Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všechno, čím klet je osud můj, lidská duše, Bůh tě pomiluj

Nosím si v sobě opomenutelný dluh: Přemítám-li o názvu, tuším, že nakonec by se textu říkalo zkráceninou (Za tvou lásku), případně přezdívalo (Rusalka); i mně přijde báseň výrazně nasycená, což mám za klad, hned vstupní verš naprosto famózní metafora, kurzívní část tak akorát kmitá mezi otluky zvonového srdce, aby vystřídala zpoceného zvoníka některá z němých rusalek. Myslím, že též aluze na Krylova Anděla se přidružila, vtipnou mi KPZ v kontextu sbalení dle návodu. Bezpodmínečně nutné úložiště jaderného odpadu, až nedocenitelné! A jevištní závěr, ano, souhlasím s yss, jakožto nezainteresovanému čtenáři mi finální imperativ spíše překáží ve fascinaci úderem. Text jsem si užila do předposledního. 

Také jsem psávala volné verše. Jsem ale konzervativní básnířka a poezie mě zajímá pouze do osmdesátých let dvacátého století. Někteří lidé tady na mé volné verše aplikovali současné literární doktríny a na to už ve svém věku nejsem zvědavá. Proto už píšu jen vázané verše. Už jsem vlastně spíše jen osvětová pracovnice. Tento měsíc propaguji dílo Charlese Baudelaira, v dubnu budu propagovat Rukopis královédvorský. Zatím ale ze všech básníků, které jsem zde propagovala zaujal jen Jacques Prévert. Jinak tady lidé o skutečnou poezii zájem nemají.

(Kousek, k němuž mám chuť se vrátit, vracet. Vrátím se, snad bez prázdných slov.)

Alenakar: Přečtu si něco tvého a prozkoumám to :-) Jinak automatické psaní to úplně není. Ať už píšu básně rýmovaně anebo ne, každé slovo má své místo. Jsou dost prokomponované, ale často tam mám interní vodítka a najdu to tam jen já a lidi, co mě fakt znají :-D Děkuji!

Odpoutaný Prométheus: Jsi tajuplný! Ale těší mě, ať teda jsi, kdo jsi :-D

Thea v tramvaji: je to, jak říkáš. Rekapituluju své pocity spojené s tím člověkem, je jich hodně a jsou různé. Děkuji! 

Odpoutaný Prométheus: díky za to, cos napsal. Otevřelo mi to samotné nové plochy nahlížení na tu báseň.. láska vs smrt je nesmrtelné téma

Tak nějak si představuji "automatické psaní". 

Kdysi jsem taky nechávala prsty běhat volně po klávesnici, ale jako poslední žijící klasik už si to už nemohu dovolit.                Tip.

Od půvabného začátku, až k výzvě na konci

Dva basové tóny rezonující multiveršem - láska (případně její přírodně identická náhražka) a smrt (ta je vždy plnotučná). Harmonie či disonance?

Měla jsem stejný pocit jako Gora :) Dalo by se to klidně rozsekat na samostatné dílka, ale ani takhle vcelku mi to nevadí. Bylo to jako "nádech/výdech" a zase od znova. Jako by byla v každém odstavci trochu jiná nálada. A těch zajímavých míst  je tady opravdu hodně. Inspirativní věc!

Za mě by některé strofy uspěly i samostatně, tak jsem to myslela...

Děkuji, Helen Zaurak ❤️ 

Moc se mi líbí celá báseň, ale Zůstaň se mnou , i když jsem neúnosná dřina, tak je pro lásku úžasné vyznání. Ano, zůstaň se mnou... děkuji, ráda jsem četla :-)

ysslandia: díky. Název je poslední strofa z opery Rusalka. Těch odkazů na ni je tam více. 

Gora: děkuji. Materiál na 2 - 3 básně znamená, že je tam toho zbytečně moc málo do hloubky? 

dodatok-v tomto texte som mala pocit akoby sa tam prelínali dve roviny,jedna viac poetická,po ktorej prišla pasáž "prízemná". Akoby sa mi tam prelinal dialóg,možno iba vnútorné polemizovanie,aspoň tak som to vnímala ja.

Názov ma teda dosť irituje, ale ty si autor  Text pre mňa blízky,možno by som si to vedela predstaviť aj bez posl.slova...t

Mnohovrstevnatá koláž. City versus realita současných dní. Materiálu na dvě, tři básně... a působivá místa jako:

kolik vrstev betonu je zapotřebí

k uzavření radiace citu