Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEchonaut
Autor
Cookie Moon
ECHONAUT
Vysoko u stropu byl zavěšenej gigantickej reprák a do prostoru pod sebou chrlil písně z rádia. V něm ještě pořád jely osmdesátky a už tak dost kouzelnej zvuk písní týhle doby byl ještě vylepšenej tím starým dřevěným reprem. Výsledek zněl skvěle.
Nejlepší na tom celým ale byla akustika. Měla tu vlastnost, že každičkej byť sebemenší zvuk - smích, cáknutí, plácnutí bosý nohy, výkřik nebo písknutí plavčíka - tak dlouho opakovala, až vznikla naprosto nekonkrétní mazlavá hmota. A tak se ty nekonečný ozvěny elektrických bubnů, kytar a synťáků vlnily po hladině, vracely od pískovýho skla, betonu a modrejch kachliček pořád tam a zpátky, až vytvořily úžasnou snovou hmotu, ve který sice nebylo vůbec ničemu rozumět, ale dalo se v ní úplně rozpustit. Rozmazaný slova písní byly tajemný, ale taky tvárný jako plastelína, a protože se opakovaly pořád dokola, dalo se pro každou z nich vymyslet vlastní příběh a ten při každý další rotaci obměňovat, doplňovat a vylepšovat. Každá byla svůj vlastní svět.
Jako všichni kolem mě jsem kopal nohama a před sebou tlačil svůj zelenej kus molitanu. Když byl ale vzduch čistej, dal jsem si ho pod záda a s hlavou jen těsně nad hladinou se nechal unášet tím nekonečným zvukoprostorem. Byl jsem jako ve stavu beztíže a úplně pohlcenej uvnitř tý zvláštní hmoty. Byl jsem jako Han Solo nebo Teal'c a všichni a všechno zmizelo na vzdálenost několika světelných let.
Bylo takhle hrozně snadný ztratit pojem o čase. Ale voda byla ledová a já byl nejvychrtlejší kluk ve třídě, takže po nějaký době se barva mý pleti začala přibližovat odstínu bazénových kachliček. To mi sice pomohlo splynout s prostředím a pro plavčíky jsem díky tomu byl až překvapivě dlouho neviditelnej, když si mě ale nakonec všimli, vyděšeně hvízdali a posílali mě rovnou do sprchy. Měli mě za flákače a je pravda, že jsem se trochu provinile cejtil. Ale taky jsem věděl, že tohle je ten nejlepší způsob flákání, jakej kdy kdo vymyslel. Ve sprše jsem se pak někdy ještě snažil rozdělanou práci dokončit a přerušenou sloku aspoň nějak uspokojivě uzavřít.
Takže i když jsem jiný sporty většinou vyhrával, v plavání jsem byl vždycky nula. Na konci každýho roku jsem skončil poslední a na velrybu snad jako jedinej nedosáhl ani v pátý třídě. Potupa to nebyla jen díky tomu, že se mi podařilo diplom schovat a nikomu neukázat. Na druhou stranu ty ozvěny, ta zvláštní zvuková hmota, ve mně zůstala a občas se přelívá doteď - stačí někde zaslechnout kousek Dancing in the Dark nebo Bette Davis Eyes...
45 názorů
Docela poutavý text na (zdánlivě) obyčejné téma.
kvaj: Byl to dobrý postřeh. Ode mě o nic nejde, jen takový materiálový rozbor v rámci zaujetí. Některé práce řeší i korelaci používaných pomůcek a hloubky plaveckého bazénu, prostě než zajímavost, co může, nemusí být zohledňováno.
Publikovaný text sám o sobě je retro, proto pro jeho autora připojený pohled do minulosti, když už jsem se dívala.
Mylím, že dnes se už korek používá málo. Ale já jenom, že když autor psal o molitanu, tak že to byl asi polystyrén (pěnový), a jestli nějak tvrzený, to nevím, ale asi jo.
(Nedalo mi to, jak jinak: Skutečně bylo obojí, plavecké desky z korku, tvrzeného polystyrenu, ještě před nimi se používaly i dřevěné destičky, výuka plavání s bidlem a na kurtu; od starověku frčely jako nadlehčovací pomůcky různé měchy ze zvířecích kůží a měchýře zvířat.)
Decathlon v konzumní kvalitě: polyethylenová pěna. Už mlčím, zaujalo mě to, dobrý postřeh.
Polystyren opravdu než pro plováky, bójky, ne? Aby se moc nedrobil, nerozlamoval pod vahou těla atp. Ani ten dnešní hutnější styropor, co se používá tuším na namáhanější části zateplení nevydrží kdovíco, když se vystaví troše násilí. (z hlavy přesné klasifikace fakt nevím, zrátka s.r.o.)
Nebo z lisovaného korku bývaly destičky, takové zahnědlé, občas na nich červená razítka, které tělovýchovné jednotě nebo provozovateli patřily; ale zda šlo o pravý či umělý korek, to nevím;
dneska jsou asi ty jásavě barevné z EVA. (že dobově usadit)
Cookie Moon
23. 03. 2022Děkuju! A je to vlastně pravda, molitan by šel ke dnu, bylo to asi něco, jak říkáš. Musím to pak opravit:)
Bylo velmi příjemné se nechat unášet tvými světy. Zaslouženě jsi vyhrál Prózu měsíce.
