Literární koutky č. 4

FEJETON

Fejeton je, stejně jako glosa, publicistický žánr. Setkáte se s ním nejčastěji v novinách nebo časopisech. Název je odvozen původně z  francouzského „feuilleton“, což znamená lístek.

Blízký fejetonu je i novinářský sloupek. Karel Čapek, mistr tohoto literárního žánru, napsal v životě mnoho glos, sloupků i fejetonů. Takto vtipně charakterizuje sloupek:

jako „...něco kratšího než fejeton a delšího než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek...“ 

Hranice mezi glosou, sloupkem a fejetonem jsou neostré, žánry se vzájemně prostupují.  Je to vlastně publicistika s beletristickým charakterem.

K dalším vynikajícím fejtonistům patřili v  české literární minulosti, krom jiných, hlavně Jan Neruda nebo Karel Poláček. A také třeba Karel Kyncl nebo Ludvík Vaculík. Ze zahraničních publicistů mě zaujala především skvělá tvorba amerického autora Roberta Fulghuma, který kupodivu začal publikovat až v 51 letech, v době, kdy byl na samém vrcholu svého zralého věku. Stihl toho ale hodně.

 Titul fejetonu

Fejeton by měl být psán lehkým, zábavným slohem. Měl by satiricky komentovat nebo ironizovat současné náhledy a události. Především by měl zaujmout svým titulem. Ten by měl být vtipný, až provokující, aby donutil čtenáře si článek přečíst.

 Téma fejetonu

Fejeton může být o čemkoli. Vybrat jeho téma nemusí být těžké. Mohou to být zcela běžné, obyčejné věci, společenské či kulturní, nebo i sportovní události i osobní zážitky. Použití nadsázky, ironie i sebeironie je ve fejetonu žádoucí a výrazně zvyšuje jeho úroveň. Pokud už máte téma zvolené, je třeba se ho striktně držet a neuhýbat příliš stranou.
      

Styl fejetonu

Může to být úvaha, vyprávění, popis, výklad, případně proložený vtipnými glosami. Fejeton je možné zpestřit i dialogy, třeba i nespisovným jazykem. Fejeton musí zkrátka čtenáře bavit. Žádné dlouhé věty ani souvětí, ani příliš mnoho informací, raději přidejte humor. Fejeton může čtenáře i oslovovat, klást mu otázky, jejichž odpověď vyplývá z textu.         

 Závěr fejetonu

Závěr článku nemusí vždy přinést nějaké rozuzlení problému. Spíše naopak. Fejeton má spíš vyvolávat otázky, zamyšlení, nebo prostě čtenáře pouze pobavit. Proto se pokuste v samém závěru svůj fejeton nějak vypointovat. Tak, aby byla z fejetonu patrná vaše nosná myšlenka. Ale závěr může být zcela otevřený, aby článek donutil čtenáře k zamyšlení nad probíraným tématem.

Předpoklady, které by měl fejetonista mít:

Originalita, všímavost, dobré vyjadřovací schopnosti, kreativita i velmi dobré vnímání světa kolem sebe a jeho problémů a schopnost na ně reagovat.

 *

Kdo se o nic nepokusí, nemůže ani nic pokazit. To je stará pravda. Když jsem postupně psal svoji knihu glos a fejetonů „Kdo říká, že stáří je moudré“ a snažil se v ní nějak reagovat na věci a jevy našeho světa, měl jsem v  sobě zřejmě více entuziasmu než tvůrčí invence. Ale pokusil jsem se. Nechť čtenář posoudí, čeho bylo více. Moc by se mi líbilo, kdybychom si tady stanovili, v rámci nějaké akce, jedno zajímavé společné téma, a pokusili se na ně napsat fejeton. Nebo alespoň glosu.

Učme se. Neboť, jak pravil americký básník a esejista, Oliver Wendell Holmes, někdy v druhé polovině 19. století:

„Být sedmdesát let mlád je mnohem příjemnější, než být čtyřicet let stár…“

Zkusme tedy, alespoň my, lidé věku seniorského, být ještě nějaký ten čas mladí! Určitě to za to stojí.

Zdroje:                                                                       

Malášková H.: portál Rodička.cz, 2014.

Kamizdat.wz.cz

StudentMag.cz