Střípky dětství

Tak jak to tu po sobě čtu... chybička se vloudila :) Nezbavím se jí, mělo být :) 

Nebavím se jí. Děkuji. 

dala jsi je do krabice

k nim už není cesta více

když ti slunce dětství chybí

krabice se nezbavuj

je v ní příběh jenom tvůj

Pro mně je to jako celek hořký vždycky. I když někdy tam dámy sypou cukerín lopatou. Jednotlivý kusy ale můžou mít zvláštní kouzlo. Když madam zapomene na literaturu a nechá to sebou jen protéct, když přitom zvládne formu – a rozhodně nemusí bravurně, to by snad bylo spíš na škodu. Když to hraje na Sládka a ne na Vrchlickýho. Jo a vlastně: mám zkušenost i s jednou silnou dámou, která měla vlastně i hodně vtipu v tom.Naposled jsem jednu z těchhle knížek našel u studánky se zázračnou vodou v nedaleký vsi. Nebyla tam asi kór dlouho, nejvíc od léta, ale stránky už byly slepený a trochu to plesnivělo. Myslím, že ji tam musela odnést autorka sama. Bylo to zvláštní setkání.

Pěkné! Trochu archaické... jako básnička v mámině slabikáři :) Ale vůbec mi to nevadí! Zavzpomínala jsem si :)

Zajímavý příměr... Ale z toho, že jsi zmíněná dílka četl soudím, že nechutna hořce :)

Hodně mi to připomnělo sbírky, který se v našem okresním městě občas objevily za výkladem knihkupectví. Vydávaly (většinou samonákladem) zkušené ženy z místa. Středoškolská učitelka, regionální publicistka, co sbírala různý střípky z historie, atp. Každý, kdo v místním kulturním životě něco znamenal, učitelky z hudebky, šéf muzea, češtinářky, měl po kousku s věnováním. Ale jestli si to někdo, koupil, to netuším. Ani jestli to někdo četl. Kromě mě, samozřejmě. Zvláštní žánr, ze kterého mě vždycky brnělo osrdí. Tím neříkám, žes středoškolská učitelka nebo místní písmák, nevím nic – jen jak mně ty verše chutnají.

Díky všem za slovíčka. Je vidět, že dětství se zapsalo v nás všech...

Seifertovsky půvabné. Tip.

Pro mě něžné, hladící, takové "ladovské"... 

Prosté a upřímné.

Vzpomněl jsem si, jak jsem si z chlupatých pletených rukavic okusoval přilepený sníh. Čte se to pěkně, i vzpomíná. Tip.

Vrátka k mé čtenářské duši si toto dílko otevřelo. (obstarožní smajlík)

Škoda že hra zvaná „Dětství“

nemá trochu více dějství,

předškoláctví, zédéeška,

tam pouť v hlavě vede z dneška.

dnes som spomínala tiež...

skoro ako u nás, keď som bola dieťa...veľmi pekné...

Moc pěkné

V každém z nás je. Jsme, myslím, v podstatě,pořád stejní.  :)