Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHudba pro mne
Autor
Lenochod
Hudba pro mne?
Akustická, pravdivá a živá,
krásné je, když
táta s mámou večer dětem zpívá...
U cimbálu
v létě v trávě v sadu pod jabloní
housličky a
sklenky s rudým vínem zlehka zvoní...
U kytary
v noci teplo ohně tváře hladí,
bubnují tam
všichni, kdo jsou divocí a mladí...
U studánky
ráno dívka lyru odložila,
v tiché chvíli
potom z dlaní chladnou vodu pila...
U pastviny
koním bača na fujaru hrává,
kozí zvonce
hostí bylinková horská tráva...
U brány nám
koledníčci s lesním rohem pěli,
bez rukavic
v prstech zkřehlých klarinety měli...
Taková je
vzácná hudba pro mé živé uši
tváří v tvář
až zvon mi zvučně v kapli hrudi buší...
28 názorů
Já mám pro jemně opilé lidi pochopení, spíš jsem to myslela tak, že by se ve sklípku mohli urazit, když mě zkrátka víno chutná jako shnilé hrozny a pivo jako shnilá voda z obylí... :0)
myslím, že vinárske sklípky nie sú také hrozné, na svadbe som nevidela jediného opilca, spievalo sa, hralo, tancovalo, rozprávalo...a bývajú aj koncerty vonku počas leta, ja sa síce na Moravu tak ľahko nedostanem, mám pred sebou iné cesty, ale myslím, že sa dá nájsť všeličo pekné pod šírym nebom...(a bez alkoholu:)
Tak to sis splnila sen za mne :0) ! Já se do sklípku hned tak nedostanu, protože bych tam dělala ostudu s tím mým odporem k alkoholickým nápojům... Děkuju za zastavení a tip :0)
cimbálovku naživo som zažila na svadbe synovca, krásna atmosféra sklípku naplnená hudbou a spevom muzikantov aj svadobčanov, z ľudoviek sa plynulo prechádzalo do piesní z Nikolu Šohaja Loupežníka, J. Suchého, Voskovce a Wericha...bola to nádherná noc...
Jamardi to je moc krásná cimbálovka, připomíná mi klezmer - židovskou taneční hudbu. Díky :0)
Úplně jsi mě dostala do těch situací a míst. A když už jsi vzpomněla cimbál, toto je skladba, která mě hodně zaujala: https://www.youtube.com/watch?v=8ZGRfDnGbRM&list=RD8ZGRfDnGbRM&start_radio=1
Dievča z lesa, Jamardi a Blacksabbath, moc vám děkuji za tipy. I pro mne to jsou vzácné vzpomínky...
u kytary...máma dětem zpívá....to už je pár let....ale děti vzpomínají
K3, děkuju moc za návštěvu a za tip :0)
Já dělím vše (nejen hudbu) na to, co mi dělá dobře, na to, co mi nevadí, a na to, co mi dělá špatně. To dobré vyhledávám, tomu špatnému se vyhýbám. Máš pravdu, že my citlivky jsme o spoustu věcí ochuzeny, když sneseme jen něco. Lidé "s hroší kůží" či "splachovací typy" si mohou užívat života téměř kdekoliv a v jakýchkoliv podmínkách. Podle mne jsme všichni jenom něco jako filtr nebo zrcadlo, někdo hrubší, někdo jemnější, a každý si do svého světa vpouštíme jinou barvu světla, tu na kteru jsme nastaveni (někdo třeba všechny). Každý to máme zkrátka jinak a ještě se to průběžně mění... (Poslouchám i jinou hudbu než čistě přírodní, jeden čas jsem však nesnesla vůbec žádnou hudbu, jen ticho a zvuky přírody, to bylo horší - ve světě všudypřítomných rádií a pozadí s hudbou... to jsem si skutečně vytrpěla své. Jen nevím, proč to tak máme, nevím, proč alergik nesnese kvetoucí květinu, nebo burské oříšky a přitom před pár lety si jich mohl užívat plné hrsti.)
Lenochode, hudba je jedno slovo, které vystihuje hraní si s tóny. Proto si myslím, že pokud ji dělíš, tak či tak, se ochuzuješ.
Leno,
já jsem člověk převážně venkovský, ale řadu let jsem žila i ve velkých městech. Moderní poezie je převážně velkoměstká záležitost a to, že jsem ve velkých městech žila, mi pomáhá velkoměstské básníky pochopit.
Hrávala jsem v dětství také na klavír, ale čtyřručně jen když jsme blbli... To musí být zážitek si zahrát něco čtyřručně, když se to umí! Třeba jako když si tenisté spolu zahrajou nějakou vyrovnanou napínavou hru...
Alenakar a Lenochode, máte pravdu. Není nic lepšího, než si sám zahrát. Doma jsme se po letech vrátili ke klavíru, hrajeme i čtyřručně. Hlavně Janáčka, Schumanna nebo Schuberta. Ze začátku to bylo krušné. Všechno jsme zapomněli. Od té doby téměř nepíši.
A vidíš, jak je to zvláštní, připadáš mi tady na Písmákovi nejrozumější a že rozumíš více věcem než ostatní... Ale chápu to, jak to myslíš. Já radši do měst skoro nechodím... V lesích už to ale také začínám nechápat, když vidím tu spoušť po harvestorech...
Já vlastně dnes taky píšu o tom, jakou hudbu poslouchám.Třeba Stranger In Moscow nebo Englishman In New York... Často se cítím jako cizinec ve světě, kterému příliš nerozumím.
Děkuji ti Aleno Kar, za návštěvu a za tip :0)
Piáno v baru jsem tam také ještě chtěla mít, a také smyčcový kvartet v lázeňském altánku v letním odpoledni... Bylo by tam toho už moc. Kromě cimbálové sloky, která je zatím jen vysněná (chtěla bych mít někdy tu možnost zažít cimbál s housličkami naživo na nějaké venkovské slavnosti...), ostatní sloky jsou mé drahé vzpomínky. Tu dívku s lyrou jsem hrát neslyšela - ocitla jsem se tam až když bylo po hraní, tak mi to také zůstalo jen jako představa, jak to muselo být krásné... To 18. století muselo být vážně mnohem příjemnější, co se hudby týče. Ale je fakt, že se sluchátky si člověk např. filmovou hudbu vychutná na maximum :0)
Svým způsobem to bylo velmi krásné když třeba v osmnáctém století muzicírovali skoro všichni, nebo když v devatenáctém století musel v každém měšťanském salonu stát klavír... Dnes máme ale zase možnost vnímat hudbu v soukromí ,bez rušivých vlivů a můžeme jí poslouchat tolik, že nám z toho často jde hlava kolem. Musíme znát své priority a mít cit pro míru, aby nás dnešek neuvrhl do naprostého chaosu.
Za básničku tip. Bylo by asi nejlepší střídat osmnácté století a dnešek.
Těší mě, Safiáne, že jsi na mé básně nezanevřel a že se ti tato dokonce líbí. Děkuji moc za pochvalu a za tip :0)
T_O_M_e, právě kvůli této době to ve mě vzniklo. Všude samá elektronická hudba a to živé se z ní postupně vytrácí. Jsou mi nade vše drahé takové chvilky, kdy vstoupíš někam, kde se to kouzlo hudby zachovalo v čisté podobě...
jo žádný velký umění, ale je to krásně lehký, oddechový...jako jo moc moc potřebný do týhle doby