TD - Den dlouhých kroků.

Hodiny ukazují šestou hodinu ranní a já se stavím na pomyslnou startovní čáru a čekám na jedince "dlouhou tyčku - bidlo", jehož chci využít, samozřejmě po dodání svého know-how (svých nohou), pro svůj první pokus na cestě za poznáním: "Jak je to vlastně s důležitostí délky kroku v životě lidském?"

 A už jde. Napojuji svůj krok a zkoumám poměr mezi svým krátkým a jeho dlouhým krokem. "Bidlo" na mě sice udiveně shlíží shora, cože to jako zkouším. Z toho si nic nedělám. Všichni badatelé měli těžké začátky. On už je u zastávky MHD a nastupuje. Když dojdu do cíle já, vidím odjíždějící trolejbus. Oddychuji a zapisuji:

"Tímto pokusem jsem dokázala předpokládané a to je, že vyšší jedinec s dlouhýma nohama dosáhne cíle s menším počtem kroků a tím i s menším úsilím. A totéž platí i při stíhání dopravních prostředků."

Využívám plně čas dne, který jsem si na tento pokus vyčlenila ze svého nabitého programu důchodce v nejlepším věku, a na zpáteční cestě domů ještě pokládám otázky kolemjdoucím. Z odpovědí se dozvídám, že v pozdních příchodech do zaměstnání vedou lidé krátkonozí, tedy lidé dělající krátké kroky.

Po vydatném obědě si vyhledávám na svém pomalém PC kroky taneční. Konkrétně krok waltzu. Strýček G. mě poučuje, že se začíná dlouhým krokem přes podpatek, pokračuje stejně dlouhým krokem stranou, následuje přenesení váhy a přísun. Posunuji nohy po koberci přesně podle návodu a ejhle, ony ty dlouhé kroky jsou fakt nezastupitelné. Kdyby se totiž dlouhý krok vynechal a použilo se jen přenesení váhy a přísun, byl by z královského waltzu ploužák. Pro běžný život by se to dalo použít asi takhle ...

Jedinci, kteří vynechávají dlouhý krok na kýženém postupu k cíli, přešlapují na místě. Tančí si svůj ploužák, nebo chcete-li šlapák, a nehne s nimi ani buldozer.

Teď mi bleskl hlavou důležitý krok v životě lidském - a to krok do dospělosti. Nelením a zapisuji si údernou myšlenku:

"Ano, ano - někdy bývá rázný a dlouhý,  jindy jsou to krátké krůčky na dlouhé trati s častým vracením se za začátek. Takovým příkladem jsou "mamánci". (Můj krok byl, pokud si dobře vzpomínám, rychlý a dlouhý.)

Je odpoledne a já se chystám postoupit ve svém výzkumu dále. Trefa - postupové kroky, málem bych na ně zapomněla.

To jsou kroky, díky kterým se postupuje výš a výš v organizační struktuře podniků a firem. Čím ráznějšími a delšími kroky postupujete, tím dříve usednete na vysněnou židli. (Tento krok už se mě netýká, neboť důchodce má svou židli jistou. Zatím.)

Pro povzbuzení mysli piji odpolední kávu. Ale káva nepomáhá, nějak mě nic kloudného nenapadá. Kolem mě je velká neznámá.

Jasně! Už to mám! Krok do neznáma! Ale o co já se tady opřu? Žádné neznámo kolem sebe nenalézám. Žádná statistika ani jiné zdroje neuvádí, jestli má být tento krok krátký nebo dlouhý. Takže asi ani já nepřinesu významnější objev. Mohu však předpokládat, že na malé neznámo stačí krok krátký, ale pro velké neznámo je důležitý hodně dlouhý krok, jak ostatně charakterizuje, po úspěšně završeném procesu dobývání vesmíru, jeden z nejslavnějších citátů 20. století, výrok Neila Armstronga...

"Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo.“

Je v něm vyjádřena nejvyšší míra optimismu z doby neklidného 20. století, stiženého válkami a společenskými změnami, kdy lidstvo potřebovalo právě koncem 60. let (tedy v době vrcholu hnutí hippies, vietnamské i studené války) podobnou událost, jež by dala lidstvu naději.

Ať je to jak je to, dlouhý krok nejedenkrát zachránil lásku dokonce i život. Vezměme si například pohádku "Dlouhý, Široký a Bystrozraký". Na co by bylo princi, že mu Bystrozraký pověděl, kde hledat. Na co mu bylo, že Široký vypil moře. Byl to dlouhonohý Dlouhý, který ho včas donesl dlouhými kroky tam a zpět!

A což teprve krok v botách sedmimílových, který umožňuje majiteli cestovat na velké vzdálenosti, „co krok to sedm mil“ (1 míle rovná se přibližně 1,609 km).

To kdyby se vynalezlo! To by se to ekologicky posunovalo!

Mohla by se například zrušit parkoviště aut a namísto nich zasadit stromy a pod ně postavit jednoduché botníky. Čtyři páry bot (což je počet bot na průměrný počet osob v jedné rodině) zaberou méně místa, než třeba taková rodinná Škoda Kamiq.

Už to slyším! Je to krása! V rádiu hlas hlásá, jásá: "Nikde na silnicích nejsou žádné kolony!"

Před školou, před podniky, před úřady by stály jen čisté - no čisté - a ekologické botníky. A ta bezpečnost na chodnících i v ulicích.  Už žádné uskakování na přechodech před rozjetými řidiči. A což teprv to ovzduší!

Kroky sedmimílových bot si zaslouží neopomenutelnou pozornost potažmo celý odstavec.
Podle "Ptejte se knihovny" prý bohužel neexistuje žádná klasická pohádka, v níž by se objevovaly přímo sedmimílové boty. Vedle moderní Werichovy pohádky "Paleček" z knihy "Fimfárum", bylo nalezeno následující:
V Knize "Český Honza" od Jiřího Horáka se objevují desetimílové boty. Kouzelné boty přenášejí  podle přání v pohádce "Jan a princezna Baruška". Podobné kouzelné boty se objevují v "Pohádkách bratří Grimmů", pohádka "Král ze Zlatého vrchu" (str. 131).
Sedmimílové boty (a různé jejich obměny) jsou častým pohádkovým motivem, ale bohužel jsou stále jenom v nich!

Je tady večer a já sumarizuji a dělám závěry, poznatky skládám do písemné formy, kterou bych ráda odprezentovala v TD.

Z napsaného je jasné, že krok je přímo úměrný délce nohou. Určitou výhodu mají dlouhonozí. Nutno dodat, že valná část malých i velkých jedinců touží dělat dlouhé kroky, posouvat se vpřed. Protože však nežijeme v pohádce, ne vždy se to daří.

Zůstaly nezodpovězeny ještě některé další otázky, kterým (s přihlédnutím na dobu výzkumu) jsem nestihla přijít na kloub. Například...

Jak budoucí pokolení změří naše kroky a udělá lidstvo krok ještě delší a významnější?

Třeba k ochraně/záchraně přírody, potažmo celého lidstva?