Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
Autor
Odpoutaný Prométheus
"... Helenko, Gretko... vás dvě mi byl samotný čerchmant dlužen! " - Dr. Faustus v okamihu emočního i tělesného vypětí.
Žil, byl kdys v slovutném městě pražském jistý Doktor Faustus, znalec věd hermetických i mundánních, který bydlel na rohu Karlova náměstí, jen co by houfnicí dostřelil od autorova zanedbaného brlohu. Příběh se, toť se ví, odehrál dávno před započetím procesu gentrifikace Starého města, což také vysvětluje záhadu, jak si mohl prostý doktor věd naturelních item transcendentních dovoliti nájem v samotném centru, obklopen holírnami turistů a plastickými klinikami pro zbohatlíky z řad kupců či zkorumpovaného měšťanstva.
Tento nebohý doktor žil osamělým životem učence, stranou lidského kolotání, neboť ho stihla strašlivá kletba, a totiž že život samotný ho počal k příšerně nudit. Fausta nudilo spát a nudilo ho vstávat, nudilo ho jídlo, pití, i věčné tlachání učených kolegů na Universitě, ba dokonce i majestátní pohyb těles celestiálních, jejichž odvěké saltarello sledoval náš nebohý vzdělanec čočkami svého astrolábu, připadal našemu hrdinovi bez nápadu, pln repetitivní bezradnosti a nehodný ni pohrdavého epigramu na stěně záchodků na Ovocném trhu.
Nudil se strašně učený Doktor Faustus, den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě, život se vlekl jako dehet, a pádné důvody k existenci nenacházel náš doktor ani v naukách přírodních, ani v traktátech náboženských, které mu všechny připadaly (odpusť nám archanděli Michaeli naše viny) všechny bez výjimky padlé na hlavu.
A tak se stalo, že ze samé nudy a marasmu životního počal Faust studovat zakázané grimoáry, prachem pokryté svazky, které se vždy tu a občas tu a tam vynořily v podloudných knihkupectvích židovské čtvrti, či jež zdánlivá náhoda občas položila do cesty zdánlivě náhodně kolem jdoucí osobě, která pak našla v horečnatých vizích těchto vyvrhelů realmu literárního zhusta šílenství, a často dokonce tragický konec své pozemské poutě. Ze zapadlého krámku vetešníka Aarona Wassertruma od Staronové Synagogy opatřil si proslulý "Necronomicon" šíleného básníka Abdula al-Hazreda, který není nutno ani otevřít, aby čtenář věděl, kolik uhodilo - slova té proklaté knihy se obětem vypalují do mozkoven co žhnoucí glyfy i skrze zavřené desky opatřené ozdobnou vazbou z lidské kůže. Jinak lakomý vetešník si nevzal od Fausta ani groš, jen neustále cosi tlumeně mumlal hebrejsky a bázlivě se rozhlížel po dloužicích se večerních stínech, jako by z nich měl každou chvíli vyskočit samotný Belzebub. Z repozitáře divadla Na Fidlovačce opatřil si náš doktor poslední známý výskyt "Krále žlutě oděného", prokleté divadelní hry, která zahubí každého svého čtenáře. Je s podivem, že národní umělec a rabín v jedné osobě Tomáš Toëpfer ji ovšem na Fidlovačce uváděl každé úterý hned po "Bezduchém bloumání" od Václava Lahva, a krom nutnosti budit (případně křísit) starší milovníky divadla po Lahvově bruteskně nezáživném mudrování se nikdy nestalo nic zlého.
V utěšeně rostoucí literární sbírce Faustově nakonec skončil i "Grimhääven" od bratří Grimmů, "Špalíček veršů a pohádek" od Františka Hrubína, skotačivé tantrické jinotaje Karolíny Světlé nazvané "Svědí mě to, svědí, dole v Podještědí", a dokonce i temný almanach thaumaturgický, zakázaný ve všech známých zemích světa obývaných příčetnými národy, totiž prokletý hexenbuch Boženy Němcové zvaný "Zaříkadla a pořekadla", který se musí číst pozpátku, jinak vám pukne hlava. Snad jen duch Karla Máchy, řečeného "Hynek" ví, jakými pekelnými cestami se propadly ty literární škvarky do doby nešťastného doktora Fausta, ale taková již je povaha Jsoucna, že odkrývá svá tajemství jen neochotně a nemnohým zrakům.
