DNA

Luzz,

jsem ráda, že sis vzpomněla na 24. únor tohoto roku a na to kvantum básní o válce, které se tady na Písmáku po tomto datu vyrojily. Ano - samotná citová zaangažovanost ještě nezaručuje literární kvalitu textů. Mně ale spíš trápila otázka, kolik autorů vlastně bylo válkou doopravdy rozhořčeno a kolik se chtělo jenom tak nějak "svézt na vlně" a "přihřát si vlastní polívčičku" na horkém tématu. Vždy totiž vedle sebe existují autoři upřímní a neupřímní a pokud má kariéristický podvodník víc talentu a rozumu, má jeho "angažované" dílko vždy větší ohlas. Ale jakou "kariéru" lze vlastně honit tady na Písmáku? Někteří prostě jen předpokládali, že si jich konečně někdo všimne. ...Ale válečná poezie se z písmáckého tržiště nakonec vytratila stejně rychle, jako se tam zjevila.

Mně ovšem v únoru nejvíce fascinovalo, jak jsou najednou všichni zajedno a jak všichni náramně najednou kdekdo rozumí politice. A teď už nepíšu jen o místních poměrech, ale i o sdělovacích prostředcích. Ze dne na den jsem z televize a z rádia slyšela podobný jazyk jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, začali zakazovat (toho rusáka) Čajkovského atp. Tento návrat do minulosti nevyděsil jen mě, ale určitě třeba i Nohavicu, který byl na chvilku zase málem "na indexu". Udělalo mu to báječnou reklamu a pokud je někdo doopravdy popovým básníkem (což je můj celoživotní sen), pak je to Jarek. Jeho virálka "Zeptáme se prezidenta USA" má aktuálně 434 609 zhlédnutí.  Tak tedy vypadá v praxi lidový básník! 

jo, aleno, v tom se asi shodneme, v té "autenticitě". připomněla jsi mi situaci, kdy začala válka na ukrajině a najednou se vyrojila spousta textů, které vyjadřovaly ty opravdové pocity, obavy, zhnusení... s literaturou tedy neměly moc společnýho... a za báseň byly považovány i výkřiky typu putine jdi do prdele... ale byly to upřímné výkřiky, takže byly ceněny více než cokoliv jiného.

ve výsledku mi ty špatné jakože poetické (ale samozřejmě autentické) texty připadly spíše jako urážka lidí, kteří ve válce trpí, než jako nějaké důstojné vyjádření solidarity nebo tak něco. ono s tou autentickou (a i angažovanou) poezií/tvorbou obecně je to takové ošemetné... podle mě je nesmírně obtížné se prostřednictvím vlastní tvorby vyjádřit k současnému dění, tragédiím, problémům tak, aby to nepůsobilo trapně, lacině, sebestředně anebo nedůstojně... ale to už zase odbíhám. pardon.

jinak jo, mýty samozřejmě člověk k životu potřebuje. já třeba navzdory své profesi stále věřím, že je země placatá a nejvýš čtyři tisíce let stará!

blackie,

raději se nechám spálit, abych se mohla líp převtělit.

Umělče,

asi citlivá opravdu jsem. Když jsem viděla, jak se vědci dobývají do stříbrné dózy, aby ukradli kousek srdce dávno mrtvé šlechtičny, ptala jsem se: máme na to vůbec právo?

vesuvanko,

taky mi připadalo velmi podivné dívat se v televizi na skutečné srdce "paní kněžny" z Babičky. Jako dítě bych si něco takového vůbec neuměla představit.

Už asi velmi málo rozumíme mentalitě lidí v devatenáctém století a podivným projevům "romantismu".

Luzz,

až dodnes mnoho lidí věří tomu, že aristokracie je něco jiného než "obyčejní smrtelníci" a když se dokázalo, že Němcová neměla geneticky nic společného s "paní kněžnou" z Babičky, okamžitě mnozí namítli, že mohla být levobočkem zcela jiného rodu, což je samozřejmě pravda. Pokud je tedy Božena nadále v představách mnohých  tajuplnou šlechtickou schovankou, mýtus jen na sebe vzal novou, trochu pozměněnou podobu...

