Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTŘÍPKY - VÁNOČNÍ
Autor
Marcela.K.
Každé vánoce jsme měly upletené.
„Běžte bruslit, venku je krásně,“ tvrdila maminka, ale nám se vůbec nechtělo. Vždyť i králíci v králikárně měli ve dne přes pletivo pověšený koberec, protože mrzlo. Ale maminka byla neoblomná. Když řekla, že je venku krásně, bylo krásně a bruslit se jít musí!
Dřevěná bouda na kluzišti je promrzlá až praská. Škvírami mezi prkny do ní nafoukal sníh. Jsme tu samy dvě. Děti nikde, jen vzadu u hokejové branky se motá pár velkých kluků. Ztuhlé prsty nechtějí poslouchat. Sestřička mi pomáhá zašněrovat brusle. Jsme zmrzlé jako dva opuštění ratlíci. Snažíme se zahřát, ale nohy v botkách máme studené, mráz leze pod nehty. Po tvářích se mi kutálejí slzy: „Zuzanko, já chci domů, je mi hrozná zima.“ Zuzka je starší a rozhodne: „Jde se! Přece tu neumrzneme.“ Sundáváme brusle, zkřehlé prsty vypovídají službu, ale představa tepla doma u kamen nás popohání do kopce. Zvoníme a brečíme. „Maminko, prosím, pusť nás domů. Venku je hrozný mráz a na kluzišti nikdo není.“ Maminka se směje a honem vaří čaj. Tře a hladí mi prsty u nohou a říká: „Vy moje zmrzlinky, tak nebulte. Měly jste přijít hned.“
Nevím, nepamatuji si, jestli mi pak ještě někdy v životě byla tak hrozná zima, jako to předvánoční odpoledne.
Je Štědrý den. Jdeme se Zuzankou pro babičku Marii. Bývá o Vánocích u nás na večeři a na dárky. Ježíšek už to o ní ví a nosí jí je k nám. Venku je bílo a tak si bereme sáňky. Babičku už bolí nohy a tak ji kousek svezeme. Musíme opatrně, abychom ji nevyklopily do závěje.
Zvoní zvoneček, voní jehličí a my se sestřičkou vybíháme z koupelny, kde jsme si myly po večeři ruce a pouštěly v umyvadle lodičky ze skořápek s maličkými svíčičkami…
„Byl tady, byl tady!“ křičím a směju se.
Ne, nepamatuji si, co nám kdy přinesl. Jen vím, že ten rok, co jsme málem umrzly na kluzišti, nám nadělil dva bílé svetry. Zuzanka ho měla s modrým kostkovaným lemem a já s červeným. Jenom ten můj svetr za něj musela doplést ten rok maminka. Nadělil mi ho i s navlečenými jehlicemi. A pak že dělá zázraky!
11 názorů
tak som tu znova...spomienky na detstvo sú úžasné...
so sestrou( o 4 roky staršou) sme dostali "kraso" korčule so zúbkami a s bielymi šnurovacími topánkami, boli nádherné...mala som asi 6 rokov, topánky držali nohu pevne, takmer som nedokázala podrepnúť, mohli byť v nich len tenšie pančucháče a omŕzali v nich prsty ...nezabudnem na korčuľovanie na Váhu, celá som bola zmrznutá, no domov som nechcela ísť, ako asi muselo byť zima otcovi, ktorý stál na okraji zmrznutej rieky a strážil nás...ani pri sánkovaní som nemala dosť, tepláčky premočené a na mne zamrznuté, galoše plné snehu a vody, doma ma musela vyzliekať maminka a zohrievať v deke a teplej vode...
Jarmila_Maršálová
26. 12. 2021(:-)
jé....to je milé vyprávění...:-))))
Hezká vzpomínka. Za mého dětství se polévalo vodou volejbalové hřiště v brněnském parku Lužánky a tam jsme taky chodívali bruslit. Ale nikdy jsem takhle nepromrzla. Moje matka nám taky pletla svetry, když svetr nedopletla, dala do vánočního papíru jeho jednotlivé části a k tomu napsala "záloha na svetr".
Je zajímavé, že člověk si více pamatuje dar, který má spojený s nějakou příhodou. Hezké.
Jako malý jsem tak byl zmrzlý často a pak když to přišlo k sobě pálilo to jak oheň. Ale stejně jsme byli venku celé dny. Hezky napsané.
Hezká vánoční vzpomínka! Ježíšek se zřejmě špatně domluvil s panem Mrázem. Nebo byste musely mít větší ochotu venku mrznout. :)
Měkké dárky jsou vždycky vítané.Obzvláště od doby,kdy v jedněch obchodech bylo zboží jako svetr,boty nebo teplé ponožky zalepené se zákazem prodeje osobám od 0 do 100 let a v druhých bylo,jenže ty se na příkaz krále a jeho pochopů musely neprodleně zavřít.
Svetr jsem taky dostal.
Nevzpomínám si ale,že bych takhle promrzl:-))
Krásné a s atmosférou plnou vzpomínek...sice ne mých,ale těší mě je číst.