Zakázané vědění, které doktor Faust z těchto knih vyčetl, obarvilo jeho vlas i vous šedou barvou za jedinou noc, a z oken jeho domu bylo občas slyšet mumlání podivnou řečí, která připomínala krákání havranů rvoucích se o ještě krvavý kus lidského masa.
A tak nás jistě nepřekvapí, když jednoho přilétl otevřeným oknem do Faustova příbytku vyslanec Pekel nazvaný Mefistoteles, aby se spolu s Faustem pokusil siderickým kladívkem rozbít atom Hafnia a z jeho fragmentů pak žíháním v kososměrném plameni synthetizoval mýtický Lápis Philosophorum, v jehož krůpějích lze spatřit nesmírnost celého Stvoření a všechna tajemství světa. Nemohli však strukturu matérie kladívkem zřejmě řádně zasáhnouti, neboť přes vytrvalé bušení, které by v neznalém kolemjdoucím vzbudilo jistě dojem, že se v domě nalézá platnéřská dílna, zůstávalo Hafnium stále Hafniem, a výsměšně pomrkávalo z iridiové kovadlinky na oba učené theurgy.
Rytmické údery však pomohly zakrýt jeden jinak poměrně hlasitý zvuk, a to rozezlené kroky sousedky z nižšího patra, čerstvé vdovy po radním Krumphanzelovi, která se vdala za o čtyřicet let staršího konšela z otevřeně zištných důvodů, a které nucený celibát přináležící ke stavu vdovskému evidentně přiliš nesvědčil. Rozrazila chatrné dveře doktorovy zanedbané staromládenecké špeluně, a strašlivě zařvala: "Co je to tady za kravál???"
Čert i nebohý, předčasně zešedivělý doktor se při pohledu na tu Boadicaeu oděnou kromě jakéhosi módně červeného kusu prostěradla pouze ohněm spravedlivého rozhořčení... a potlačované vášně zrozené z žárem umocněného vzedmutí humorů tělesných, a podobni kňourům zmámeným říjí vrhli se na nebohou baráčnici s oumysly nezakrytě veskrze vilnými. Jejich nesvatý zápal však nalezl u rozvrkočelé ochránkyně domovního klidu nečekané pochopení a více než nadšené přijetí.
Tenké prsty vzdělance, které získaly praxí alchymickou nadlidské obratnosti a citlivosti, jakož i jazyk uvyklý častým ochutnáváním substancí kaustických i žíravých, vedeny intuicí zjitřenou lety strávenými studiem okultních fantasmagorií brzo našly způsob, jak řečí letmých doteků a polibků umocnit vášeň mladé vdovy do té míry, že začaly pukat kameny v okolním zdivu. A není ani třeba dodávat, že přítomný Mefistoteles prokázal ve věcech milostných vynalézavost a zkušenost vpravdě ďábelskou.
V tom okamžiku stanuly ve dvěřích Faustova příbytku i dvě další sousedky, rozverná Gretka z Perlové ulice známá též jako "Štístko", a její věrná kamarádka z mokré čtvrti, která bydlela až někde u zoologické zahrady, a které se mezi vilnými studenty pražskými přezdívalo "Helena Trojská". Došedší dámy v okamihu zbadaly, jak se věci mají, a v kvaltu zbavily své tělesné schránky zbytečného odění, aby se mohly připojit k učené disputaci, která už byla v plném proudu. Doktor Faust v slzách děkoval děkanovi fakulty Svobodných umění, že kromě rozličných jazyků živých i mrtvých obsahovalo fakultní curriculum i cunniligus, který přišel při vzniklé přesilové hře nesmírně vhod. Samotní andělé nebeští shlíželi na čacký výkon stárnoucího učence s empatickým zalíbením (jeden baculatý, smyslný cherubín se dokonce vyklonil ze své oblačné lóže tak neopatrně, že se zřítil z nebeské báně a v pádu se o zemskou atmosféru rozžhavil do běla, a způsobil tak nejedné věštkyni či hvězdopravci prudké leknutí, odborně nazývané v astrologické hantýrce "psotník"). Věru, kdyby byl přítomen i univerzitní rektor, jmenování profesorem fornikatury by Fausta jistě neminul.
