kdesi mezi

Díky, toho výběru si vážím.

cítím z celé básně pomíjivost, ale i naději

je důležité kouknout na sebe a na psaní z jiné perpsektivy, zamyslet se nad banálními věcmi, které vůbec banální nejsou, ostatně o tom poezie je...

Přesně tak, a to je na tom to zajímavé... Samozřejmě se najdou i čtenáři, které to úplně mine, a ti to je v pořádku...

Každého asi jiný, že... ;-)

Biskup - díky, je zajímavě vědět, že tě nejvíc zaujal právě tenhle obraz...

krásné obrazy a povedená báseň... 

za mě nejlepší:

se včelou která opyluje

květinu jejíž jméno

jsem se nikdy

nedozvěděl

... ještě se sem vrátím...některá zastavení, ta při zemi, mě přímo obejmula...

Bude-li se čtenář soustředit na detaily, Pavle, bude ti vrčet obligátně nad hustotou genitivních metafor či popisů (ve volném verši, sic! Velká slabost básnického jazyka třeba u autorky atkij, jazyka jinak šplouchajícího vlnkami hláskových instrumentací) a obdobnými nešvary. S dořečeností nevím, koho básní zaujmout, inteligentního, přemýšlivého (až přemyšleného, víš, kterak to míním) čtenáře spíše ne; no, tak mladší generaci nebo utahanou ženu / čerstvou matku mírně zemdlelé mysli? Asi ano, snad. Pokud se dokáží čímsi takovým vůbec autenticky zaobírat, ale třeba právě o to usiluješ? Je oslovuješ? 

Tvůj styl i záměr je tedy jiný než enigmatičnost, čtu výše; ale osobně bych si víc hrála.

Jo! mléčné dráhy (Mléčné) jak šafránu, mléčné i Mléčné je všude plno a mírnou alergickou reakci na ni dříve či později vykazuje typická kohorta žen až... zákonitě.  

s cestujícími na palubě / čáry zanechané / na nebi nad mým / domem

kdesi mezi / touhle a tamtou / tečkou / v naprosté tmě // neviditelná / z okraje // mléčné dráhy /// v naprosté tmě / z okraje / mléčné dráhy / neviditelná

event. atp.

kdesi mezi / touhle a tamtou / tečkou / v naprosté tmě // neviditelná /z okraje // mléčné dráhy /// (v naprosté tmě) / z okraje / mléčné dráhy / neviditelná

Nu, zvažuj. Téma je semleté (které není?), neobjevné, jistě jde spíše o jak jím způsobit mírné čtenářovo pozastavení, zazoomování na objekt/y. Kterak máš text nyní, žádala bych si naopak více vypravěčství, pokud bys cizeloval, potom vážky pro každý odstín v naprosté tmě.

No ja sa musím priznať, že som / keďže text je už zbavený slova zeme/ mala problém práve s týmto slovom, plus adjektivum neviditeľná / viem že v súvislosti s bodkou,zemou/ má nejako stále rušilo, nakoľko som ho brala vždy ako určenie tmy...v tme neviditeľna..čiže pre mňa keďže už raz tam bola úplná tma, tak asi by som oželela aj adjektivum..aby som sa nebavila zasa iba o jednom slove, tie mikroobrázky sú možno samo o sebe fajn, ale príde mi predsa len dosť v jednej rovine, jednoducho na mňa asi príliš opisné, dokonca nejako ma opätovne ta tradičná výstavba s predložkou opakovane asi mierne rušila..čo sa mi páči je zopnutie / úvod vo funkcii aj ukončenia/ čím ten záver trocha čitateľa "jemne " ukolisal..na mňa trocha všedný spôsob poézie 

Jen snad pro upřesnění té "povrchnosti". Když sleduju z výšky mraveniště, nic to se mnou nedělá. Teprve v momentě, kdy si začnu všímat jednoho mravence, co vleče nějaký kousek hmoty... jak se lopotí, jak se zasekl, protože nemůže překonat nějakou větvičku... jak se pod tou vahou převrátil a zase se hrabe na nožky... a začínám o něm přemýšlet... teprve potom se ve mně něco spustí (zaujetí, vcítění, tak nějak).

Luzz - možno sa mýlim, ale mám pocit, že reaguješ na moje slová

to je podľa mňa úplne v poriadku, že na Teba pôsobí dielo inak, nepísala som o tom, aké dielo je, ale keďže je to umenie, o tom, ako zarezonovalo u mňa

Velice se mi líbí to "orámování" pohledem z vesmíru. Pokud tam předtím byla Země jmenovaná, je dobře, žes to odstranil, protože by to bylo zbytečné - v textu ji člověk přímo vidí... Líbí se mi i ty "filmové střihy" na různé obyvatele toho zapadlého místečka... jen mi přijdou takové povrchní, jen nakouknutí, konstatování, ne ještě nějaká hlubší sonda - porozumění, co se těm aktérům děje v hlavách... Jo a prosím, jestli ta včela neměla pilník, tak... však víš :-)

Text je poetický, na nic si nehraje,  je "čistý", vyvolané obrazy mi evokují soustředěnější vnímají při procházce, uvědomování si každodennosti, to je přece život, ač nepatrní, přesto součástí vesmíru.

