Podvečer

Seděl v křesle

naproti mně

na verandě zahradního domku

Plody ostružiníku

důvěrně napovídaly barvu noci

zatímco plaménky u plotu trvaly na tom

že vyfukovaný dým z cigarety

je modrý

jako nebe nad námi

Z nedalekého kostela

začaly vyzvánět zvony:

bim bam

bim bam

bim...

Když roztřepené ticho

nadobro pohltilo vlnobití zvonů

zvedl oči

veliké obrýlené oči

zamával knihou antologie

a z minulého století

vstoupil na okraj dneška

Poslouchej

tohle napsal Kenneth Patchen

bratru šedesát let zpátky:

"Přivírat oči

a neomylně padat

do čistého teplého kraje a něčeho

co pláče"

Jako by dlaně

ohmatávaly prostor

který je bez hranic

a zároveň ho samy utvářely

Z dvorku od vedle

zakokrhal zpozdilý kohout

Mezi stromy se mihlo cosi živého

éterická bytost bez poskvrny

co teprve spatří

světlo světa