zhasl jsem světlo a další momentky

hmmm ... první .... T

snake,

jsem ráda, že tady pořád zůstává někdo, kdo má pozitivní vztah k současné poezii a je ochotern se o ní bavit.

Dokud zde egil uveřejňoval své nové básně, měla jsem přehled o milovnících současné poezie na Písmáku.   Zbora sice zdaleka nevládne slovem tak jako egil, je to "jen" folkař vedle skladatele vážné hudby, ale ani ten už nezveřejňuje nová progresivní díla, spíš jen vzpomínky na historii Písmáku.  Nezbývá mi tedy, než občas nějakou tu ukázku ze současné "velké" tvorby sama zveřejnit.

Moc pěkné. Líbí se mi, krom jiného, i ta alternativní práce se slovy.

Tohle, "vztahové" haiku Alenky Zorman se mi moc líbí a to nejen proto, že je to má jmenovkyně.  Musela jsem teď někomu na chvíli půjčit počítač a v mezičase jsem si četla jednu básničku, která se tomu tvému překladovému haiku trochu podobá:

Tomáš T. Kůs: Zničil život

starší dcera s ním nemluví

vždyckybylstejnejzničilživot

když babička umírala

stál tam jak tvrdý Y

celý týdny celejživot metrvodevšech

aby se ho to netýkalo

nikomu neříká

jak za ním i po smrti chodí

vyčerpaně šoupe předsíní

zafačované nohy

ale do pokoje vždy s úsměvem

s oblíbenými jídly 

Teď zpětně, když jsem se k tomu tvému původnímu textu vracím, se mi líbí i v původní podobě. Námitka sice přetrvává, ale nějak mi teď ten lehce subjektivní pohled nevadí. Asi na to má vliv i můj nedávný překlad Slovinky Alenky Zorman, kde se v posledním verši vyjadřuje vlastně velmi podobně:

manžel odešel –

naše pantofle rovnám

o něco pečlivěji

snake,

hledala jsem to staré haiku, ale je už asi smazané. Našla jsem jen tohle :

Ohňostroj skončil -

Jen svíčky na hřbitově

tiše svítí dál

Alenakar: Ale opět se metaforické myšlení, metaforická interpretace odehrává až při četbě, ze strany čtenáře. Původní text metaforický výklad možná nabízí jako jeden z mnoha, ale po motivicky vyjádřené metafoře v něm není ani stopy.

Ten tvůj text je moc pěkný, ale asi víš, na co by cílila moje kritika: slovo "skromnějí". Nešlo by totéž vyjádřit pouze popisem na úrovni obrazu, tedy bez hodnocení ze strany lyrického subjektu? 

Druhé haiku je zajímavým příkladem toho, že haiku= metafora.

První haiku mi velmi připomíná jedno moje dílo, které si už ale přesně nepamatuji.  Něco ve smyslu:

Skončil ohňostroj-

Souhvězdí se teď třpytí

skromněji než dřív

Rozumím, také jsem v tom cítila chlad sever/áku/...

Gora: Ten třetí text má vlastně cíleně lehce dekadentní poetiku - dlouho jsem přemýšlel, jak zachytit svůj dojem z Ústí nad Labem - a ten obraz s igelitem v oknech mi dlouho ležel v hlavě.

Thea: To nevadí, občas se čtenář s autorem minou :o). Ale čekal bych, že by v tobě mohl zarezonovat alespoň poslední text.

Anniel, Rem: Tohle konkrétní nádraží bylo Ústí nad Labem Nádraží sever, ale je pravda, že poetika nádraží může být leckde podobná. Zároveň jsem doufal, že se mi tím textem podaří zachytit něco z poetiky chudších regionů obecně. 

Nebyla bedlou

pěkná otrava málem

ovšem že nechtíc

Už je dost vláčná

na stole nahlas chrní

chechtot v lokále

Má problém s jolkou

bez dárků málo baví

moc Petr křičel

První se mi dost líbí, ale nejsilnější obraz mi nese ta třetí - je v ní celá ta bezútěšnost českého post-socialistickèho nádraží. I když igelit by nepochybně mohl vlát kdekoli...

Aj u mňa prvé. 

Tak já jsem se tentokrát nechytla. Příjde mi to jen jako oznámení něčeho, co se událo. A nezanechává to za sebou nic. Teda pro mne. Jsem absolutní haiku neznalec, tak to prosím ber s rezervou a snad se na mne nebudeš zlobit :) Ale když zhasnu a venku svítí měsíc, tak prostě potom svítí i v tom pokoji. A tak dál. 

Nejvíc první, druhé je nejživější:-), v dalších dvou je po pěti podst. jménech, nápady fajn, jen mi nezní tak poeticky, jak bych si u haiku představovala.

Díky zo odezvu. 

I mně.

Všechna mají něco do sebe, mně sedne nejvíc první