Na internetu můžeme být jen tím, co nám náš talent umožní a v tom je internet velmi "demokratický". Moc ráda bych psala jako Achmatovová a kdybych dokázala psát jako ona, pravdu bych se jí stala a nikdo by tomu nemohl zabránit... Jenže - chtějí dnes čtenáři novou Achmatovovou? A chtějí dnes čtenáři novou Němcovou?

Strašlivě mi jdou na nervy názory současných kritiků o tom, že poezie musí být prožitková záležitost a že básník smí vlastně jen "autenticky" vyjadřovat vlastní pocity, postoje a emoce... Copak to takhle funguje? Ukaž kritikovi občanku a on ti vysvětlí, co můžeš a co nemůžeš psát.(?)  

mně se líbí ta první. ta ironie v tom. anebo jak se boří mýty. škoda, že závěr s internetovým nickem to háže někam... nevim, ten most do současnosti mi tam moc nesedí; jako bys otevírala další rovinu, ale nijak ji dál nerozvíjela; ta analogie není moc výstižná. ale jen můj pocit, ty víš, proč to tam máš. možná jen blbě čtu.

verze 2 mě moc nebavila.

Zajíci,

jistěže po Bílé hoře část šlechty emigrovala, jiné rody ji nahradily. Ale spíše šlo o obrovskou změnu vlastnických poměrů, která spočívala v tom, že věrné katolické rody byly odměněny panovníkem državami rebelů a nepřátel habsburského dvora.  Počet a význam šlechty poklesl vlastně jen v tom smyslu, že za Rudolfa II šlechta více méně vládla celému království, zatímco za Ferdinanda II. a Ferdinanda III. měl hlavní slovo opět absolutistický král, respektive císař svaté říše římské. Tak tomu ovšem bylo i v jiných velkých říších a z hlediska historie je otázkou, zda vláda krále není výhodnější např. z hlediska legislativy  než decentralizovaná nadvláda vysoké šlechty.

Šlechta jednoznačně stála u zrodu průmyslu na našem území a byla vlastně nositelem "pokroku", což se v minulosti (za bývalého režimu) vůbec nebralo na vědomí. Onen "pokrok", který prosazovala, ji ale časem připravil o všechno - ať už to byla šlechta pobělohorská nebo předbělohorská. 

přikláním se k druhé variantě.....*/********

Alenko, ty jsi citlivá žena. Rozumím ti. 

Aleno, druhá báseň mě zaujala víc. Také jsem se v úterý pořad sledovala, byl zajímavý, ale z pitvání srdce kněžny jsem měla hodně nepřjemný pocit... 

Aleno, nemohu úplně se vším souhlasit a není zde ani prostor pro řádnou diskusi. Jsem svým naturelem spíše tradicionalista a tyto nové pohledy na české dějiny jsou mi dost cizí (i proto, že jsem se více zabýval vždy hlavně Přemyslovci). Proto jsem ani nedočetl tu Rychlíkovu knihu "Dějiny, mýty, jízdní řády". Česká šlechta byla po Bílé hoře do značné míry "vyměněna" za rody z ciziny, částečně obměnu způsobila i genetická (opět ta genetika!) krize původních českých rodů jako byli kupř. Rožmberkové, kteří vymřeli ještě před Bílou horou. Pravda je třeba, že francouzští revolucionáři roku 1792 vyhlásili válku Františkovi II./I. jako "králi českému a uherskému", aby zdůraznili, že ji nevyhlašují celé Svaté říši římské národa německého. Jinak lze souhlasit i s tím, že náš národ je skrytě monarchistický. U volby prezidenta je problém v tom, že je to nyní přímá volba, což hlavě státu dává příliš silný mandát (máme-li zůstat parlamentní republikou). Je to celé na mnohem delší a důkladnější diskusi, ke které se ani necítím povolán, neboť to 17. - 19. století nemám, co se našich dějin týče, tak důkladně nastudováno. Pokud jde o národní obrození, tam nějaké znalosti mám, nezdá se mi však, že by ta úloha šlechty byla tak silná, jak popisuješ. Zatím musím končit.

