Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO dětech
Autor
Zuzulinka
fotbalista aneb v příštím životě nebudu mít syna
píše mi bez oslovení
neprosí jen žádá
omlouvá se pouze v opilosti
z dovolených posílá krajinky
a hromadně
fotky své dívky
je dokonalý
vím to
nikdy mě neviděl
nevyslechl
a nic o mě neví
píše mi, že jsem ublížená
že se mám přes to konečně přenést
je mu jedno, co cítím
kdyby se jedinkrát zeptal
řekla bych mu
že jsou to pořád ty stejné kopance
zevnitř mého břicha
mít dceru není pro matku vždy snadný úkol
vždycky ráda jedla
spala
a utíkala
aby byla pryč
zalezená do svých nor
s nápisy Nerušit
buchty jsem jí podávala
přes hradbu mlčení
často je házela do koše
když před tím vztyčeným prstem
vyjedla sladkou náplň
snadno se uráží
málo směje
a tančit jsem ji viděla
snad jen na maturitním plese
kdysi jsem jí dala
rezervní klíče
od našeho bytu
pořád čekám
kdy vejde
17 názorů
Bolavá, Zuzi. Víš, co v ní obdivuji? Smířenost, byť ovázanou bolestí a smutkem. Ráda tě zase čtu. :-)
Jestli budou žít dostatečně blízko až přijdou na svět jejich děti, vrátí se.Vnučce bude devět a už se také uráží na první našlápnuti za každou nelichotivou pravdu, kterou si o ní dovolím říct.Co se asi bude dít za pět let?
Je to moc pěkně napsané.
Věřím, že nemá smysl o něčem lhát sobě ani jiným, ačkoliv pravda málokdy pohladí... Je to dost drsné čtení – ale také stále věřím, že nastane okamžik zlomu a návratů...
Thea v tramvaji
17. 05. 2023To je drsné... Mám ještě malé děti, tak si to jen stěží dokážu představit, jaké to bude. Ale tady z těch veršů na mne padá skoro až beznaděj a jakási marnost házení hrachu na stěnu. A cítím se v tom vesmíru hrozně sama. Silné verše...
Strnul jsem už při první sloce prvního díla. Při poslední jsem měl štěstí, že jsem nečetl nahlas. Došel by mi dech. O dceři je to pro mě stejný zážitek. Až fyzický. Žitý úděl současného stavu, nesený jako přijaté jho, zároveň vystihující, nebo dávající tušit minulé děje.
Je až vyloučené, že sdělení kalibru nejtěžšší ráže, může být zároveň tak křehounké. Smekám. Jako táta i psychoterapeut.
řekla bych hraniční postoj..
všichni z toho něco do nějaké míty známe...
JJ, já vlastně chtěla napsat, že jsi mě těmi texty zaujala. Jen mě trochu překvapil ten smutek, který v nich je tak nějak schovaný. Ale nutí čtenáře zastavit se a popřemýšlet... takže dobré je to.
Pro mě je k vypíchnutí vlastně dílko celé, ale z logických důvodů to provedu jen u jedné pasáže – té buchtové.
každé děťátko je jiné Marci, dveře otevřené jsou, dokonce mají oba klíče (kdyby náhodou byly zavřené).... tož asi tak
Marcela.K.
15. 05. 2023Zuzanko Bláhová ;-) jak příznačné příjmení...
Dětem musíme otevřít dveře, aby se mohly vracet.
Syny mám dva a na jejich kopání zevnitř vzpomínám s pocitem něhy. Vlastně nejvíc mě "kopala" dcera a přitom je to právě dcera, kterou bych každé mámě synů přála. Mít dceru po dvou klukách bylo to nej, co si můj muž vymyslel, (kdyby rodil on, asi bychom měli jen toho nejstaršího.)
Se syny je to těžší - nemá smysl bojovat, radit, očekávat.. vliv snach lze jen přijmout.
S dcerou je to u nás snadné. Je neskutečně hodná, milá a vděčná za vše. Vlastně stále nechápu, jak jsme tohle dokázali...od narození byla taková, ale asi to vím, proč ;-)