Ilustrační fotografie

    „Dneska učitel nemůže dítěti dát ani pár facek.“
    „Dokonce je ani nemůžete napomenout,“ dodala druhá učitelka rozhořčeně.
    „Nikdo je nevychovává a proto to dopadá tak, že třináctiletí vraždí,“ přidávala ta první.
    „Já bych to řezala. Co s nimi?“
    „Přesně tak. Ale oni na to přijdou až bude pozdě. Všichni ti nahoře, co si myslí, že tomu rozumí lepší než my, co jsme přímo u toho.“
    „Pak bude pozdě.“
    „Ono je pozdě už teď.“
    „Ale pak to bude ještě horší.“

    Ze dveří ordinace vyšla sestra a radostně se na mě podívala.
    „Dlouho jste tady nebyl,“ zasmála se.
    „A proto jste přibral,“ zhodnotila moje kila navíc. „Budeme vám muset změřit tlak.“
    „Nám taky,“ řekly takřka svorně obě učitelky.
    „A mě taky,“ řekla sestra. „Já nevím kam ta doba spěje. U nás po vesnici běhá jedenáct ovcí a nikdo neví čí jsou. Bude se o ně muset starat obec a když požádali policajty, aby to prošetřili, tak ti prohlásili, že se nestal žádný trestný čin, tak není co vyšetřovat.“
    „To je přesně ono,“ řekla jedna z učitelek. „A pak vraždí děti.“
    „Nikdo je nechce vyšetřovat,“ řekla druhá
    „Jde někdo na vyšetření?“ ozval se z útrob ordinace hlas paní doktorky.