Zajíci,

já to vidím naprosto jinak.  I když jsem nacionalistka jako poleno a spolu s prvorepublikovými ideology tvrdím, že jsme "tři sta let trpěli" pod rakouským jhem, jedním dechem ale musím dodat: ale pozor - po celou dobu stále existovalo království české jako státoprávní jednotka a zatímco jiné národy teprve na počátku 19. stol bojovaly za to, aby vůbec nějaký stát měly, my jsme svůj stát měli neustále, průběžně a česká šlechta se stále v Rakousko - Uhersku podílela na vládě. To že my jsme jen plebejci, kteří snad od Bílé hory jako by neměli žádnou vlastní šlechtu, to je jen naivistický mýtus. Šlechta tu s námi stále byla v dobrém i ve zlém a mimo jiné také financovala četné národovecké aktivity. Bez šlechty a bez císaře pána, jakož i bez korunního prince Rudolfa by třeba Národní divadlo vůbec nevzniklo. V počátcích národního obrození stála šlechta a katolická církev a šlo kromě obnovení české kultury také o samostatnost nikoli nějakého chimérického, nýbrž už existujícího království, v jehož čele by stanul někdo z českých pánů, kteří nikam nezmizeli, ale byli stále k dispozici.  Náš národ je skrytě monarchistický. Proto ten, možná až nadměrný zájem o volbu prezidenta.

To byly jen pohádky, mě spíš pobouřilo, že se jakýmsi "lidovým hrdinou" stal odsouzený vrah Jiří Kajínek, který se nakonec na svobodu dostal na základě pochybné prezidentské milosti. To už jsme však od šlechty daleko. V každém případě jsme spíše národ potomků venkovských poddaných, kteří se v 19. století stěhovali do měst, než nějakých šlechticů. Ostatně i díky tomu se na Hrad knížat a králů dostal pochybný "zeman". 

Zajíci,

možná, že ono "nadšení pro šlechtu" (tak optimisticky bych to zas neviděla) vyvolali někteří příslušníci naší šlechty, kteří se po listopadu začali objevovat v televizi a v politice. Až do té doby totiž lidé znali jen "knížete pána" ze seriálu o loupežníkovi Rumcajsovi (hle lidovým hrdinou byl zločinec, skoro jako Jánošík na Slovensku!) a zlého Trautenberka z jiného večerníku.  Po listopadu si někteří lidé začali rozšiřovat obzory...

Aleno, o tom zajisté nepochybuji, ale je mi cizí dnes dost módní (řekl bych) nadšení pro šlechtu. Snad je to právě opačný výkyv oproti dobám komunismu.

Zajíci,

až do 19. stol byli na každé větší vesnici tři nejdůležitější osoby: starosta, farář a učitel. Pokud oni objevili nějaký talent, mohli mu pomoci různě, jak přes církev, tak přes šlechtu. Šlechta nebyla jen zhýralá a poživačná, jak se od dob komunismu obecně soudí, mohla být i osvícená. Vždyť od raného středověku měla přece šlechta filantropii tak nějak v popisu práce.

Aleno, genetika je "tajemná" věda (lze-li v souvislosti s vědou užít takového adjektiva) a ne vždy se dědí vlastnosti nejbližších předků. Prostředí a výchova také hrají svou roli. Bylo v dějinách jistě mnoho géniů, které nikdo nerozpoznal a oni zapadli. Církev má jistě velké zásluhy v tom směru, že někteří nezapadli.

Břízo,

já jako žena bych se díky DNA mohla dozvědět, jako jsem měla "pramáti", ty jako muž, bys zase mohl poznat svou etnicitu. Dozvěděl by ses, zda jsi slovan, germán, kelt, žid nebo něco úplně jiného. Neláká tě to? 

ta špejle s vatou prolatá

epiglottis prokládá

nahoře dole palatum molle

uvula řevem rozvátáááááÁ´´´´´´´´ÁAÁAÁAA ÍÍÍÍ !!!

