Ostrovy

En,

Musaši děkuje. Zhlédl se ve Shakespearově černé paní. Jeho "Černá paní" je jistá drbna tady z Písmáku.

Druhá mě hodně oslovila, pořád jsme součástí jedné pevniny, i když rozděleni. Působivé metafory ve stylu "jak nahoře, tak dole", i když nahoře je to Hra s velkým H

To já jsem zase přečetl všechny Shakespearovy sonety několikrát po sobě, ale jen v trojím překladu. V překladu od Jana Vladislava, Zdeňka Hrona a Martina Hilského. Posledně jmenovaný mne zaujal nejvíce a taky mi jeho pojetí překladu nejlépe vyhovuje.   Jsem si ale vědom toho, že jako (rádoby) vzdělanec mám ještě velké mezery. Shakespearovy sonety jsou totiž pro české překladatele podobně prestižní záležitostí jako Havran (nebo lépe řečeno Krkavec) od E.A. Poea.  W.S. Sonety zatím přeložili Jaroslav Vrchlický, Antonín Klášterský, Jan Vladislav, Zděněk Hron, Miroslav Macek, Břetislav Hodek, Jarmila Urbánková, Martin Hilský, Miroslav Uličný a Jiří Josek.

V jakém překladu jsi četl ty své "sotva dva" sonetky ty, Litartsi?

W.S. sonetů je celkem 154, ale černé paní se týká jen 28 z těchto sonetů. Zatímco sonety pro muže, W.S. přítele, jsou jednoznačně ještě dílem renesančním, jsou pozůstatkem "sonetové horečky", která zachvátila Anglii na konci šestnáctého století, sonety pro černou paní lze už považovat spíše za dílo manýristické. Je to vlastně parodie na italské renesanční sonety petrarcovského typu.

Shakespearovy sonety? Přečetl jsem sotva dva, jak byly hrozné, alespoň ty překlady ze staroangličtiny. Podle mě to není dobrá literatura pro inspiraci.

Markel,

jsem rád, že se líbilo. Díky za hvězdičku.

vesuvanko,

moc děkuji za chválu . Od čtvrtka už ale zveřejňuji trochu veselejší básničky.

Abakusko,

jíst, co si kdo napekl, to je přímo pekelný trest. Jiné přísloví zase říká: každý sklízí to, co zasil. A opět jiné: kdo seje vítr, sklízí bouři.

O jednom vašem(nebo spíš rusínském) politikovi se u nás ve Vyhnálově říkala říkanka:

Není Vasil jako Vasil, každý sklízí, to, co zasil.       ....Ale on dopadl vcelku dobře. Dožil se vysokého věku v krásné a honosné vile. 

Janino,

hraju si na renesanci, tak mi to všichni promiňte. I za renesance byly anglické sonety často emocionálně vypjaté a také Shakespeare psal velmi temně a horlil proti hříchu. Psát stále jen vesele, to by byla nuda jak dnes, tak i v sedmnáctém století.

Fialko,

moc děkuji za chválu. ...Ano, máš pravdu. Ten sonetek byl ode mne, ale už nevím, jestli tu zůstal. Většinu svých sonetků jsem smazal. Teď to zase zkouším s jinými žánry, s humorem a s písňovými textíky, tak uvidím, co se bude čtenářům líbit víc.

Bačkovský,

život je smutný? Bohudík. Alespoň Wilda a já máme o čem psát.

Štírko,

díky za típek. Jsem rád, že se líbilo.

Diano,

snažím se postupně si osvojit shakespearovský styl a jeho způsob psaní. Inspirací jsou mi W.S. sonety pro černou paní. On psal o renesanční svůdnici, provokatérce a nymfomance, já píšu o zrádkyni a drně. Mám ale zkušenosti s různými ženami a když by na to přišlo, o narcistické provokatérce, jako byla černá paní, bych mohl psát taky. Snad někdy příště.

Ale dnes a zítra jsem jsem už zveřejnil veselejší veršíky a věřím, že ti udělají radost.

Litartsi,

i shakespeatovy soney pro černou paní jsou ukecané výčitky.

Jak bych tedy mohl převzít shakespearovský styl a nepsat ukecané výčitky?

Za druhou: T

líbilo moc *

Moc pěkně napsané,  ta druhá mě dostala metaforami :-))), TIP

Tú prvú si trochu prešvihol.  A pri druhej tiež - jesť to čo som napiekla? Máš  rozum? 

Pěkné sonety, forma i obsah se mi líbí.

Skvěle napsané, ráda tě čtu, ale to víš :-) Vzpomněla jsem na jinou, asi tvou, začínala slovy: Kdo ublíží a možná o tom neví... 

Smutné, tip dávám ale s radostí.

Za druhou: T

Napsáno skutečně velmi působivě a zručně. *

(Nelíbí se mi však obsah, tolik hořkosti, nenávisti - pořád existuje na světě pochopení, tolerance, soucit ... Kdo nenávidí totiž trpí nejvíc.... )

Vázané verše? Ukecané výčitky.

Goro,

ze Shakespearových sonetů se mi nejvíce líbí sonety pro černou paní. Vždycky jsem toužil napsat něco podobného. Až teď se mi ale podařilo nashromáždit tolik negativních životních zkušeností, že by snad sonety pro tu mou černou paní mohly znít autenticky, protože prostě autentické jsou. A čtenáři si dnes potrpí na autenticitu. Aspoň se mi to tady na Písmáku tak jeví.

Téma neveselé, zručně podané, hodně se mi líbí závěr druhé, nejen... ty prostě umíš.