Próza měsíce 22-07 (červenec 2022) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

Děkuji všem, co si přečetli moji povídku, a že jsem byl vůbec nominován do nějaké soutěže. Je fajn, že tady něco takového probíhá. 

Gratulace vítězům na bedně ... čest všem, kteří se zúčastnili:-))))

Blahopřeji, Karle, teeBe, kvaji!

Všem děkujeme, zejména komentujícím a hlasujícím...

Gratuluji vítězům! Byly to hodně povedené povídky.

Karle, moc gratuluji! Samozřejmě moje gratulace patří i autorům na dalších dvou vítězných místech a všem, kteří se zúčastnili. Tentokrát to bylo vše krásné počtení.

Děkuji všem co hlasovali. A především těm co hlasovali pro mou povídku.

1. Tam

2. Čtvrtící den

3. Papež a kardinál 

1. Pozorování

2. Tam

3.  Je krásné se mít,, je krásné si žít

Povídka Pozorování mě zaujala svým novátorským trochu statistickým přístupem. Druhá povídka Tam je o úniku člověka před realitou, rovněž je specifická svým způsobem vyprávění. Třetí text zachycuje rozhovor flóry a fauny ze zajímavého pohledu a nutí k zamyšlení.

VYBRANÉ:

1. Čtvrtící den autora kvaj: Od první stránky cítím jakési mrazení, jakési tušení obsahu... Ta zvolání (oslovení) tomu dávají spád a zvláštní náboj. Poctivá čeština, říkám si při čtení dál; trochu rozvláčná, jako za stara. Od půlky mi připadá, že už jsem to (nebo něco porobného) někdy četl, což ale může být dojem, navozený záměrně (rafinovaně?) autorem, uchopivším se takovéhoto tématu. A na konci (před odhlédnutím ke jeho jménu), jsem nucen si otřít oči.

2. Tam autora K3: Na začátku jsem se zalekl délky a ještě po prvních dvou stránkách trpím pocitem jakési rozvláčnosti, ale nejednou jsou mé obavy pryč a místo nich přichází zájem, kam až takový snově-reálný příběh může vést. Od poloviny se mi podbízejí slzy do očí a z konce mrazí...

3. Skok autora Andreina: Tušené drama s úsměvným koncem. Nádherné odlehčení dnešního chmurného dne. Přesně něco takového jsem v tuhle chvíli potřeboval číst.

A škoda, že nejsou čtyři bodovaná místa, protože mě velmi oslovilo taky

4. Pozorování autora tee: Hned od začátku mi to připadá, jak policejní záznam... a ono to k němu spěje, zjišťuji asi v polovině. Je to zvláštní, "suché" čtení, napsané jako by bez kouska citu, ale zároveň musím říct, že se to velice dobře čte. Má to spád a ten spád je dán tušením, že to píše podivín, možná dokonce nebezpečný podivín... A jelikož se v jeho "autobigrafickém" popisu snad i trochu poznávám, oceňuji, že rozuzlení je jiné, než že by byl (chvílemi tušeným) pachatelem. Dobrá povídka. (Trochu mi vadí jen ten zápis číslovek, ale zároveň si uvědomuji, že je to vlastně ilustrace oné poznákové mánie.)

OSTATNÍ:

5. Je krásné se mít, je krásné si žít autora Ozzozorba: Bajka vystihujíci mé dnešní pocity; možná nejen dnešní, už to pár dní trvá... Prázdno, hudba bez hudby - jednoduché, leč "neopotřebovné" slovní spojení. A opět mám pocit, že tu bajku už odněkud znám... Ale jelikož mě onen pocit povědomosti dnes navštívil již potřetí, z opisování autora nepodezřívám.

6. Papež a kardinál autora Movsar: Od začátku mi připadá, že už jsem to někde četl (možná v trochu jiné podobě, možná jinde než na Písmáku); je to možné? Ta povídka sice nezapadá do mého vkusu, ale líbí se mi ono novodobé vyjadřování zasazené do stínově naznačených kulis, oceňuji užitý novo-jazyk (jímž nevládnu), slovní spojení, přirovnání... Fotka ze současnosti, shrnul bych to. A nečekaná, říkám si při odhlédnutí na začátek ke jménu autora, jež jsem v průběhu čtení ještě neznal.

7. Spontánní barva autora Blonďaté šampaňské: Je to takové "uhoněné" (to byl asi záměr), a na můj vkus moc krátké. Čte se to celkem dobře, žadná zbytečná slova či "výhybky" od toho hlavního shonu.

8. Prak autora Andreina: Připadá mi, jako by to nemělo (jakožto povídka) jednotnou linii, je to zpočátku takové ohlédnutí, po chvíli rozhlížení a nakonec je z toho "rodinná fotka", ale číst se to dá dobře, to ano.