Zajíci,

faktem ale je, že dnešní věda klade na genetiku, co se talentu týče, dost velký důraz. Jsou ovšem příklady géniů, kteří se objevili zcela nečekaně v prostředí, které pro vznik génia bylo naprosto nevhodné. V minulosti takovéto talenty, hlavně hudební a výtvarné, "sbírala" církev, poskytla jim vzdělání a umožnila jim pracovat pro větší slávu boží.

Mefistofelko,

já plně souhlasím s většinou toho, co píšeš a dodávám k tomu, že se zdá, že nejčtenějším Boženiným dílem hned po Babičce a po pohádkách by mohly být její dopisy. Byly přeloženy i do němčiny a vzbudily v Německu velký ohlas. Je to zvláštní, protože Němci mají také svou vlastní "Boženu". Jmenovala se Annete von Droste - Hulshoff a zatímco v Německu byl její portrét i na bankovkách, v česku je prakticky neznámá. Byla to skutečná šlechtična, byla nejen spisovatelkou, ale i básnířkou. Kdysi jsem se pokusila přeložit pár jejích básní. 

Radovane,

ale už z krátké diskuse pod touhle básničkou je jasné, že snílkové budou snít dál o tom, že Božena Němcová skutečně šlechtičnou byla, byť tedy není spřízněna se sestrami Zaháňskými.  Ale je to skutečně tak důležité?  Je zvláštní, že se do rodiny kočího narodily(?) dvě tak významné osobnosti naší historie: Božena Němcová a TGM. Ale zatímco Barunce umetali mocní cestičku jen v dětství a mládí, Masarykovi ji někdo umetal dokonce ještě i v dospělosti.  Bylo kupříkladu velmi zvláštní, že syn kočího nakonec dospíval mezi "lepšími lidmi" v rodině brněnského policejního náčelníka. 

Alegno,

díky. Nečekala jsem, že morbidní romantika může na počátku jednadvacátého století ještě někoho zaujmout.

Kočkodane,

jsi Boženiným synem? Tak teď už víme, kde se vzal tvůj literární talent. - Ve tvé DNA.

Mně zajímá duše, ta skutečná. Ta si nehraje na geny ani rody. Prostě jaký je člověk v jádru. Laskavost a moudrost, to je to nejlepší, za mě. Ona pro mě ztělesňuje obojí, i její tvorba. Možná ji víc vnímám též jako žena ženu. Asi je v tom kus empatie.

Z té věty, tak jak je formulovaná, jsem vyčetl dnes tak módní obdiv k aristokracii. Šlechtici jsou lidé jako my, nejsou "lepší". Takový je můj názor. 

Nicméně je možné, že jsi to tak nemyslela. Jistě lze být i "aristokratem ducha," dovolím si říci, že to je to jediné "šlechtictví", kterého si moje vzdorná duše plebejce váží. O to víc mě dokáže rozpálit právě to módní pochlebování těm, kteří "se dobře narodili", protože takové "zásluhy" já neuznávám.

Ve výsledku je úplně jedno, kdo byli rodiče Boženy Němcové. Podstatné je dílo, to je jistě veliké, byť moje vzdorná duše má radši čistý romantismus KHM než idyličnost BN, byť právě má nedostatečná znalost jejího díla může být příčinou toho, že je vůbec špatně chápu.

Já hovořím o duši. Předpokládám, že ty ne. Vznešeného ducha může mít i plebejec. To s tím přeci nesouvisí.

Když čtu formulace typu "byla určitě šlechtična duší, že", jsem rád, že jsem čistokrevný plebejec, syn venkovské idiotky a sňatkového podvodníka.

Obě varianty jsou pěkné, já naporovnávám, já sčítám :-).

Co se týče naší paní Boženy, já jí vnímám jako úžasnou bytost převyšující průměr doby, zejména jako žena. Za svou výjimečnost pykala a svým způsobem pyká dodnes. Co je to za řeči o Němcovi? Většina velkých měla někoho, kdo jim nějak pomohl, nějak je inspiroval. Její muž asi opravdu nebyl zlý, jen byl průměrný a mít vedle sebe génia asi není lehké. A její potřeba lásky byla pro ni v její době velké břímě.  Citlivě o tom mluví v Toulkách českou minulostí. A vůbec, jakékoli kdyby jsou hrátky mysli odtržené od reality. Co se týče jejího původu, byla určitě šlechtična duší, že. Mám ostatně pocit, že význam DNA se přeceňuje. Jak se píše v bibli, strom poznáš po ovoci. Její tvorba mluví za vše.

protože hmota

            má v sobě více informací

          než jakýkoli snílkův skicář, ... špičkové

Tip za Srdce a plamen

Svým komentářem rád dál zvýším viditelný ohlas na tvoje dvojdílko. Obzvlášť se mi líbí ten závěr.