Ještě mě napadlo haiku, které tak trochu souvisí s tvou básničkou :

Podzimní louka -

Jinovatka jiskří až

po mléčnou dráhu

To je ta pravá poetická strava. Moc se mi to líbí.

snake,

sleduji na ZOOMu noční vědecké pořady o současné kosmologii a vyděsí mne vždy mnohem více než jakýkoli horror. "Konec světa", tedy zánik planety Země, resp. sluneční soustavy, resp. celé galaxie Mléčná dráha je prý zcela nevyhnutelný a neodvratný.  Vesmír se sice rozpíná a to stále rychleji a rychleji, jenže určité jeho části se zároveň smršťují. V současnosti se k sobě rychle přibližují naše galaxie Mléčná dráha a galaxie Andromeda. Asi za 4 miliardy let se začnou obě galaxie prostupovat a větší Andromeda naši galaxii sežere jako vlk Karkulku. Vznikne tím nová galaxie Andromeda II. ...Pokud si toto vše představuji dle počítačových animací v TV, získává tím tvá báseň nový a zvláštní rozměr.  Ale tip bych za ni dala i bez této souvislosti.

Bylo by asi zvláštní spojit kosmickou zranitelnost naší matičky Země a nějaké nové "hraběcí" Blues pro bláznivou holku, kteréžto mi tvá báseň připomíná.

ale tady nejde o to, že by měly být začleněny "velké problémy" nebo "velká historie" (protože co to je? váka? globální krize? anebo "stačí" nějaká malá smrt?) - to jsem vůbec neměla na mysli. tady jde o to, že na mě tento soubor okamžiků prostě nezapůsobil. jasně, jako čtenář si můžu domyslet příběhy za jednotlivými obrazy, ale text pro mě nefunguje ani v této rovině - chci říct - jednotlivé obrazy nejsou natolik silné a inspirativní, aby ve mně vůbec sepnuly touhu, vůli se jimi více, do hloubky zabývat

pre mňa je to krásne

a vedie ma k zamysleniu, čo všetko sa tu okolo nás (a možno aj niekde inde) deje

a deje sú to pre nás, pre pani, šoféra, chodcov,.., včelu, .., nesmierne dôležité, a z diaľky nepostrehnuteľné, možno o tom niekde inde existujúce vnímajúce bytosti nemajú ani tušenie... venujú sa sebe a svojim strašne dôležitým a tiež bezvýznamným problémikom, ktoré riešia

a nesmierne sa mi páčil na záver ten obraz vrabca - ktorého ani my bežne takmer nevnímame, hoci je tu s nami, ale aj on rieši svoje vrabčie problémy a starosti

Luzz, přemýšlel jsem při psaní textu, že bych tomu dodal širší rozměr a začlenil i detaily aktuální "velké historie" nebo "velkých problémů", nakonec jsem si ale řekl, že to není potřeba a že si vystačím s drobnou téměř nezkreslenou perspektivou jednoho personálního vypravěče v jednom konkrétním momentu. Doufal jsem, že čtenáři dojde, že když je jednotlivý moment v čase a místě tak bohatý na detaily a příběhy, vypovídá to něco i o jiných místech a časech...

je to fajn myšlenka, ale jako celek je to pro mě jen větší obraz nahodile poskládanej z menších obrázků - pokud ti šlo jen o toto, vytvořit mozaiku na koukání, předložit čteáři něco ve smyslu - země je maličká, vesmír je veliký, tak ok, je to z textu zřejmé - ale k tomu, abych opravdu pocítila, prožila tu nicotnost, uvědomila jsem si si, mi tam pořád něco chybí...

možná mi tam i schází rozměr času; pracuješ jen s prostorovostí a to vlastně docela jednoduchým způsobem (viz úvod a závěr v kurzívě)

No ale pravda je, že když ji opakuješ na konci, není vlastně nezbytná. Takže pro mě obě varianty o.k.

Mně se tam ten druhej odstavec právě hodně hodně líbí!!! A nechápavcům jako jsem já pomůže pochopit :) 

Je to právě ta "pointa na začátku", bylo by mi jí líto

Theo, Annie, dal jsem na vás a odstranil "zemi". Zkuste mi říct, jak byste vy vnímaly Gořin nápad na ještě větší omezení úvodu.

Goro, ten nápad s omezením úvodu jen na tři verše se mi celkem líbí, bylo by to sice enigmatičtější, ale zase by závěr text víc aktualizoval a vracel čtenáře na začátek.

Důvod, proč jsem volil dořečenost, byl zřejmě ten, že jsem nechtěl vytvářet pointu, vlastně podvědomě tuším, že mi šlo o anti-pointový text, ve kterém pointu prozradím hned na začátku, aby se čtenář mohl víc soustředit na detaily. 

Ale určitě by to fungovalo i jinak - ještě se nad tím zamyslím.

Já bych možná taky slovo země vyhodila :) Ale to je asi jen detail. Celkově se mi líbí tvá optika zaměřená na detail. Každý odstavec, jeden mikropříběh. A přitom je vrámci vesmíru absolutně nicotný. Pěkné moc! Ještě si sem párkrát zajdu...

Zajímavé postřehy... je znát pečlivost jejich zpracování...  - který/která/co by se nedalo ještě upravit? Jako "prolog" básně by možná stačily první tři řádky...

Pohled "zhůry" je hmatatelný... oceňuji!

annie, díky za odezvu, přemýšlel jsem nad tím a než jsem ten text publikoval, dvakrát jsem změnil malé písmeno na velké a zpět a dvakrát Z/zemi úplně vymazal a zase ji tam vrátil... tak nevím :o) (Každopádně tvá interpretace malého "z" se mi líbí a tuším, že jsem nad tím podvědomě uvažoval stejně)

Moc se mi líbí myšlenka i zpracování, jen se mi zdá zbytečný tam Zemi jmenovat.

Nebo - napadá mě ještě - ji tím malým z záměrně relativizuješ? Vlastně je možné, že to může být povrch nějaké jiné planety...

Všechny ty malé i velké bytosti plné svých životů... mezi miliony teček...