(Jen technická poznámka: To, co se používá na plováky v bazénech, je pěnový polystyrén. Molitan je pěnový polyuretan, který se používá do matrací a moc nenadnáší, protože se nasákne.)
Cookie Moon
22. 03. 2022Děkuji moc
Cookie Moon
16. 03. 2022Určitě jo, ale já dal jen jedno :D Asi nějaká chyba.
Cookie Moon
15. 03. 2022Děkuju
Cookie Moon
28. 02. 2022Děkuju moc za pochvalu, ysslandie!
Cookie Moon
28. 02. 2022Luzz/Próza měsíce, rozhodně, budu moc rád! Děkuju vám moc!
Cookie Moon
28. 02. 2022Silene, jak jsi to našla? Ten song jsem napsal asi v osumnácti a vymazal z internetu krátce po zveřejnění, když mi došlo, jak to je pitomý...ale někdo ho stihl stáhnout a pro pár kluků se z toho stala taková lokální hymna :)) ale já se za to spíš stydim...)) ale to je jedno - fakt by mě jenom zajímalo, jak jsi to vypátrala...klidně napiš zprávu (jestli to tu vlastně nějak jde..?), ať tu nespamujem :) Děkuju :)
Oslovila ma najmä akustika vykreslená do mazlavej hmoty, tvárna, plastická..už len z nej vymodelovať oko, prípadne ucho. Pre moje oko výslovne modelujúca predstava,takisto ako celý textik. Príjemné čítanie.
(A že jsem si našla lokální star. Sympatický textařský počin.
Modrobílá karosa! Must be.)
Cookie: rozumím a respektuji.
Osobně se potom domnívám, že vždy může autor variovat motiv. Ostatně, běžná literární praxe. (Říkat, co vymyšleno, co tvé, snad ani není zapotřebí. Ne že by mě to nezaujalo, spíš... kvůli autorovi tak píši. Ujištění.)
(Stran aktivity v rámci Prózy měsíce: Dobré podívat se na stránky nicku Próza_měsíce, co to technicky obnáší. Ale vlastně už ses asi zapojoval, a tak víš.)
Cookei Moon, mohli bychom tuto tvoji minipovídku zařadit do Nominací na soutěž Próza měsíce? Pokud ano, napiš sem, dík...
Cookie Moon
26. 02. 2022Děkuju, Silene, já to beru všechno jako takový zárodky nebo klíčky, ze kterých může něco vyrůst a věřím, že se to i vzájemně jednou nějak propojí - už teď se mi vrací určitý druhy postav i prostředí a motivů...tyhle věci si dávám bokem. Akorát tady je to (stejně jako s tou garáží) vážně jen stará vzpomínka - vlastně v ní není nic vymyšlenýho a v tom pro mě byla i určitá hodnota..ačkoliv jinak si domejšlím a vymejšlím rád :) Děkuju každopádně za hezkej komentář a zpětnou vazbu!
(Ze všech autorových miniatur bych asi zrovna tuhle nejvíc chtěla vidět přejít v nějaký pokus o povídku. (Pochopitelně respektuji, pokud se na to autor stále necítí.) Každopádně jestli ne víc postav, nechat kluka zapomenutého v budově bazénu třeba přes noc. Snad by v budově ještě nutně nemusel být kdejaký vševědoucí monitorovací systém, a že by to jako šlo. Pokud jej rovnou neumí odstavit.
Odpusť úkolování, autore, a nic si z něj případně nečiň. Totiž... citelně mi schází jiná odsud smazaná povídka jiného autora, tak mě napadlo obdobné pojetí očima autora nově přibyvšího jako alternativní řešení. A klidně ne tak rozsáhlé.
PS. Sepsala bych si sama, leč asi bych byla příliš geniální. (nezbytná ironie obsažena)
Jako že jsem věděla, proč mi speciálně Echonaut vrtá v hlavě... jen si další přidružené příčiny vybavit.
Díky moc, Annie :)
Osmdesátky jsem nenáviděla a zůstalo mi to dodnes a navěkyvěkůámen. Ale tvůj text je výbornej. Tip a.
Cookie Moon
02. 02. 2022Však neříkám, že bych je tam chtěl mít :D pár let na to jsem začal poslouchat úplně jiný věci, spíš to, co posíláš :)) Ale prostě tyhle rádiovky byly první věci, který jsem nějak vnímal...a furt na tom je pro mě něco kouzelnýho ;)
Cookie Moon
02. 02. 2022Spíš tyhle fláky mi z hlavy nikdo nevymaže :)
Cookie Moon
02. 02. 2022Děkuju moc Luzz a Majaksovi. Otevřhuba: takovýhle tvrďárny z tama úplně nepamatuju :))
zase (asi ti nenapíšu nic novýho) - baví mě to prolínání, zvuky, pocity, ztrácení se v té hmotě... živý, vtahující text. fajn.