Mimochodem – jsem Boženiným synem. (ale jiné)

Šabreji,

na konci pořadu se autoři vyslovili, že teď by bylo na čase zabývat se tím, zda třeba doopravdy nebyli skutečnými rodiči Barunky manželé Panklovi.

Samotná Božena ale ve svém díle řešila otázku, zda matka, která vychová cizí dítě s dětmi vlastními, může mít všechny stejně ráda. Proč by se tím tak intenzivně zabývala, kdyby nešlo o ni samotnou?

Evženie,

kupodivu třeba i T.G.M. byl kupodivu spíš na straně pana Němce...

Fakt je ale ten, že v dnešní době by se takoví manželé jako Josef a Božena rychle rozvedli. Tehdy to ale tak nějak nebylo zvykem. Božena by se sama s dětmi taky mohla jen obtížně uživit.

Na druhé straně je ale fakt, že se Božena chovala jako šlechtična i co se peněz týče. Když nějaké měla, rychle je roztočila. Uspořádala párty a sezvala si společnost.

Naprosto s tebou souhlasím, co se týká pana Němce. Měl by být víc oceněn a ne mu nasazovat psí hlavu a dělat z něj netvora, který ji (Boženu) mlátil. Vzhleden k jejím zajímavým společenským projevům k mužům by to i udělat mohl (viz. Vřeteno osudu).

Bačkovský,

těší mě, že takováhle básnička může mít na Písmáku ohlas.

Mám pocit, že se dodatečně stávám součástí projektu Decadence now.

Evženie,

jsem moc ráda, že je tu někdo, kdo v úterý 6.12.22 na ČT 2 ten pořad sledoval.

Ano: těch nejasností je celá řada. To, že Božena Němcová neměla nic společného s rodem von Sagan po ženské linii, ještě neznamená, že šlechtickým levobočkem nebyla. Vévodkyně Zaháňská jí věnovala mimořádnou pozornost a poskytla ji na tu dobu špičkové vzdělání, jakého mohla tehdejší žena dosáhnout. Také nad jejím otcem jaksi držela vrchnost ochrannou ruku a když zemřel, šlechta mu zaplatila poměrně luxusní pomník, na jaký by si neušetřil ani za celý život. - Za jaké "speciální služby " byl odměněn?   Historikům se zdá málo pravděpodobné, že by Barunka získala pozornost"paní kněžny", aristokratky celoevropského významu, jen proto, že byla krásná a nadaná.

Pořad ale zdůraznil to, že českou spisovatelkou se Božena stala jen díky Němcovi. (Jak paradoxně zní tahle formulace.)  To vlastenec Němec uvedl manželku mezi české obrozence, předznamenalo její osud. Bez něj by se asi stala málo významnou německou spisovatelkou, neboť ona sama, ačkoli od dětství mluvila jak česky tak německy, zpočátku považovala němčinu za "vznešenější jazyk". 

Byl to zajímavý pořad, také jsem se podívala. Stále tam ale přetrvávají nejasnosti.

Goro,

nečekala jsem, že takováto morbidní báseň by tě mohla zajmout.

Až z úterního TV pořadu na ČT 2 jsem se dověděla, že v minulosti bývala srdce některých šlechtičen uchovávána v ozdobných nádobách v alkoholu. Genetikové odebírali biologické vzorky ze srdce vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské - "paní kněžny" z Babičky, aby porovnali DNA dávné šlechtičny a naší nejznámnější spisovatelky. Byl to tak morbidní a absurdní výjev, že mi to nedalo a napsala jsem o tom dvě dílka.   

DRuhá varianta /za mě/ vede.