Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV obklíčení
Autor
Gora
snový horor
Jsem sotva v půlce krkolomného výstupu. Přestávka. Pouštím těžké kanystry a procvičuji zdřevěnělé prsty. Srdce až v krku a sotva dýchám. Kopec je prudký. Už vím, že jsem měla přehnané představy o tom, kolik horké vody tam nahoru jsem schopna teď, po dlouhém marodění, donést. Ke všemu táhnu na zádech batoh se starým pečivem a kukuřicí.
Ještě kousek a jsem v cíli. Chatičku už mám sice na dohled, ale před očima bledý, strhaný, obličej vyčerpaného Petra. V posledních dnech, možná týdnech vypadal a choval se nějak podivně.
Potřebuje si taky jednou pořádně odpočinout. Ačkoliv zvířata na kopci mi odvykla. Ani nevím, kolik jich teď vlastně ve stádečku má.
Jsem si však jistá, že Petr bude mít radost, až později dorazí na farmu. Vzorně čisté kýble, chatka uklizená. Možná ještě uvařím velký hrnec s bramborami, ty pašíci milují.
Jen mimoděk si všímám zdecimované skalky. Minirůže s mnoha trny jsou snad jediné, co na ní zbylo. Sníh totiž roztál a odkryl netušenou zkázu. Záhon, kde mívám jahody, je rozvrtaný a prázdný.
Teď však moji pozornost upoutala obrovská mangalice s kudrnatou načervenalou srstí, stojí u chaty a zírá. Záhada podrytého chodníku a zničených záhonů je odhalena.
„Janičko, kde ses tady vzala, proč nejsi ve výběhu? Koukni, něco jsem ti donesla, ale hlavně tiše, abys nepřivolala ostatní,“ pokládám kanystry s vychládající vodou na zem a sundávám batoh. Tvrdou koblihu si vzala přímo z ruky a slupla jako malinu. Hrdlo Janičky s mnoha laloky se vzápětí rozechvělo zvukem, za jaký by se nemusel stydět startující traktor. Loudila.
A jen o pár sekund později se přihnala Tonička, půltunový Hubert a různě stará selata, parta koz a dvě ovečky.
Rychle házím tvrdou kukuřici z batohu co nejdál od sebe. Nebezpečná blízkost obrovských klů kance Huberta a mně neznámých dalších a dalších selat vzbuzuje obavy. Jejich matky snadno mohou zaútočit. Já už jsem pro ně vetřelec.
Šup s kanystry do chaty, rozdělat oheň ve sporáku, napustit z kohoutku na zdi studenou vodu a dát ji ohřát. Venku posbírat desítky kýblů válejících se všude, kam se podívám.
Ono to nebude tak snadné. Sotva popadnu první, hned mě obklopují prasata a strkají do něj hlavu, špinavými čumáky mne šťouchají nedočkavě do podkolení. Na kluzišti z bláta sotva držím balanc. Co se stane, až upadnu, vrhnou se na mě?
Zápas o každý kýbl mně přestává bavit a mám nervy na pochodu. Sakra, proč jsem vzala z domova kromě svého i Petrův mobil? Přece proto, aby se dobře vyspal, upomínám se. Dopoledne mu jako řemeslníku občas volají zákazníci. Dnes se budou muset spokojit s tím, že vzkaz vyřídím Petrovi později. Jenže sama nemám z prasečího zajetí úniku.
Pozoruju je z okna chaty. Obkroužila vchod.
Kéž bych se už probrala z toho šíleného snu! Slabostí se mi třesou nohy, nemoc mne sebrala víc, než jsem si myslela. Jak se odtud dostanu?
A najednou zvířata odcházejí. Mají výtečný sluch a uslyšela něco, co já teprve po chvíli spatřila: pomalu, protože v tomhle terénu to ani jinak nejde, se blíží naše auto. Petr zastavuje u chaty. Určitě si všimnul, že se kouří z komína!
Ale ne, bere do rukou bedničku s pečivem a sype je prasatům do výběhu. Teprve teď vidím, že branka je vyvrácená!
