Písek v hodinách

Markel,

kdo umí psát, může na sebe upozornit svou básničkou nebo povídkou, kdo psát neumí, může si myslet, že umí občas napsat alespoň "zábavnou" kritiku. Snadno se dá ale zjistit, jestli ji za zábavnou považují i jiní. Taky jsem občas terčem "vtipných a zábavných" kritik a vždy na ně ráda odpovídám. Onen "velký kritik" pak většinou dá pokoj, nebo ukáže, co v něm skutečně je jako druhdy Jaryn 666.

tak já to mám tak, že básněmi nevypouštím emoce, jen si hraji se slovy, je to zábavné. A pokud někdo s mými verši souzní, jsem ráda, pokud nesouzní, nevadí, každý vidíme svět jinýma očima, což je moc fajn. Někdo zde píše vyloženě zlé kritiky, nejde mu o rozbor díla, chce ranit. Obecně mám lidi moc ráda. Je zajímavé, jak jsme každý jiný. Jen nemám ráda záškodníky. Pak přemýšlím, proč se chovají tak, jak se chovají, většinou odpověď nenajdu, někdy najdu, ale jen u lidí, co je dobře znám, jejich životní příběh od prvopočátku

Markel,

mnozí lidé píšou básně právě proto, aby mohli být na chvíli "někým jiným" a nebo možná naopak "sami sebou". Většina lidí tady na Písmáku si myslí, že píšeme básně jen proto, abychom vyjádřili své emoce. Nic proti tomu. Pokud chce někdo používat poezii jako tlakový ventil, kterým se odpouští přebytečná pára, budiž mu přáno.  Někdo ale může být prostřednictvím básní aspoň na chvíli celkově jinou osobností.

také jsem někdy jakoby naklonovaná, více osob okupuje můj mozek, většinou jsou iracionálně zaměřené, snad proto, že ve svém denním životě vězím až po krk v přízemní racionalitě mého manžela, takže takový relax si musím dopřávat, abych to soužití zvádla :-))

Markel,

díky. Tohle je něco trošku jiného, než co píšu obvykle. Občas zkouším být někým jiným, takže ani sama nevím, kým vlastně jsem. 

někam se koment ztratil, takže znovu a krátce: krááásné *

En,

potřebuji někdy změnit styl...

Přímočaré, bez servítků, bez vycpávek, přitom tak křehká poetika. Pointa v poslední je nejvýmluvnější.

Umělče,

v hluboké vodě se můžeš i utopit...

Moc dobré, pro muže poučné, protože žena je hluboká voda.

Goro,

čas opravdu nenosí glazé rukavičky. Má spíš ruce dělníka z kamenolomu.

...Takhle podobně jsem psávala za mlada. Pokouším se vstoupit podruhé do stejné řeky.

Mně je nejblíže střídmý Podpis, ale ráda jsem četla, Aleno... u některých bych tě rovněž nepoznala.

ok

Bačkovský,

já to tam dala právě proto, že je citát ze Suchého. Některá slovní spojení se jaksi osamostatní a žijí si svým životem.

Díky za zájem a za típek.

Abakusko,

je strašně nespravedlivé, že někoho pachatel čas zruinuje velmi brzo a jiný vypadá dobře až do smrti. Někdy si za to ale můžeme sami. Před pár dny jsem se hádala, že bubeník jisté skupony má tak 45 a pak jsem zjistila, že je mu 31. Někdo je zkrátka, jak se říká hezky česky "jetej".

inexi,

užovky loví žáby často v mrtvých ramenech řek. Opravdu jim mrtvá voda nevadí.

Jsem ráda, že se líbilo.

Umělče,

já většinou píšu texty ve formě vázaných veršů. Napsala jsem ale i texty, které se nerýmují, ani nemají pravidelný rytmus. - Máš pravdu: zhudebnit se dá velmi rozličná poezie.

sveřep,

uvažovala jsem, jak udělat z Podpisu haiku, ale zatím mě nenapadlo adekvátní řešení.

Alegno,

já píšu ledacos. Možná tě ještě překvapím. Jsem ráda, že se líbilo.

mne  sa  to páči a  asi najskôr páchateľ v rukavičkách. 

Moc pěkné, právě poslouchám italskou skupinu Matia Bazar a dovedu si představit tuto poezii jako texty k jejich hudbě - hodně citové a zakukleně vášnivé.

pro mne Podpis vede

Kdybych měla uhodnout autora, asi bych byla vedle, ale musím napsat, že pro mě dobrýýýý.

