A čím bys chtěla být...

Dobře to znám. Vydrž! 

...bez toho většina posléze skončí v kontejneru...

moc pěkné, já už knihy rozdávám, nebo do nemocnic přes gympl, minule jsme s manželem odnesli téměř metrák. Nejoblíbenější jsem si nechala, snad někdy opět přečtu. Taky už nefotím, byla jsem fotící maniak, a jak psala Janina6, užívám si procházek bez přemýšlení, jak nastavit foťák, úhel atd. *

Křídla zeslábla a sny odlétly v čase, který ubíhal kamsi dozadu, aby zmizel v nenávratnu.....i já mám už hodně protízeno

Prosecký, děkuji za velmi výstižný komentář ;-)

Jani, já mám s vyhazováním věcí velký problém. Učí mě to dcera a já u toho, přiznám se, trpím. Jediné, co mě nutí je to, že by tu toho měla na likvidaci jednou strašně moc :-)

Benetko, s focením je to těžké, nikdy nezachytím okamžik, který bych ráda - i proto si tyhle momenty raději zapisuji, nemám tak dobrou paměť, jako Janina.

K3, babiččiny skříně a truhly, co tam bylo pokladů... 

Štírko, už mám problém šplhat do horních pater vestavěné skříně, tak musím při úklidu přemýšlet co a kam.

Evženie, moje nejmladší vnučka má slíbeno, že co se jí líbí, bude jednou její. Ráda tvoří, snaží se naučit plést, šít, háčkovat. Tak přece jen nemusím vyházet vše dokud žiju ;-)

Hanko, knihy jsou největší problém při malování. Máme jich moc, opravdu hodně a i když vím, že už je všechny znova nemohu přečíst, naštěstí moji zálibu zdědily mé děti i vnoučata, tak je zatím nerozdávám, jednou si je rozeberou samy. Jen je hrozné je vystěhovat z knihoven a skříní, aby se mohlo vymalovat....a pak nastěhovat zpět. 

Díky vám všem za zastavení a komentáře.

som na tom podobne, posledné roky triedim papiere, oblečenie, bielizeň, robím tri kôpky, vždy vyjde najmenšia na vyhodenie...

tohto roku som bola ráznejšia, odniesla som niekoľko veľkých tašiek do kontajnera so šatstvom a obuvou, pre vyradené  knihy prišla pani, čo chce otvoriť antikvariát, no stále mám plné skrine...a stále sú  dni, kedy si kupujem niečo pre radosť  - šaty, knihy, vtedy si  hovorím, čo nevyhodím, vyhodia deti po mojom odchode...nemusím tu nechať prázdno vo všetkom...

To je krásné.

Také mám pro víly něco schovaného.

Nesmí se vyhodit všechno, to bychom pak přišli i o kus sebe.

Benetko, speciálně focení jsme s mužem "zrušili" už před lety. Uvědomili jsme si, že pořád na výletech apod. dáváme pozor na foťák, že nás to obtěžuje, že se kvůli hledání toho nejlepšího místa pro focení vlastně vůbec neuvolníme, nevychutnáme si tu krajinu kolem sebe. A fotky stejně ležely někde v albu a prohlédly se jednou, maximálně dvakrát... a ani nejlepší fotka stejně nezachytí okamžik se vším všudy tak bohatě, jak ho vnímáš... Tak už nefotíme a o to víc koukáme na ty zázraky kolem sebe. Zvykli jsme si říkat, že děláme "fotky do své paměti"... 

Jo život... a jeho etapy...  a životní energie ... 

Hezká poetická miniatura. Je dobré něco pro ty víly nechat, aby mohly vyzkoušet. I my kluci jsme zkoušeli staré věci.

Benetka - mne doniesol niektorý z  mojich zverov jednu mimoriadne naštvanú a nahnevanú mierne predžutú kudlanku.  Jemne som ju kľajúcu vrátila do záhrady. Myslím, že som si ju neodfotila. Ale ten na... výraz v očiach poznám naspamäť.

Působivě napsáno, Marcelo. Znám to, je to tak...*

Z vyhazování nepotřebných věcí mám vyloženě dobrý pocit. Jako bych se zbavovala tíhy. Ale stejně mi jich zbývá pořád ještě příliš moc.

Je skvělé, když má člověk nějaké ty "víly, co přijedou na prázdniny"... Pro ty určitě stojí za to některé dávné poklady schovávat.