To se již odvažuji vyjít ven.
„Co tady děláš?“ ptá se Petr, překvapený mou přítomností. Pořád je hrozně bledý a má naprosto nepřítomný výraz.
„Co ty tady děláš? Spal jsi tak tvrdě… nechtěla jsem tě budit a šla na farmu udělat pořádek. Vydal ses mě hledat?“
„Tebe? Jak tě to napadlo? Hledám svůj mobil. Vzbudil jsem se a telefon nikde!“
„Na, prosím tě,“ vyndávám jeho telefon z kapsy. Popadl jej, zkontroloval displej, beze slova nasedl do auta a odjel bůhvíkam.
Jako solný sloup stojím u chatky.
Vše je daleko horší, než jsem si cestou na kopec myslela.
36 názorů
Z.E.: kbelík by šlo taky, ale je to vzhledem k situaci v povídce moc nóbl... dík.
Zeanddrich E.
15. 03. 2022(( ...)).
(PS: myslel jsem, že slovo „kýbl" je ryze jihomoravské :))
Markel, moc děkuju, potvrdila jsi mé obavy! Stačí jen málo, něco, co je rozdráždí, a je zle! Pozdravuji chotě...
jo, prasátka dokážou být nebezpečná, to ví můj choť, když ho babička, jako malé dítko, za to, že byl zlobík, zavřela k prasatům a jeho matka ho zachránila a matce to celý život nemohla odpustit, mohlo to skončit špatně, ani nechci domyslet *
Irenko, pěkně napsané, ale nechtěla bych být ve Tvé situaci - po nemoci tahat do prudkého kopce těžké kanystry a batoh na zádech... Zaujala mě zápletka s mobilem. TIP
To je výborné. Potěšilo mě číst něco takového v době, kdy nemám zrovna náladu na humor... Je to napínavé, ale ne deprimující... Díky!
Květoni, a zrovna ten mobil je podle skutečnosti, Petr podniká a pravděpodobnost dopoledních telefonátů je vysoká... ale díky, poupravím, protože tohle nemůže čtenář vědět, dobrý postřeh!
Květoň Zahájský
07. 03. 2022Celkově? Neotřelý nápad, zajímavá situace, neobvyklá akce v neběžných kulisách, práce s detaily, které dokreslují znalost prostředí. Možná ta zápletka s telefonem nepůsobí příliš věrohodně ani na sen. Brát někomu schválně mobil proto, aby se vyspal, to je pro mě takové autorské škobrtnutí. Chápal bych, kdyby jej postava vzala jaksi bezděčně, nevědomě, prostě bez té nepravděpodobné záminky. Jinak dobrá práce.
Květoň Zahájský
07. 03. 2022Nervy v kýblu, hehe. Snad jen drobná připomínka k prvnímu odstavci - po dlouhém marození - zní jaksi nepatřičně. Přiklonil bych se k tvaru - marodění.
Renato, dík... ty jsi to zažila, tehdy prasata ještě měla jasně ohraničený výběh... a jejich počet nebyl tak značný.
Díky, Honzo, žes i tak četl, s tím větším písmem mi text přišel nějak "roztahaný", tak váhám. Rozhodně děkuju.
Mezi těmi "prasátky" by mi asi taky bylo úzko. Konec a vlastně celý děj je zajímavě neurčitý a tíseň stupňuje.
Pokud existuje kýblová velmoc, nachází se tady:-)... a s tím pašíkem to tak hrozné nebude, že? Díky, Luboši.
Aspoň že bylo dostatek kýblů na nervy.
Irčo, tvoje dílko ve mně ještě více posílilo dávné podezření, že jsem prase (svině, kanec) – také mám rád brambory. (mrk)
Ou, ten konec to hodně sejmul (jakože pocitově, literárně je to vynikající!)
blacksabbath
06. 03. 2022Kéž by jsi se už probrala z toho šíleného snu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!..........
Húúú... Zaplaťpámbu za probuzení. Výborně napsaný, vtáhlo mě to. Tip a.