Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEvce
Autor
Štírka
Kolik už bylo slunovratů
A kolik ztrát a nálezů
Kolik už bylo krásných létání
A kolik bylo bolesti a zkratů
Však stále stejně voní louka
A k poležení láká mech
Nech běžet čas
Ať kdo chce co chce říká
Náš čas je v nás
Ten nikam nepospíchá
Cesty jsou víc než cíle
Pořád se učme žít
a cítit souznění
s lidmi – přírodou – světem
A rozumět mu – světu
-a hlavně našim dětem
A taky dětem našich děti
To vše jsou dary života
Tak nechme čas
Ať klidně letí
23 názorů
Zeanddrich E.
17. 07. 2022Je to hezké :)
Výstižné - náš čas je v nás - ten nikam nepospíchá - cesty jsou víc než cíle
Super
Evženie Brambůrková
15. 06. 2022Krásné přání, určitě udělalo radost.
Tatínek mi psával taky přáníčka a bylo to milé. :-)))
Alegna - Děkuji – já též věřím že to Evce udělalo radost a těm kterým jsem to stihla přečíst také. Přeji ti pěkný Žižkovský den
Víš – když to přečteš tak, že daš správné pauzy všechno do sebe zapadne a plyne to dobře – vlastně opravdu záleží na způsobu čtení a chápání významu. Že to jde napsat jinak to je jasná zpráva. A děkuji za zastavení a za kritiku!
Radovan Jiří Voříšek
13. 06. 2022Přijde mi, že báseň má kolísavou amplitudu, místy plyne pěkně, pak se objeví rušivá pasáž
asi nejvíc tato:
s lidmi – přírodou – světem
A rozumět mu – světu
Štírko,
vázané verše mají tu vlastnost, že mohou "téct". Volný verš "teče" jen málokdy a je obtížné vytvořit volným veršem dynamickou básničku, která by někam plynula.
Ale v básni samozřejmě pohyb být nemusí. Někdy se člověk prostřednictvím básně potřebuje spíš zastavit a něco si ujasnit a to je právě případ toho tvého textu.
Je to tak – kolikrát stačí naťuknout a odvine se celý příběh... no a ty příběhy se dělí na můj a tvůj – a oba mají právo na existenci – oba mají co říci – a o tom to právě je: takže děkuji za pěkný koment
Počáteční dva verše by se mohly dále odvíjet jako klasická báseň ve vázaném verši:
Kolik už bylo slunovratů
a kolik ztrát a nálezů...
V cizině sníme o návratu,
myšlenky - pěna na jezu
se stále stále točí v jednom kole,
jsou dole, pak zas nahoře.
Možná, že bude návrat bolet...
Plout tedy s proudem do moře? Tip.