1. Papež a kardinál

2. Pozorování

3. Tam

Názory na jednotlivá díla jsem napsal pod texty, s výjimkou povídky Tam od K3, kterému dlužím vyjádření, ale dlužen nezůstanu.

Janino, je to nepsané pravidlo (těch pár let, kdy s Lakrovem soutěž vyhlašujeme... předtím jsem se s tím zde setkala, ještě v Povídce měsíce).

Mně vůbec nevadilo, že jsou v tomhle kole 2 texty od stejné autorky. Je jen na ní, jestli jí třeba nevadí, že si tím způsobem může "rozdrobit" případné hlasy. Ale jinak to myslím není nic proti pravidlům.

Vyrovnané soutěžní kolo, do nějž se vloudila chybka /stává se tak jednou za deset let!/ - dvě dílka jednoho autora, zapřičiněné změnami v redakci. Promiňte nám, vy, kdo čtete a hlasujete...

1. Tam

2. Pozorování

3. Čtvrtící den

Dávám tentokrát přednost delším textům, aby snesly v mém měřítku jakési srovnání... soutěž miniatur zvlášť by byla dobrá, jen už je jich zde na množství autorů a děl až dost...

Tam mi je velmi blízké výše zmíněnou generační výpovědí, pestrostí začleněných poddílek, ale zejména upřímností, která je pro autora tak typickým rysem. Dobrá práce...

Pozorování je na místní podmínky originální dílo, napínavě gradující, naznačující prozaický talent...

Čtvrtící den mě zaujal vytříbenými popisy a zvláštním, nadčasovým motivem, se kterým se tu příliš často nesetkám...

V těsném závěsu je pro mne bezchybně napsaná mini Papež a kardinál, pak /s chybkami/ Je krásné se mít...

Skok a Prak jsou nováčky v PM, tedy autorka. Čtou se velmi dobře, gramatika v pořádku - ale jako by se držela /na mě/ až příliš při zemi - tedy ve srovnání s dalšími dílky. Do závěru závodního pelotonu vbíhá Spontánní barva. Spíše črta...

Takže: 

1.  Papež a kardinál

2.   Pozorování

3.    Je krásné se mít, je krásné si žít

1.       Papež a kardinál

-          Tohle dílko je v tomto soutěžním kole nejdál; oceňuji, že autor přichází neustále s novými nápady a některé jeho obrazy jsou více než povedené (háže vzduchem evangelium pro ženy…jedna je jak proutek, druhá tuční pro bič…  řekne ta tlustá, má přehled a organizačního ducha skrytého v břiše…  to hoši z kadeřnictví pro pány se smějí jako osmačky před šulínem), umně kombinuje fantaskní, snové motivy se záblesky reality, která se nedá překrýt časopisem ani dlouhými šaty…

2.       Pozorování

-          Slušně napsáno; zajímavý a dobře zpracovaný námět. Díky všímavému pozorovateli se dozvídáme leccos ze života zavražděné, třeba i to, že měla velká prsa. Jde se do detailu. Příběh je vystavěn na mottu, že „Paměti se nedá věřit.“ Aneb co je psáno, to je dáno. Postava vypravěče je originální. Možná ale – nebylo by zajímavější, kdyby se jeho popis třeba od skutečnosti lišil, byl v rozporu, a zdůraznila by se tak jeho odlišnost? Asi nejsem sám, kdo čekal větší kolotoč na konci, možná nějaký zvrat, ale nevadí.

3.       Je krásné se mít, je krásné si žít

-          Originální dílko, někdo by třeba řekl bajka. A proč ne, ta obsahuje vždy nějakou moudrost, univerzální platnost, a to tu je. Zároveň je to však sdělováno s lehkostí, kterou obzvlášť oceňuji.

-        Dále mě zaujaly Spontánní barva (zajímavá miniatura, ale přišlo mi, že nakonec vyzněla trošku do ztracena) a Skok (oceňuji hlavně autentické a dobře napsané dialogy).

Prak; není to špatný (věčně se opakující) návrat do dětství, místy příliš popisné. Tam – velice dlouhá povídka, do které jsou navíc vloženy básnička a příběh; za mě je nejlepší text psaný kurzívou, tedy jakýsi autorský monolog, který hlavně na začátku zkoumá smysl psát, pokud je to hlavně do šuplíku, je to pošetilost, snaha o únik od reality, něco víc…? To jsou jistě pocity, které zažívají mnozí z nás. Povídka má zcela jistě silné autobiografické motivy a lze chápat jako generační výpověď. Čtvrtící den – má v sobě zajímavé motivy, které jsem si ale nebyl schopný nějak smysluplně poskládat.