2x o smrti

Kdysi dávno, když jsem jel autobusem, tak jsme v nějaké vesnici předjeli paní, co jela na kole a na tom kole měla přivázanou kosu. Když jsme ji míjeli, tak kamarád Franta poznamenal: To je Smrt. A když jsme ji viděli pak do tváře, tak dodal: No, vypadá na to. A opravdu, byla taková dost divná. Franta pak krátce na to poměrně předčasně umřel. Od té doby si dávám pozor, abych se nějak neuctivě nevyjadřoval o paních které mají kosu a vypadají divně, ať už jedou na kole nebo jdou pěšky ...

Druhá

Líbí se mi oba texty, ten druhý ale víc. Neměly jste slunce za zády? Nepředbíhal tu starou paní tvůj stín?        Tip.

Líbí se mi způsob, jakým je toto dílo složeno. Může vypadat nekonvenčně, může se zdát, že se nedrží pravidel... jestli ano, není to na škodu, miluji takové výtvory, přijdou mi umělečtější, hodnotnější. Říkám tomu přirozená poezie. Poezie ze slov, vět, strof, veršů a všech dalších částí, které básník má ve svém nitru a sepíše je. Ne že sedne a píše podle příručky o tom, kolik slabik má mít tahle věta a proč je tam tohle slovo v tom verši, když tam je navíc a proč rým na konci šestého verše je tak kýčovitý a páté slovo v předposledním verši je makové a další zas takové...bla, bla...ne, tohle dílo je přesně takové, jaké má být, přirozená. Potlesk.

čítam si vás všetkých pozorne. asi by to mohla byť aj miniatúra prózy, neviem to sama posúdiť, ale takto nejako asi píšem všeobecne. vidím, že viac sa páči tá druhá, má v sebe takú komiku zažitého :) ďakujem všetkým za vyjadrenie názoru.

Mohla by z toho být i miniatura prózy.

mně se líbí obě... i když oběma jako by něco chybělo... něco... těžko říct... koncepci mají, pointu taky, nejsou sentimentální, na nic si nehrají a tak dál... ale možná jsou příliš... rozmělněné. ehm, jako můj komentář.

...jo ta dvojka je moc zdařilá...

Konec druhé básně je velice dobrý!