Žena, moře a Mary - Holka na prodej VII.

Holka na prodej

(duben 2004)

VII.

Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina) je mořský had patřící do čeledi korálovcovitých. Přes svůj přídomek nemá s neškodnými užovkami nic společného, protože jeho jed dokáže dospělého člověka celkem spolehlivě usmrtit. Ač se jedná o plaza žijícího převážně ve vodě, dýchá plícemi a oproti vodnáři na souši nejen klade vejce, ale také odpočívá.

Samice dorůstají délky kolem půl druhého metru, samci o třetinu méně. Šupinatý povrch těla s modravým nádechem dělí pravidelné tmavé prstencové pruhy od pádlovitého ocasu až po žluté okolí hlavy. Naštěstí nejsou agresivní. Pokud člověk nedostane hloupý nápad hada hladit nebo mu nebrání k cestě za vzduchem, raději ukáže, kdo je rozumnější a uteče. K nejčastějším případům uštknutí dochází u rybářů, kteří se neopatrně snaží vyhodit vlnožila ze sítě.

„Co tu děláš, když já sem lezu?“ vyhrkla překvapeně.

Neřekl nic, jen výhružně rozkýval hlavu věrný přízvisku mořská krajta. Mohla to být stejně příprava na útok, jako pouhé varování. Ztuhla, jen odlehčila pravou ruku. Pokud zaútočí, byla připravena zkusit hada polapit. Již chytala jedovaté plazivce holou rukou, ale vždy jde o sázku do loterie. Jsou mnohem rychlejší než člověk.

Po chvilce oboustranného pozorování vlnožil zřejmě usoudil, že mu vetřelec nechce ublížit a spustil hlavu. V klidu však nebyl. Jakmile se pohnula, opět varovně zvedl hlavu. Bylo jasné, že půlmetrovou vzdálenost překoná během zlomku vteřiny.

„To je hezký,“ povzdechla si a zkusila také pustit trochu hrůzy, „ty pitomče, myslíš si, že tu můžu sedět a čekat, dokud se nevychrápeš a nevrátíš do vody. Koukej dostat rozum a zmiz, než bude zle.“

Slyšet ji nemohl, ale spoléhala, že vnímá vibrace. Slova skutečně zapůsobila, jenomže jinak. Místo toho, aby jako pořádný vlnožil vzal do zaječích, přilákalo ho teplo lidského těla. Rozhodně Prcka nepotěšil rozhodnutím, uvelebit se na jejím klíně.

V první chvíli chtěla hadovi pořádně vynadat, ale rozhodla se nechat to na později. Pomaličku vykroutila zápěstí levé ruky, aby viděla na hodinky. Uplynulo přes patnáct minut od okamžiku, kdy opustila tygra, a víc než dvacet od chvíle začátku krmení. Pokud neměla kolegy zneklidnit dlouhou nepřítomností, musí jednat.

Stejně pomalu, jako předtím levou, začala pravou paži ohýbat v lokti, aby dostala dlaň na úroveň žaludku. Stejným tempem ji následně posunovala nad hada. Buďto byl se svým místem spokojený nebo pomalý pohyb nepovažoval za nebezpečný. Když dosáhla cíle za hadovou hlavou, zarazila.

Stejně jako každého jiného predátora, také člověka před útokem prozradí tělo. Srdce bije prudčeji, zrychlí se dech, elektrické impulsy v mozku by vyhodily pojistky a podle fyzických dispozic vzroste potivost. Vysílá signály, na nichž je například postaven detektor lži. Oproti lidskému vynálezu dokáže většina tvorů ze zvířecí říše podněty vnímat i bez drátků a počítače.

Had opět zneklidněl. Byl rychlý, hodně rychlý, ale člověk má přece jen jednu výhodu. Umí předvídat. Při dostatečné znalosti jeho zvyků se lze útoku ubránit. Dostala dlaň dvacet centimetrů k vlnožilově hlavě, když proti ní vyrazil. Ve stejném okamžiku cukla níž a sevřela pevně hadí tělo kousek za hlavou. Zároveň natáhla paži nad průrvu, aby ho mohla kdykoliv pustit do vody.