Vlivem rozpoutaného karnálního maelströlmu se aura celého Dobytčího trhu začala zbarvovat do jasně karmínové, stěny Multiversa začaly pukat a prolínat se, jak přítomné orgie lákaly postavy z jiných světů a narativů. Postupně dorazili i Tristan s Isoldou, Artuš s Guinevrou a Lancelotem (nebyla to věru chvíle pro sobecké hašteření), Romeo s Julií, Pat a Mat, Robin Hood s Marion, Křemílek s Vochomůrkou (historicky první dvě genderově nebinární entity v československé večerníčkové tvorbě), Ježíš s Máří Magdalenou, Čuk a Gek, soudružka Vodňanská z bytového odboru městské části spolu se svou sekretářkou, jistý Vladimír Uljanov s Naděždou Krupskou, jakož i bezpočet dalších a dalších postav z různých dob, časů, příběhů i světů, a byla z toho party, o jaké se později mluvilo několik tisíc let.
Když ráno konečně usnuli i ti největší vytrvalci, a minul nezbytný další den a noc nutný k obnovení zázračné Hadí síly, vyměnili si všichni přítomní e-maily a telefonní čísla, a shodli se, že si to musí někdy v budoucnu určitě zopakovat. Za rok byla velká část účastnic oné veselice roztomile těhotná, a tak se započal demografický rozkvět města pražského, který trvá dodnes.
26 názorů
Mefistofelka
03. 11. 2022Prométheus - Vaše první "kritika" zde vyvolala mou asociaci se Stepním vlkem od H. Hesse, kterého právě čtu. A co se týče druhé, paradoxu - paradoxní je přeci podstata světa - onen vlnově částicový rozumově neuchopitelný charakter částic. Za mě vtip stvořitele. Čekal, až se podíváme tím nejdokonalejším mikroskopem, aby dal našemu všemu rozumějícímu rozumu poznat, že nerozumí ničemu. Paradox je způsob, jak rozumět tomu, čemu se rozumet nedá (moje paradoxní definice paradoxu).
Prómo,
já jsem se už před časem přece přiznala, že jsem tvůj text nečetla a že mi jde pouze o tarot.
Je otázkou, jestli svým záměrům tady na Písmáku rozumíš vůbec ty sám. Málokdy nás totiž řídí naše vědomí, spíše nás postrkuje dopředu, nebo nás nutí couvat naše podvědomí a mnozí chodí k psychiatrovi hlavně proto, aby se dozvěděli, proč vůbec dělají to, co dělají.
Ty se hlavně zalykáš svou důležitostí, ale odezva tvých aktivit je tady téměř nulová. Nízká čtenost, malý zájem o tvá dílka i o tvé kritiky... Takový človíček jako ty těžko může někoho přesvědčit o své pravdě. Myslím, že jsi zvyklý na hlouček několika málo "intošů" v hospodě a neumíš oslovit široké publikum.
Odpoutaný Prométheus
27. 06. 2022Larkov - fascinuje mě hrdost Čechů, jak hrdě se vždy postaví a deklamují: "Neudělal jsem si domácí úkol!"
Alenakar - myslím to naprosto vážně, ba smrtelně vážně. Přečti si Foucaultovo kyvadlo od Umberta Eca, a pak si o tom můžeme promluvit. O tom, čemu já rozumím nebo nerozumím víš kulové, tak se raději nepouštěj do zbytečných spekulací. S jistotou lze říci jen jedno - v tomto okamžiku ty nerozumíš mým záměrům, a důvodu, proč jsem tenhle text napsal. Ale nemusíš mu rozumět - nikde, pokud vím, neexistuje žádná autorita, která by Ti nařizovala, co musíš a nemusíš, ve svém základu jsi stejně svobodný nebo svobodná, jako já nebo jako kdokoliv jiný. Na druhou stranu jsi stejně jako já nebo kdokoliv jiný podřízen nebo podřízena zákonům tohoto světa (klidně se jim dá říkat i přírodní zákony). Každý člověk v sobě IMO nese paradox, a proto každé umění, které má ambice být hluboké, by mělo být paradoxní. Nadruhou stranu existují i haiku, které mají něco do sebe - je to těžko pochopitelné, ale je to tak. Co třeba onen známý dialog z knihy Principia Discordia?
Prómo,
tarot je poměrně složitá záležitost. Přečetla jsem toho o něm hodně, ale nejvíce jsem se dozvěděla z jedné magisterské práce, která se týkala starých karetních sad, dochovaných na našich zámcích.
