblékl se do psího pyžama a usnul s plyšákem pod hlavou.

Jiří s Lindou se procházeli hotelem, byl ponurý a tmavý, Kuňka jim cestou kuňkala o historii hotelu i jejího rodu. V jednom pokoji vešli na balkón a v tom to Vrtišku udeřilo přímo do čela, všechno bylo prozářené sluníčkem, jen v hotelu vládla ponurá nálada minulých zašlých časů.

"Mám to!" Pronesl Vrtiška nadšeně.

"To je skvělé," vyjekla zamilovaně Linda.

"Hotel je prostě moc ponurý, hosté sem přijeli za sluníčkem, které tady ale nenajdou."

"Óóó," pronesla v naprosto obdivném úžasu Kuňka, "jste skvělý záhadolog pane Vrtiško, co nejdřív zajdu do banky, abych si půjčila a přestavím hotel. Všude budou skleněné stěny, stropy a podlahy, aby sem mohlo sluníčko." Jásala žabka a skákala kolem Vrtišky dokola.

"Možná by stačily menší úpravy, třeba do začátku roztáhnout ty těžké závěsy."

"Vy jste geniální záhadolog," políbila v nadšení Kuňka Vrtišku.

"My už musíme jít slečno Kuňko, Vrtišku čekají i jiné záhady," tahala Linda Jiřího za ruku a přitom se jí leskly oči.

"Tak já vás nebudu zdržovat a moc děkuju." Pronesla už zase veselá Kuňka.

"Pane Vrtiško, neměl byste se zahazovat s každou žábou, když vám ke všemu lhala a ještě podle vylákala, měl byste se víc držet přátel."

"Něco na tom bude Lindo. Á tady nám nechal Ferda vzkaz na lístečku, že kempuje před hotelem, pojďme za ním."

"To rozhodně, pane Vrtiško."

"Ferdo, Ferdóó," zavolal pan Jiří sotva se za nima zavřely dveře vypečeného hotelu.

"Háááf," odpověděl Ferda

"Aha, tady jsi. Vezmi můj kufr a jdeme na letiště. Snad nám poletí letadlo přímo domů," obrátil se Vrtiška za psím hafáním.

"Ale, pane záhadologu....."

"Copak je Lindo?"

"Vždyť váš kufr s námi nedocestoval."

"No to máš, děvče, pravdu! Kdepak já ten můj kufříček milovanej asi mám?"

Pan Vrtiška si ale věděl rady. Vzal svoji Nokii 3310 a vytočil číslo na správu letiště v Honolulu.

 Na druhém konci to udělalo škrrr a vrrrrr a trrrrrr a pak se ozvalo" "Halóó? Haló! S čím vám mohu pomoci?"

"Tady je věhlasný záhadolog Vrtiška. Sháním svůj kufr. Měl se mnou přiletět přímou linkou z Prahy do Honolulu již před pár dny. Ale ještě stále ho nemám! Můžete mi pomoci?"

" Moment, prosím, hned to zjistím," řekl hlas na druhém konci drátu a pak bylo chvíli slyšet jen....trrrr a vrrrrr a viúviúviú a tůtůtůtůtů a pak konečně chrrrrrrr.

"Haló, haló. Tady inspektor letištní kontroly, pan Kelekolio ( v překladu Bdělý).

Pane Vrtiška, váš kufr, který byl přijat jako spoluzavazadlo na lince Praha - Honolulu, podle našich informací nebyl náležitě odbaven již v Praze. Byl položen na pás odbavení zavazadel na Island a tam také doletěl. Letištní správa Keflavík ho přeložila na letadlo do Japonska, protože písmenka na adresním štítku kufru se jim zdála býti jako rozsypaný čaj. Japonská kontrola ho vyhodnotila jako nebezpečný, adresu místa doručení identifikovala jako Čína a tam ho odeslali. Ovšem kolegům v Číně se podařilo, a to díky čilému obchodování s Českou zemí, vyluštit značně rozmazaný štítek se zpáteční adresou. Touto dobou je již váš kufr na letišti Praha. Dovolím si tam vašim jménem zavolat a požádám kolegy, aby váš kufr již nikam neposílali. Omlouvám se za zmatky a jako omluvu přijměte pro vás a váš doprovodný team bezplatné palubní lístky na zítřejší let. Ještě jednou se vám, jménem letiště Honolulu omlouváme a přejeme příjemný let." V drátech to udělalo vrrrr a chrrrr a a frrrrrrrrr a cvak. Telefon zmlkl.

"Tak to bychom měli. Kufr je na světě!. No jo, ale co budeme dělat dnes večer a v noci, když poletíme až zítra?"

"Já bych věděla, pane Vrtiško!"

"A co tedy?"

 "Půjdeme na pláž Waikiki, bude tam ten mejdan."

Nežeby...se panu Vrtiškovi chtělo jít mezi hopsající mládež a žabky, ale co jiného měl dělat. Vlastně je to lepší, než se ubytovat a přečkat noc v tom zaprášeném a tmavém hotelu.

"No, abych tak řekl po záhadologovsku," řekl pan Vrtiška, "záhadu mizejících turistů jsme vlastně objasnili, i když to na mě byla bouda k zvednutí popularity toho hotelu. Záhadné zmizení mého kufru je také objasněno. Ano, ano - za vydatné pomoci mé milé Nokie 3310. Takže pár hodin na pláži také zvládneme, že Ferdo?"

Ferda se otřásl při vzpomínce na kouřící Rosničku, ale.... svého páníčka miloval a byl pro něj ochoten udělat vše i strávit noc na mejdanu.

A tak po psím přitakal: "Háf, hau, háf!"

Linda se ještě převlékla do modrých šatečků s rybičkami a pak se vzali za ruce a vyrazili na Waikiki.

"A zítra, zítra budeme, přátelé, už sedět v letadle do naší vlasti. Jojojo, všude dobře, doma nejlépe," pravil pan záhadolog Jiří Vrtiška. Narazil si buřinku do čela, zvesela zatočil deštníkem a vydali se společně vstříc zapadajícímu slunci, pláži ....a.....dalším záhadám.

K O N E C ................