Naučit se létat

Martině to přišlo jako zlý sen. Kolem busové zastávky během hodiny co u ní zakotvili neprojelo ani kolo. A bus takhle v neděli odpoledne... To byla jen naivní představa. První až v pondělí ráno.

Miri pak řekl - neva něco si stopnem. Přece nepůjdem pěšky ne? Přikývla a rezignovaně usedla na lavičku. Měli toho v nohách dost a dost. Zapálila si cígo a podala krabičku Mirimu. Ten v ní zašátral a zklamaným hlasem pravil - už jen dvě? Ne! Řekla Martina. Byly tam čtyři jednu jsem si zapálila tak tam musí být tři! Miri jí ukázal krabičku kde se skutečně schovávaly poslední dvě cigarety. Tři jo? To mi jako chceš říct že během té chvilky cos mi tu krabičku podávala jedna zmizela? To jako vážně?! Nakrčila nosík potáhla ze své retky vyfoukla obláček kouře a odvětila - byly tam tři! Tebe jebe řekl Miri. To asi z toho horka...

Vzduch se tetelil srpnovým žárem a ona se urazila. Naštvaně se zvedla a udělala pár kroků směrem k lesu.

Miri se tetelil blahem že vůbec může s touhle holkou být. Byla víc než hezká! A nad to taky žádná blbka. I když teda byla notně praštěná. A vznětlivá. Jako benzínové výpary. Možná proto ji Miri tak rád vytáčel. Když už se přeochotně nechala. A to vše navzdory tomu že byl do ní naprostý blázen. Ještě snad nikdy nikoho takhle nemiloval!

Něco ti řeknu ale pojď blíž ať nemusím tak křičet. Poslechla. Víš ty co? Jsi prolhaná lhářka! Přiznej to! Hodila po něm stále ještě hořícím vajglem a vztekle dupla nožkou. Ne! Ne a ne! Nejsem! Přiznej to! Miri byl neústupný. Náhle se zklidnila a tichounce odpověděla - nejsem lhářka... Miri viděl že má slzy na krajíčku. Nechal to snad zajít příliš daleko? Nejsem lhářka pokračovala. Ale přece ti nemůžu přiznat že jsem se spletla!? Že jsem unavená? Že...

Vstal a šel k ní a pevně ji obejmul. Nechala se. Lásko moje řekl jí. To je ale přesně to co po tobě chci! Abys říkala věci tak jak jsou. A nehrála si na hrdinku nebo slečnu božskou...

Vlásky jí voněly borovým lesem a ústa chutnala nikotinem...