Jak nejspíše víš, pokud jsi už aspoň jednou měl celou tarotovou sadu v ruce, tarot se skládá z malých a velkých arkán. Zatímco malá arkána mají svůj původ v Asii - v Indii, kde tarot sahá až k opičímu bohu Hanumánovi, a v Číně a základ asijského tarotu je starověký, velká arkána pocházejí teprve až ze středověku a vytvořili je křesťanští mniši. Za autentická tedy považuji jedině malá arkána, tedy sady mečů, žezel, pentáklů a pohárů, ze kterých byly odvozeny jako z prazákladu všechny ostatní hrací karty.
Představa, že zabývat se tarotem je stejné jako zabývat se obrázkovým pexesem je tak naivní, že ji patrně ani nemůžeš myslet vážně. Že nerozumíš kartám ani životu, dokládá i to, jak jsi dopadl na Písmáku v posledních měsících. Poezii možná částečně rozumíš. Problém je ale v tom, že zároveň vůbec nerozumíš lidem. Chceš si hrát s těmi, kteří si s tebou hrát nechtějí a ignoruješ hráče, kteří by tvým jalovým hrátkám s lidmi mohli dát nějaký smysl.
Je zřejmé, že to mělo působit žertovně, zábavně, ale mě to tentokrát ani jazykem, jímž je to psáno, ani výčtem slavných, uvedeným v závěru, nechytlo. Což je nejspíš moje chyba -- počasí, blbý den... Přeju lepší čtenáře.
Odpoutaný Prométheus
23. 06. 2022Janina6 - tenhle kousek byl vpodstatě poctou Josefu Váchalovi, na kterého školní osnovy nepamatují, a z pamětí národa jaksi vymizel, a přesto to byl IMO jeden z nejúžasnějších českých autorů. A pak - ptal jsem to už hrozně dávno, v době, kdy jsem po nocích smolil převážně erotické texty velmi privátního charakteru, svět i já jsme měli docela jinou náladu. A děly se věci, že bys mi to nevěřila, ale už je klid. Třeba to byl všechno jen sen...
Alenakar - Tarot chápu jako sadu zrcadel, kterým člověk nazírá sám sebe, případně události svého života, ostatní, a tak dále. Stejným způsobem se dá použít třeba i obrázkové pexeso - nebo třeba telefonní seznam, jak to vtipně demonstruje Umberto Eco ve Foucaultově kyvadle. Ergo je úplně jedno, co je na těch kartách nakresleno, jen když je to dostatečně evokativní - a k těmhle kartám mám zvláštní vztah. Však jsem s nimi zažil podivuhodné dobrodružství...
Na tvůj styl si člověk asi musí buď zvyknout, nebo to vzdát... tož jsem si vybrala to první. Ale první dva tři odstavce byly skutečnou zkouškou. Strašně mě s...ou ty přehršle termínů, kterým nerozumím, nebo si jejich význam jen tak přibližně představuju (celestiální, repetitivní, grimoáry, glyfy a další radši nepřiznám, aby se nevědělo, jak moc jsem nevzdělaná). Ale je to místy vtipné a jak se objevila první sousedka, hned bylo ještě veseleji. Závěr rozpínající se do širého vesmíru je ti fakt podobnej a asi na tom všem nejlepší!
Próma,
zajímala by mě celá tarotová sada, ze které ta tvá karta je.
Tarot je významný výtvarně okultní fenomén a my, kteří se jím zabýváme, víme že je to konstantní, dlouhodobá záležitost. Jako "módní záležitost" může připadat jen těm, kteří o něm nic nevědí. Módní může snad být pouze konkrétní výtvarné řešení jednotlivých karetních sad.
Odpoutaný Prométheus
25. 05. 2022Dík, Goro, opravil jsem.
Ač se někde ve svých humorných špílcích /rád/ opakuješ, místy je text vtipný a pasuje k TD...
stanuly ve dvěřích Faustova příbytku - dveřích
Květoň Zahájský
24. 05. 2022Jak jsem se do traktátu začítal, postupně mi vyskakovalo, co všechno ti napíšu do komentáře, ale všechny způsoby působení už vyzněly v diskusi, převážně s Aruem (mimochodem divím se, že natolik epochální dílo oslovilo tak málo čtenářů), pročež se omezím na prosté, nicméně zcela výstižné - tyvolefaktdobrý!
pán je mystifikátor... :-D
hele a neskrývá se ďábel nakonec v žaludským esu...?
K3 - já nejsem autor pro Tebe (bez urážky), to už přece víme, ne? ;-) První polovička je filtr na čtenáře ;-DDD
Je to spíš takové akademické vyprávění, chybí mi živá řeč. Četl jsem asi do polovičky a odradilo mě množství cizích slov. Chápu ale že ve výsledku to nemusí být špatné.