Lady, Safiáne,

vnímání rytmu ve volných verších je asi mnohem subjektivnější než v těch vázaných.  Já cítím v básničce Zbor jako rytmicky problematické místo spíše tohle:

Nepřišels k úrazu?

Dýchneš na námrazu...

Ai bych bývala měla zaachovat v následném verši dvě daktylské stopy:

Nepřišels k úrazu?

Navzdory zákazu...

Evo,

jsem ráda, že tě ty miniaturky zaujaly. Já sama jsem už "archeo", tak co mi zbývá, než psát "archeomodernu". Ale vidím, že je nás tady takových víc. Třeba DMT.

Safiáne,

jsem přelétavý motýl. Píšu ledacos. Někdo se nad tím může pohoršovat, ale mě baví psát rozdílné básničky pro rozdílné lidi.

Lady, děkuji za výklad.  Ono je to v podstatě jedno. 

Lady, děkuji za výklad.  Ono je to v podstatě jedno. 

Pomohlo by tříslabičné slovo místo "obdélníky". Spojka "a" na začátku není problém, nemusí být přízvučná, ale ty obdélníky jsou o slabiku delší. Určitě by to šlo nějak vyřešit, aby se zachoval význam a opravil rytmus. Konečně Alenakar je mistryně formy.

zaujali

a mne sa páči Tvoja "archeomoderna"

Lady, tvá poznámka o rytmu mě zaujala. Mohla bys mi trochu přiblížit to rozhození ? Já ho tam nevidím.

Alenakar, To užasně zabírá. Je vidět, že se obejdeš bez prošlých berliček, které tě někdy provázejí (např. báseň s mottem od Bloka).

Lady,

DMT má v podstatě stejný názor jako ty, přičemž ale nešel tak daleko dozadu. Soudí, že moderní umění zvniklo začátkem dvacátého století, respektive během první světové války a po ní. S tím v podstatě souhlasím, ale oponovala jsem mu, že hnutí beatniků v padesátých a šedesátých letech bylo něco jiného. Že to bylo masové, generační a značně zpolitizované hnutí, které chtělo vytvořit novou kulturu.(Na Západě vznikala takováto nová kultura zdola, na východě zhora i zdola, ale i na Východě vznikalo v šedesátých letech něco nového a specifického.)

Já si myslím, že není moderna jako moderna a taky je pro mě důležitý onen rozdíl mezi množstvím publika třeba surrealistů ze třicátých let a beatniků v letech šedesátých.

Biskupe,

dík za upozornění na chybičku. Ta básnička, která se ti líbí, je o tom , že "sliby - chyby". Někdo se k tobě chová jako by mu na tobě strašlivě záleželo a když za sebou zavře dveře, nejpíš hned hledá další cíl pro své "upřímné city"... 

Poslední nová věc bylo podle mě objevení ohně v starším paleolitu. Od té doby už jen kreativně přitesáváme stále sofistikovanější pazourky a i naše skalní malby jsou víceméně stále stejné. Ale to nemusí vadit, žáno. Hlavně ne tobě, jelikož honba za novostí a originalitou je beztak (post)moderní úlet. A ty jako klasická básnířka můžeš klidně bez výčitek upřednostňovat estetiku jako se to dělalo v klasické Evropské kultuře po staletí. :)

Lady,

trošku se tady hádáme s DMT o tom, jestli ještě vůbec existuje nějaká moderna, něco nového, nebo se už vlastně všecho od první světové války jen opakuje. Napadlo mě, jestli bych ještě dokázala psát podobně, jak jsem psávala v mládí. Byla jsem totiž "modernistkou" a ke "klasice" jsem se dopracovala až po mnoha letech.  Jsem zvědavá, co řeknou čtenáři na tuhle mou "archeomoodernu" a tak ti moc děkuji za tvůj koment.

A jeje, to abysme se o to hrozně pohádali, jak se na Písmák sluší a patří. :)

("S dírou v hlavě" je samozřejmě taky dobrá, všechno je to dobré, ale to vyvrcholení té první básně, zvukově i obrazově, mě fakt přimrazilo k židli.)

S dírou v hlavě je asi nejlepší, i ta poslední.

Pozor, místo "dlaně" máš "dladě"

Jediná drobnost, v první básni řádek "a bílé obdélníky" strašně tříští rytmus. Což je obrovská škoda, protože to vyvrcholení s vrávorajícím přízrakem je úžasné a vůbec mi ta báseň přijde svou silou nejlepší ze všech čtyř. Mimochodem, atmosférou mi to připomnělo pohádku Pravda a lež, kterou jsem milovala jako dítě. :)