Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semedzi nebom a zemou
Autor
8hanka
k spomínaniu ma inšpirovala Gora Podnájomníkmi...
nie som typický veriaci človek nechodím pravidelne do kostola na omše, spovede, nedodržiavam všetky cirkevné príkazy, stačí mi Božích desatoro...ale v niečo mimo nás verím, nespadli sme sem len tak, premýšľať nad tým nechcem, boli múdrejší a... verím v modlitbu, v úprimné otvorenie mysle, prosbu vyslanú tam hore...a tiež si myslím, že život smrťou nekončí, že niečo z nás aj po nej existuje...
môj brat zomrel nečakane, bol síce dva roky po prekonaní mozgovej mŕtvice, z nej sa však dostal bez následkov, hoci bol dva týždne v kóme a veľkú nádej mu nedávali...rozprával, chodil, vnímal všetko rovnako ako pred mŕtvicou.
prišli so ženou z nákupov, vonku horúco, unavený si ľahol oddýchnuť a viac sa neprebral...jeho manželka, ateistka, neverí v posmrtný život, aj keď... porozprávala nám zážitok, ktorý bol mimo jej materialistického chápania...po pohrebe ležala na manželskej posteli, okno dokorán, vonku teplá noc, potok pod oknami žbnkotal, nedarilo sa jej zaspať, tak si čítala knihu.
Okolo povievajúcej záclony sa jej zazdalo, že dovnútra vletelo niečo ako obláčik. Pri nohách postele sa to niečo sformovalo do bielej postavy manžela...nezľakla sa, oslovil ju, nebol to však hlas, ktorý by počula, no intenzívne vnímala, čo jej "hovorí"...spýtal sa jej, či chce vidieť, kde teraz je a ona súhlasila...niečo ju jemne zdvihlo, ocitla sa v náručí svojho muža a leteli...pod nimi krásna zeleň, na kraji húštiny videla tigre, levy, všetky zvieratá, ktoré mal rád...potom ju zase vrátil naspäť do "ich" postele. Prisahala, že nespala, všetko vnímala naplno...odvtedy neprišiel ani sa nezjavil v snoch...
Pred pohrebom otca som vo sne videla jeho pohreb a po ňom husté sneženie, brodili sme sa domov hlbokým snehom...deň pohrebu bol krásny, slnečný, podvečer sme šli zapáliť sviečky a vtedy začalo husto snežiť. Hoci je cintorín neďaleko, napadlo toľko snehu, že sme sa domov doslova brodili...
Po maminej smrti som s mladším synom vypratávala jej izbu, brala do rúk veci naplnené spomienkami, jej vôňou, ukladala ich do krabíc, keď zazvonil telefón, vybrala som ho z kabelky, na displeji - mama...automaticky som sa ozvala - áno, mami? Syn na mňa pozeral ako...jej telefón bol odložený v nočnom stolíku, posledné týždne už nedokázala volať.
13 názorů
Tohle je téma na hóóódně dlouhé povídání. Z hlediska fyziky (pokud jsme jí vytvořili správně) existuje několik nezvratných zákonů. Jedním z nich je i zákon o zachování energie. No, a jelikož naše tělo pohání energie, tak musí někde skočit. Nezmizí jen tak. Proto také věřím, že život úplně nekončí. Jeden zážitek ještě přidám. Kamarádovi zemřel dědeček. V sobotu mu na mobil přišla zpráva: „Dneska je mi líp. Zítra se za mnou zastav.“ 11:12 hod. Bohužel ten den dědeček zemřel. Na úmrtním listě byl čas skonu 10:50 hod. To, ale nic neznamená. Jen taková zvláštnost, nad kterou se dodnes vždy pozastavíme, když si na jeho dědu vzpomeneme. ;o)
Hanko....kdoví.....co je mezi nebem a zemí...přijímat nepitvat
Táta za mámou chodil každou noc rok a půl po své smrti. Ona to tvrdila a byla spokojená. Nyní už jsou spolu.
SVěřím ti. Občas se stane něco čemu druhý neuvěří a nedá se to vysvětlit.
Třeba něco takového je. Možná, eventuálně, nejsem si jistý. Ale jistotu mám v tom, že jsi sympatačka. (přirozený smajlík)
V čistě květoňovském duchu řečeno: "Bože, to se musíš zjevit zrovna mně? Chlápkovi, kterej na tebe nevěří?"
O podobných případech se píše v časopisech zaměřených na toto téma. Řekla bych, že je dobře, že se to děje, příbuzní se lépe rozloučí. Ty jsi do povídaní o paranormálních jevech zařadila i to, že se někdo uzdravil z mrtvice bez následků. :) Ale o tom by se klidně mohlo psát častěji. :)
Opravdu, Hanko, velmi zajímavé zážitky, hlavně ten s letem "rájem"... kdysi jsem s manželem párkrát jela k léčiteli na budějovicku, byl to inženýr už v penzi, tam se o podobných věcech mluvilo jaksi samozřejmě, ale to by bylo na delší vyprávění.
hm, keď zomrela moja mama, lietali kompóty v špajzke a búchali mi nielen žiarovky, ale aj dekoračné sklo na lustri. Po troch dňoch sa to potom ukľudnilo a ja som zbierala čerešne a marhule - archívne ročníky zo zeme..
Zajímavé povídání. I já věřím že je něco mezi nebem a zemí...
Velmi zajímavé zážitky, myslím, že každý jsme schopni podobných prožitků, většinou přicházejí, když je naše ego potlačené. Mám to s vírou podobně jako ty, občas vnímám věci mimo naši realitu, nezkoumám, jen přijímám :)