Milada Šímová

Zeanddrichu,

znám dva absolventy zvláštní školy, kteří se dali na podnikání a stali se z nich milionáři. Ten první nejprve obchodoval s pašovanými hady a pak se stal hospodským. Měl dokonce několik hospod v Ostravě. Ten druhý jako jeden z prvních začal vařit obědy pro důchodce a rozvážet je autem až k seniorům domů.

Jinak já jsem na ZDŠ trpěl -hlavně u projevů,  které  dlouho předem se  plánovaly  - značnou trémou (ó jaký to rozdíl oproti stavu, když  po cca 15 letech potom jsem (a naprosto dobrovolně :) ) přednášel projevy (třeba) na   celorepublikových sjezdech mých politických stran, td.  :) )

No skvělý prospěch ve škole ještě nemusí znamenat úspěch i v životě.. ((vždy si, v této souvisl.osti vzpomenu na jednoho majitele  servisu a velkoobchodu ,který (údajně) se sotva naučil číst a psát,..., ale po převratu se velice úspěšně začal živit prodejem kombajnů a traktorů, td.)). 

vesuvanko, děkuju :)

Tak to jsem naštěstí neslyšela. 

Zajímavé to je, zvlášť konec, kde se ukáže že v životě mohou obstát i ti "hloupější." K té učitelce, ta podezíravost by mi taky vadila, i když méně než to druhé. Mě jeden učitel zesměšňoval jinak, a to bylo ještě horší. Posměšně mě vyvolával: Kalecký, tak dnes to bude zase za pět? A bylo, protože v tu ránu mě tak vykolejil, že jsem nebyl schopný odpovídat...

Alenakar, máš pravdu, děkuju :)

Karle, nevím, mně to připadlo zajímavé, proto jsem to napsala. Asi kvůli tomu, jak se začalo odrážet a přenášet zveličování. Nejdříve začala učitelka tím, že to děláme schválně (třeba mně je to milejší než kdyby řekla, že jsme hloupí a ono se to kolikrát říká ne že by si to někdo opravdu myslel, ale jako hec), pak Pavel s tím úkazem a pak Klára s Miladou. Nebyla to špatná učitelka, naopak velice dobrá, bohužel nás učila jen jeden rok.

Ne vždycky je výborný školní prospěch předpokladem pro úspěšný život. Život je boj a většinou v něm zvítězí spíše ten, kdo umí bojovat než ten, kdo skvěle ovládá vyjmenovaná slova.   Tip.

Dost dobře nevím, Jarmilo, co jsi tu vlastně chtěla říct, asi jen upozornit na rozdílný přístup k učení.

Šprty a šprtky jsem neměl moc rád, byla v tom samozřejmě určitě trochu závist, ale postupem času jsem si uvědomil, že jsou zkrátka chytřejší a hlavně pečlivější, což já nebyl a tak jsem na to doplácel. Naplno jsem si to uvědomil u svých dětí. Třeba mladší syn byl nejlepší ve třídě a ještě k tomu mimořádně nadaný na matematiku. Když dělal přijímačky tak vyšel vždy nejlepší. A přesto o něm nomohu říct, že byl šprt. Zkrátka ho to učení bavilo. Ten starší byl zprvu lajdák, jako jsem býval já, ale potom, když chtěl, zase všechno dohnal... Taky záleží na učiteli, ten o kterém se zmiňuješ asi moc dobrý nebyl, když vyzdvihoval jen tu jednu, to je z psychologického hlediska určitě špatný přístup. Mně psaní moc nešlo, učení mně nebavilo, ale v osmičce a v devídce mně to začalo bavit a psal jsem najednou diktáty na jedničky.

Dík :)

Těžko říct. Někdy je špatně utápět se v drobnostech a kvůli tomu nemít čas na něco důležitějšího a někdy je zase drobnost důležitá. Šťastný je člověk, když má pocit, že to dělá správně a má kladnou odezvu.

A když pak jednou poznáš takovou Miladu, zjistíš, že ona by třeba byla raději jako ty. Normální a spokojenější.

Romane, děkuju :)

 Takže žádná šprtka a paní učitelka mi začala být sympatická, pozemky jsem měla v oblibě :)

Tatáž paní učitelka nás učila i pozemky.  Na konci roku jsme psali písemku (a nebylo toho zase tak málo) a nejhorší známka byla dvojka. Ona se divila a ptala se proč nemáme celkově lepší známky a někdo řekl (vím kdo), že to bylo výjimečně, protože na tom záleželo a protože nelze mít z pěstitelských prací horší známku než dvojku. A ona se chytla za hlavu a řekla, že je škoda, že nás už příští rok mít nebude. :)

Alegno, ona nebyla "úkaz", Pavel to přehnal, aby se vykroutil z toho, aby se zlepšil. My jsme se divili, to ano, ale to bylo tak jediné. Ve skutečnosti to byla úplně normální holka.

takový "úkaz" většinou nebývá ve třídě oblíbený*

No...ona se nakonec tolik neodlišovala. Když srovnám například s lovci z toho soutěžního pořadu, který teď běží v televizi. :) Písmo měla pěkné, ale přehnaně si s ním nehrála :) Děkuju :)

Trochu jsem myslela, že pointa bude v tom, že ona na střední škole neuspěla nebo že se nedostala na vysokou, zatímco Pavel studoval. Závěr tedy vyplývá z toho, co je na začátku. Taky jsem zažila takovou spolužačku na gymplu. Ta dokonce psala tak vzorným písmem (vypadalo jako vzor předepsaný do písanky), že nestíhala dělat háčky a čárky a pak si to celou přestávku četla a čárky aháčky doplňovala... 

Ale každopádně takových "úkazů" jemezi námi víc, dobře jsi na to upozornila.

Kočkodane, Kroupu z Marečku, podejte mi pero? Mně taky. :)

Dospělý Pavel mi trochu připomíná pana Kroupu. (lehký smajlík)

Ireno, na 80 % si myslím, že vyslovila jméno dívky, s kterou jsem se později náhodou setkala. Pochází ze stejného místa jako pocházela Klára, je stejně stará a je podle mého názoru pečlivá, ale blíže ji neznám. Někteří ze třídy si tenkrát mysleli, že si ji úplně vymyslela a upomínali ji, aby ji přivedla a představila. Ona se dušovala, že skutečně existuje.

Na "chyby" se podívám až zítra, dnes už mně to nemyslí. :) Díky. :)

dievča z lesa, děkuju :)

sokole a lípo, děkuju :)

Jarmilo, ty asi víš, kdo byla Milada Šímová - nebo to Klára neřekla? Mne by to zajímalo:-)

V první části je vícekrát slovo chyba, zkusila bych aspoň někde nahradit...