sníh co rozpouští dlaně

pro Crazy Ema 

někdy není 

pro Rem

Když čtu, co píšeš, tak neumím odpovědět. Já teď opakovaně sjíždím Schnittkeho, jeho Requiem a na to Such a Nice Day...letos nová variace lineckého, chce někdo recept? ...a pak ty vánoce... děkuju

Philogyny, žádný pocit ani metafora je super spojení, moc se mi líbí

pro blacksabbath

Já jenom to děkuji, moc. 

je to zase přesně "tvé".......aaa pro mě....v tvých komentářích příběh in natura

pro trojort

Myslím, že vím, o čem mluvíš...děkuji.

pro Čudla

a já jen to děkuju...  :)

...mám rád ticho ležící v uličce...jednu jsme měli u nás na vsi...chodili jsme tam kouřit, či se jen tak skrýt...

pro Gora

My měli na porodně zábrany proti zalehnutí, bylo tam teplo, selátka měla pod sebou nahřívací desky a pak taky infralampy, pohoda.  Ale taky se stávalo, že zalehla při kojení. S prasaty je piplačka, jsou hodně náchylná, nesmí k nim nikdo, kdo doma chová, kvůli přenosu. My si kdysi vzali jednoho malého prcka domů. Měl snad půl kila. Bydlel v kotelně a krmila ho z lahvičky.  Přežil, ale byl to takovej prťavec...   :) 

Líbí  /*

U nás byla před pár dny čtyři jednodenní selátka bez života, matka je nejspíš zalehla - i proto ty pocity chápu... koník je senzační.

pro Robert Otakar Tejc

Fajn, v každém znás je i to dítě a se stářím přichází tak nějak častěji. Ale ten sníh, když se stmívá, začne měnit barvy. Není jenom bílý...  :) 

pro Norsko 1

ano  :o)

To přímo vybízí k parafrázi:

Andělé po nebi běhají

S bílým míčem si hrají

Za chvíli se míč ztratí

Do měkkého sněhu se zaboří

Andělé pak na něj zírají

Jak se rozpouští v dětských dlaních

Je to hra, která nemá konce

Andělům se vždycky líbí

Hrát si s míčem a bílým sněhem

Jako sníh, který rozpouští dlaně

A když slunce zapadá

Andělé se loučí se dnem

Z míče poslední kouzlo vylétá

A sníh roztaje v dětských dlaních

A pak odlétají i andělé

S míčem v rukou a úsměvem na tváři

Svět sněhu a míče zmizí

A děti zůstanou se zbytku sněhu v dlaních.

Zaoraný luční koník vzkazuje, že časy se mění 

pro Šabrej

Děkuji moc, byl to pocit, vlastně je, setrvalý...

pro Štírka

Lepší už to asi nebude a já taky děkuji za nakouknutí a slova...  :o)

pro Karpatský knihomoľ

Já moc a moc děkuji, je v tom všechno. 

pro Gora

Člověk si to musí všechno prožít, aby pochopil. Ale je s nimi i legrace, že. Mají na hraní pneumatiky na řetězech a balóny, to ony milujou. Ale stejně někdy zlobí. Jak jsme jednou přeháněli, tak mne jedno v uličce nabralo a hned jsem jela na praseti, nasmáli jsme se. Po narození se stříhala ocásky a píchala bledničku, jsou jako kojenci. Vždycky smrděla jako fras a mělo to výhodu v obchodě, když jsem si šla pro svačinu, všeci mne pustili před sebe.  :o)  Děkuji!

pro Lerak12

Ráda Vás vidím, děkuji za nakouknutí.  :o) Dneska nemohla spát a už za tmy sypala ptákům slunečnici. Mám přímo u domu jedli, kdysi dostala sazeničku od kamarádky, manžel dělal v lese, to už je přes třicet let, utíká to. Je pod ní sucho a tam jsou nejraději...

pro Alegna

U nás doma taky...jsou takoví nenápadní a křehcí, jako city... Já moc děkuji.

pro Kočkodan

Nevím proč, ale mám pocit, že mi něco vzal, to něco, co nejde popsat. Je to vlastně krátký zápisek z poslední doby. Prasata jsou teď vyšlechtěná na vyšší žravost, rychleji tak přibírají. Ale i když se kvůli kanibalismu stříhají ocásky, stačí malá oděrka, cokoli, a začnou se navzájem požírat...Toho prcka dal manžel na chodbičku, ležel, byl potichu a snažil se jíst. To je instinkt, že. Někdy mi přijdou jako piraně... Jako lidé. Máme k nim hodně blízko. 

Ten nadpis a konec s koníkem je moje srdcovka, děkuji, moc!  :)

Tvoje verše mají v sobě zvláštní sílu – jako vždy

Také verše vie písať len poeta natus. Záver ma nadchol.

Mám pocit ztotožnění - opět - píšeš moc zajímavě, Phil. 

Jen si ve Vás zalistovat. I dnes dobrá volba.

Vyvolalo vzpomínky, zaslechla jsem i housle.

Mám ráda tvoje verše, jsou pro mě plné kontrastních emocí.

V listopadu si v obýváku v druhém patře na Žižkově hopsala kobylka zelená :)

Ve vypíchnutí budu extrémista – nejvíc se mi líbí název a závěr.