„Teď se kroutíš, co? Určitě si taky přeješ, abys ten blbej nápad lízt na mě nedostal. Chceš do vody, ale to si, kamarádíčku počkáš, protože si nejdřív poslechneš, co mám na srdci a vůbec mi nevadí, že si hluchej jak poleno…“ spustila tirádu výčitek, protože byla přesvědčená, že žádné nemístné chování nesmí zůstat bez kázání.

Stejně byla schopna vyčinit třeba pavoukovi, který se rozhodl s ní sdílet kajutu. Zmlkla, až když had zůstal zplihle viset, vzdávaje další pokusy o osvobození. Původně měla v úmyslu vlnožila pustit na svobodu, ale v náhlém vnuknutí dalšího nápadu rozhodnutí změnila.

„Jdeš se mnou,“ oznámila vězni, který se netvářil, že by ho informace zaujala, a dál dělal uraženého z nedůstojného postavení.

Opět mrkla na hodinky a usoudila, že je nejvyšší čas k návratu mezi posádku a čekající domorodce.

Uplynulo téměř čtyřicet minut od chvíle nakrmení tygra, když domorodec, pověřený sledováním hladiny, něco vykřikl. Napřaženou paží ukazoval na hlavu, která se vynořila asi sto metrů od břehu.

„Zrzoune, dojeď pro ni. Holka toho bude mít dost,“ nařídil šéf.

Po pár minutách stála před králem s hadem v napřažené ruce. Tentokrát vynechala domluvenou povinnost požádat šéfa o dovolení, aby mohla promluvit, a rozhodla se jednat přímo.

„Můj pán ti posílá dar,“ spustila a strčila hlavu vlnožila těsně před králův obličej, „ponechává na tvém rozhodnutí, jak s ním naložíš. Můžeš ho zabít nebo vrátit moři. Podle toho tě odmění nebo ztrestá.“

Manuovi nezbylo, než slova přeložit a kahuna zřejmě pochopil, že se situace obrátila. Tentokrát zkouší žena jejich odvahu. Ještě ke všemu nemá v postoji špetku úcty k majestátu panovníka. S hrdě vztyčenou hlavou hleděla králi do očí, očekávajíc reakci.

Z trapné situace vysvobodil svého pána opět kahuna, který pokynul muži z doprovodu. Ten okamžitě popadl jednou rukou hada za ocas, zatímco druhou ho opatrně uchopil těsně vedle ruky ženy. Potom poklekl a nabídl dar způsobem hodným obdarovávaného monarchy.

Kahuna vytáhl nůž, který nabídl králi. Panovník však hleděl jako hypnotizovaný na drobnou ženu. Snad doufal, že sklopí hlavu nebo alespoň uhne pohledem. Místo toho se dočkal další studené sprchy.

„Nikdo z nás není lhář,“ přerušila mlčení a ukázala na Ichtyla, „kolega je velkým mužem mezi těmi, kdo znají život v moři. Prozradil, kdo je mým pánem, aby zabránil neštěstí, ale ani to nebylo správné. Proto jsem byla pryč tak dlouho, abych vše vysvětlila a tvůj lid nestihlo neštěstí. Proto taky Malie tele e sinasina posílá hada. Ale to není všechno. Nakrmila jsem žraloka a splnila naši část dohody. Čekám, že splníš ty svou.“

Otočila se ke králi zády. Již ji nezajímal stejně jako potměšilý kahuna, který po celou dobu sledoval ženu tenkými čárkami přimhouřených očí. Byla unavená a pravá ruka neskutečně bolela.

„Jdu napřed,“ oznámila šéfovi a vyrazila po pobřeží k severnímu průlivu, kde kotvila Mary. Kousek k lodi již přeplave.

Po přeložení králův obličej pod snědou pokožkou zrudl. Šokovaní však byli i kolegové Prcka. Nešlo jen o délku projevu, ale i obsah. Takovou ji neznali. Možná to byla kombinace vzhledu a často nedospělého chování, že považovali jedenadvacetiletou ženu spíš za tvrdohlavé neposlušné dítě. Během projevu k panovníkovi to vypadalo, že každým okamžikem nabývala na výšce, zatímco se mohutná králova postava smrskávala.

- pokračování -