Balada z hadrů

En,

mám s psaním textíků za ty roky, co se o to snažím přecejen jisté zkušenosti. Je to stejné jako s písničkami obecně. Něco se chytí, něco ne, často vybuchne to, o čem jsi přesvědčená, že to zaručeně zabere. Je to dost nevyzpytatelný fenomén. Chtěla bych být hitmaker, ale nejsem.

To jsou opravdu básně - obrazy. Co říkáš o té refrénové poezii, zaručeně funguje i dnes. Tzv. rám, v závěru se opakující úvodní věta, sloka, verš - je to až hypnotické. Zvláštní, že v písňových textech to takto nefunguje.

Druhá báseň by se hodila i do dětské knihy. I poezie pro děti může být náročná.

O.k., je to samozřejmě na tobě.

Hanko,

víš - pro mě je zvláštní, že i pro staré Japonce byli velmi častým námětem pro haiku strašáci. Nevím přesně, jak vypadali ti dávní japonští strašáci v sedmnáctém nebo osmnáctém století, ale představuji si, že Kobajaši Issa chodil po beskydských pasekách a potkával se tam s moravskými strašáky. Každopádně - jako by ta svá haiku psal o strašácích, které jsem znal z dětství. ... Nevěřil bych, že si mohou lidé porozumět prostřednictvím strašáků.

Jsem rád, že tě básničky zaujaly.

Stačí privrieť oči a je to tam... všetky obrázky jesene,  pozberanych poli, opustených strašiakov aj posledných listov na stromoch,  malujes slovami mne tak blízke spomienky

Janino,

z hlediska konstrukce daktylotrocheje máš samozřejmě pravdu. Mělo by to být tak, jak píšeš. Na počátku verše by mělo být vždy tříslabičné slovo. Já, jako bývalý recitátor kladu ale větší důraz naa hlásky, na eufonii. Potřebuji, aby na začátku druhého verše bylo dlouhé á, které je na konci prvního verše atd... Tím, ale nechci říct, že nemáš pravdu. Pravdu máš ty a ne já. Já to ale "slyším" tak, jak jsem to napsal.

No, tak, jak jsem to tam napsala :-) tak to zopáknu:

"Odvezli dávno všechno zelí" a "Vlající malý větrolam"

Přijde mi, že by tak byl pravidelnější, hladší rytmus.

Janino,

díky za típek i za radu. Jak přesně bys ten slovosled upravila?

Markel,

tvůj šálek? V mé kavárně jsi vždycky vítána. Štamgastům tam držím místo.

blackie,

pokouším se o textíky, ale Kabát to zatím není. Jen dědovo sáčko na neděli.

Petře,

za mého dětství chodili hospodáři běžně jen v plandavých gatích a ve věčně propocené košili neurčité barvy. Oblek měli jen do kostela. Byl to černý oblek, ke kterému nosili černý klobouk. V neděli to vypadalo, jako by se na pasekách srocovala nějaké pradávná sekta.

fusko,

pokoušel jsem se, aby to bylo napsáno lehkou rukou. Mně se daří (možná) refrény a pointy. Tím, co je mezi tím, už si nejsem tak jistý.

V refrénové poezii je něco velmi archaického, až magického, co kdysi čtenáře, či spíše posluchače, fascinovalo. Nevím ale, jestli to může fungovat i dnes. Musím to zjistit.

Moc pěkné. Vázané verše miluju a tyhle se hodně povedly.

Jestli můžu nabídnout malý "vylepšovací návrh" - ve 2. sloce Balady z hadrů bych upravila slovosled ve 2. a 3 verši (v zájmu rytmu):

Odvezli dávno všechno zelí

Vlající malý větrolam

Štírko,

tohle má s obrázky opravdu hodně společného. Za mého dětství byli totiž strašáci nedílnou součástí dětských knížek. Kreslil je třeba Ondřej Sekora. V těch kresbičkách strašáků byla jakási zvláštní poezie.   Ale strašáci byli ještě do nedávné doby realitou v místech, kde bydlím. Když má někdo políčko mezi lesy plnými zajíců a srnek, je možná strašák dodnes nejlepším řešením... 

můj šálek *

Jedním slovem - párádní!!! - ukládám si

Kreslíš barvité obrázky...