Odpoutaný Prométheus
23. 05. 2022Alena - Tarot of the Hours (v odkazu je vše vysvětleno včetně dalších odkazů)
Na minulém písmáckém srazu jsem zjistil, že s Tarotem dnes blbne kdekdo, takže jsme vlastně součástí mainstreamu ;-)
Prómo,
omlouvám se, že nemám čas číst tak dlouhou prózu. Jsem tu vždy jen krátce a tak čtu a hodnotím jen kratší básničky. Zabývám se ale dlouhodobě tarotem a tak mě zaujal tvůj obrázek. Pro pána- co je tohle za tarot? Rytíře pohárů znám v jiné podobě.
...Típek za propagaci tarotu.
navíc ty jsi to posunul, od "být rezistentní vůči světu", kterou jsem nastínil, že je potřeba se jí bránit před rozličnými zvláštními individui, k tebou osvětlené dovednosti rozvíjením učením, ale o tom nebyla zprvu řeč ;)
učení je jako proud, který nese loďku, pokud nemáš loďku, ale jen nafukovací kruh, tak můžeš pádlovat seberychleji, ale jakákoli loď tě predjede.
příklad s Mozartem je přesný, jistě bez učení by svůj talent nerozvíjel, ale kdokoli bez hudebního talentu by měl ty samé učitele jako Mozart, přesto by nikdy nedosáhl toho co Mozart dosáhl, přestože by seděl s ním na těch samých hodinách a posluchal ty samé učitele, nebo dokonce hrál na ty samé hudební nástroje, talent je to co nakonec rozdrtí toho kdo ho nemá, protože uvidí že přes roky píle nakonec přijde někdo kdo s mnohem menším učením dosáhl stejných výsledků, jako ten kdo pro stejný výsledek obětoval celý život ;)
netvrdím a ani jsem to tak nikdy nemyslel, že trénik není potřeba, ale tvrdím, že když dva budou dělat totéž nemusí na tom být stejně, ačkoli oba chodili na stejné hodiny ke stejnému učiteli, nakonec talent je vždy určující a velký talent se také projeví, tím jak je presahující :)
to že já nic nedělám, neznamená že bych si měl myslet, že nicneděláním lze něčeho dosáhnout :D
vždy jsem to tak měl, věděl jsem, že se něco má, že něco je správné, ale stejně jsem to nedělal ;))
Odpoutaný Prométheus
23. 05. 2022Siderické kladívko Ti nestačí, drahý Biskupe? Ach jo, dneska je zmlsanou obec čtenářskou těžké uspokojit. Ale má Múza mě chválí - "vidím, že ses žánrově posunul k epickým šukačkám, a že mám proto zřejmě na Tebe špatný vliv" - komplimentům na zuby nekoukám.
V tom se podle mě právě, Aru, šeredně a tragicky mýlíš. Talent je pouze koeficient, který určuje rychlost, jakou se tréninkové úsilí promítá do zručnosti a dovednosti. A každý učitel, kterého jsem zatím navštívil, zdůrazňoval důležitost systematického cvičení - obzvlášť v disciplínách, kde se vše odehrává v reálném čase jako hudba nebo bojová umění - jistě, můžeš pár taktů počkat, nebo chvíli ustupovat, ale když nemá člověk natrénováno a tělo neposlouchá příkazy mysli jako dobře vycvičený válečný oř, ta je výsledek většinou žalostný.
Samo to jde chvíli, jen na začátku, dokud člověk žije z talentu, ale když se chce posunout dál, jsou to hodiny a hodiny dřiny. Jenom ten pitomý riz-e por už trénuju několik měsíců, a furt to není dobré, ale je to mnohem lepší, než když jsem začal. Mistrovství vypadá samozřejmě a jednoduše, ale bez dřiny ho nezíská nikdo. I ten Alisdair Bouch mi říkal - "pokud cvičíš, je prakticky nemožné se nezlepšit". Samozřejmě, bez talentu se mistrem nikdo nestane, ale divil by ses, kolik se toho dá vydřít, a jak hluboká spokojenost z toho potom je, když se člověku začne dařit - a nemusí to být nic světoborného.
Tahleta tvoje racionalizace lenosti mi připadá hodně nebezpečná, ale nakonec Tě aspoň dokáže rozčílit Gora, takže píšeš slušné texty, ergo je vidět, že bohové své miláčky nenechají nikdy úplně zahnít. ;-)
jakože kyvadlo odhalí špiony? :D
jsem rád, že nikam nechodím, svět je naplněn blázny :))
ukazuje se že kdo nic nedělá je zároveň nejvíce příčetný, neboť taková mysl nutně se setká s méně šílenci a sektáři, než ti, kteří brázdí nesčetné kouty, než je právě taková sekta zamkne někde ve sklepení v zemi :D a to před internetem jak bylo bezpečno, teď si člověk může šílenství přinést ke své šílenosti až na svůj ötömän :))
Biskup z Bath a Wells
23. 05. 2022Chybí mi tam siderické kyvadlo Petra Cibulky...
vidíš, Srdce z kamene mě bavilo zrovna nejméně, spěchal jsem do Toussaintu.
já to říkám pořád, že kdyz máš talent, tak to jde defakto samo, ale když ho nemáš, tak se můžeš učit 1000000000000000000000000 let, ale stejně to bude stát za pendrek, (kámen úrazu je že málokdo má talent jako Mozart, nebo je zcela bez talentu, to mezi těmi extrémy činí ony problémy) ale může se to maskovat právě naučenou formou a bazírováním na defakto nesmyslnými pravidly, jež se stanou normou a logicky musejí válcovat hravost a talent, leč konstrukty pravidel se stanou tím vyhledávaným, namísto originálního zážitku, který je vždy nevšední a někdy i nepochopitelný, tak naučená pravidla, těmi kterými je zvládli se pro ně stanou logicky hledanou mantrou. je to klasický vstup vyšlapaných cest, nakonec ale když jsou takové cesty hodně hluboké, budou dusit ty kteří po nich jdou a tak vzniká boření pravidel, jež přerostly samostanou tvůrčí činnost, pak se lidé zabíjejí a dávají si přes hubu v krčmách, aby se znovu vyrojila originalita a kreativita na kterou se znovu začnou hned stavět konstrukty pravidel,... a tak až donekonečna dokud to jednou Zem, nebo Slunce nezabalí a neodejdou na důchod do jiné galaxie :D
Goetheho Fausta ve verších jsem četl na civilce, když mi bylo nějakých sedmadvacet, bylo to dobré čtení. Zajímavá byla ovšem i interpretace nějakého slovenského divadla, kterou jsem viděl v TV někdy v sedmnácti. Ovšem nejlepší verze vychází z polské pohádky Pan Twardovsky, která se stala předlohou pro datadisku jménem "Srdce z Kamane" počítačové hry "Zaklínač 3". Nepředpokládám ovšem, že by to někdo z redakce znal, snad leda Lady de Winter, a i na ni je hádám lidové umění "málo umělecké".
Když jsem byl hrát s těmi lidmi z Modal Music v čtvrtek, Aru (pro mě fakt transformativní zážitek), a zažil jsem okamžik, kdy jsme hráli ve dvou, Mohammed nádherně zpíval nějakou perskou píseň o lásce, ze které jsem nerozuměl ani slovo, ale cítil jsem melancholii a hloubku, a jak to začalo šlapat, tak jsem cítil, že rytmus a melodie rezonuje napříč celým publikem, a pochopil jsem, že umění ve své původní lidové podobě není suchá akademická disciplína (IMO ani samotná filozofie není, jak to správně zmiňoval náš matfyzácký mentor) - kdo uměl hrát, tak hrál, ostatní tleskali nebo tancovali, a já jsem zažil souznění, které podle mě individualistickému západnímu světu strašně chybí - je to cosi základního, živočišného, prastarého, co možná dědíme v genech od doby, kdy naši předkové bodali oštěpy do maleb divokých zvířat, kterých se báli, a tančili v jeskyních kolem ohně a zažívali niterný, hluboký pocit bezpečí, který vyvěrá ze soudržnosti spřízněného kmene.
Zkrátka a dobře - lépe než se zbytečně hádat o to, kde chybí v básni která slabika a obtěžovat se navzájem neurotickou tvůrčí impotencí, jak to činí někteří zdejší "adepti versologie a další literárně-teoretických disciplín", to raději vypiju Dionýsův opojný pohár až do dna, a vrhnu se do víru dění. ;-)
velice povedené, i téma "nezmoudření" je v textu uchopeno a dokonce se dočteme i o Faustovi, jemuž patřil soutěžní citát, což je věc věru nadobyčejná, býti v zadání. můžeme nazříti že když se brku chytne kreativní mysl, že cesta vede k výsledkům, jež dávají duši světel nových ;)