Poušť

To asi znáš Písečnou ženu...

Ahoj Emo, mám doma spoustu výkresů pouští ze školky, asi mě něčím fascinujou odjakživa:)

Ahoj Cookie, ta se ti povedla, máš rád písek a poušť? Ema

Murakami je skvělý vypravěč, ale připadne mi, že tohle je víc nabité vnitřním (ne tolik "dějovým" jako u Murakamiho) napětím... 

Díky Zajíci. Murakamiho jsem kdysi četl, ale pamatuji si toho spíš pocit, že v tom nějak nemůžu najít to, co všichni ostatní. Ale asi mu dám ještě šanci. Je dost možný, že teď bych to viděl jinak.

Mně ta scéna z poušti při zpětným čtení vyplavila jeden obraz...a až teď mi došlo, že je z Šamana od Bondyho. Vím, že tam na konci bylo něco trochu podobnýho..ale možná taky ne, musím si to někdy najít.

Staří chiliasté by měli radost. Začíná to docela nenápadně, jako obraz horkého léta, snad trochu neobvykle horkého. Další obrazy už dávají tušit, že se jedná o cosi vážného. Místy jsou to obrazy až trochu groteskní (oddělení uzenin). Závěrečná část je brilantní, Mauglí jde ven z města do pouště jej obklopující a zároveň se noří do vlastního nitra a do vyprahlých niter obyvatel "Suburbie". Kdybych to měl přirovnat k tématice či způsobu psaní slavného spisovatele, napadá mě Haruki Murakami.

Taková moderní (či možná postmoderní) apokalypsa, bavilo mě... tápat.

Čtu napodruhé, mám podobný pocit jako Alegna. 

Tyjo. Ja snad zacnu poradne psat nekdy :) Dekuju fakt moc, tohle je pro me velky povzbuzeni od vas<3 

Už jsem tu zas, tohle je prostě lahůdka. U snídaně jsem manželovi přečetla první dva odstavce a taky ho to zaujalo. Styl, atmosféra, která z.textu dýchá. Pro mě tady na Písmáku ojediněle dobrá próza, a že už ji tady čtu roky a roky... ;)

jo, ta víceznačnost a různý možnosti interpretace mě baví... onehdy jsem byla na čtení jedné docela známé české básnířky a ta se vyjádřila v tom smyslu, že je pro ni dost důležité, když čtenář přečte text přesně tak, jak ho zamýšlela... jakože ono je to super, když se autor a čtenář setkají... ale... mně osobně mnohem víc obohatí - a potěší, když mi čtenář nabídne nějakou jinou rovinu, kterou v mým textu vystopoval... kterou jsem tam třeba vložila neúmyslně... podvědomě... anebo ji tam nevkládala vůbec... prostě dobrodružství...

(a když už tady tak sebestředně lábolím - nedávno mě překvapilo, že jeden čtenář v mých básních identifikoval ekofeministický podtext... což bylo vlastně docela zajímavý a svým způsobem logický... vědomě jsem jej do svých textů nevkládala... ale kdoví, jak zapracovalo podvědomí...)

každopádně piš dál, radost tě číst.

a už mizim.

Pro Goru: ano, budu moc rad. Dekuju)

Luzz, dekuju dekuju dekuju! Ani nevis, jakou mi to udelalo radost! Jde o to, ze popisujes presne to, co si trochu neskromne myslim, ze tam je...nebo bych aspon chtel, aby tam bylo. A tvoje reakce je pro me trochu dukaz, ze nejsem uplnej blazen:) 

Skoro vsechno vychazi z volnyho psani, kdy se cilene snazim, aby to dychalo a neutikat do intelektualni roviny. Mozna z toho ta "smyslovost". 

Nektery motivy, co vylezou ani sam nechapu, casto me ale bavi viceznacnost nebo podobenstvi, zejmena vztahujici se k realnymu svetu.

Nikdy mi neslo napsat pisen, abych dopredu vedel o cem bude a stejne to mam i tady. Bavi me odkryvat ty vrstvy postupne :)

Můžeme povídku nominovat do soutěže PM? Ty už ji myslím znáš.

skvělý, vrstevnatý, evokující, provokující... do čtení zapojuješ vlastně všechny smysly...

snažím se postihnout důvody, proč je pro mě ten text tak dobrej... možná pro ten prostor, kterej poskytuje mně jako čtenáři, mým vlastním asociacím a analogiím... i když v první rovině (na první čtení) je "přece úplně jasný", co text sděluje...

každopádně já jako čtenář se můžu rozhodnout, jestli se textem nechat vést / unášet anebo jestli do něj "vstoupím" svými asociacemi, jesti si jej nějak (pro sebe) svobodně dotvořím... což je to, co mě momentálně na (jakékoliv) četbě baví...

mmch napadla mě třeba analogie bílý písek = antidepresiva (zde: Zmizí všechno to, co někdy tíží a drtí, všechna ta nejistota, a on možná už konečně nebude muset o ničem přemýšlet. Ale taky nejspíš už nikdy nebude o ničem snít.) - a pár dalších na jiných místech...

celkově - čtení jsem si užila (jako vždycky u tebe); je to vysoce nad průměrem současné písmácké produkce. takovej talent, osobitost, originalita... to se tu moc nevidí.

Velice nápadité

Ani nejde tak o to, že by vadila nespisovnost, ale rušivě působí, že se střídají ty spisovné a nespisovné tvary 

Už to čtu potřetí nebo počtvrté. Nerad někoho poškodím.

Jak píše Gora a Janina6, Mauglí na začátku je magické, přitahuje. Líbí se mi tón vyprávění. Je z toho cítit předtucha a zmar. A kontrast betonová džungle a skutečná tomu přidává. Moc mi tam nesedí snad odstavec s oddělením uzenin...

Mauglí v první větě je opravdu "dobrý tah", ihned vzbudí zvědavost... a paralely s džunglí / civilizací také. Mně ta hovorová řeč, pokud je jí moc, většinou dost vadí, v tom jsme zajedno... a řešit - dát ji nebo ne v každé větě by mne docela štvalo, kdybych to psala.

Ještě bych vše procházela a drobnosti poopravila /obecně tušíme, že zrnko JE malé, např. zde bych to nezdůrazňovala - Zrnka malých příležitostí úniků ze světa namísto jeho prožívání./ a tak větu po větě...

Popravdě, kdybyste se o spisovných/nespisovných tvarech nezaćali bavit s Gorou, vůbec bych to u tohoto textu nevnímala, neřešila... A to jsem jinak myslím docela kritická čtenářka. Mě to uchvátilo tak, jak to bylo.

Zkusil jsem to trošku upravit ještě a pár nespisovností opravit. Snad je to už lepší

Děkuju moc za konstruktivní názory. Určitě by se dalo krátit, vím, že by mi hrozně moc pomohlo si to s někým párkrát vyměnit. Tohle je jen tvar, kterýho jsem byl schopen dosáhnout sám, nepovažuji ho za definitivní. Spisovnost...původně jsem psal vše nespisovně..i toto jsem nejprve celé měl napsané hovorově, ale pak jsem zkusil dát na rady z minulých kritik a zkusil to vyčistit..no a stejně se mi to úplně nepovedlo zjevně. Rozhodně nebyl záměr být v tom nedůsledný, spíš je to tím, že ten hovorový způsob vyjadřování mám až příliš zažitý. Doteď nevím, co z toho je lepší cesta. Mně je intuitivně asi trošku bližší nespisovná verze, určitě bych to tak raději četl, ale v psaném textu je to ošemetné. Hlavně některé překlady beatníků mě skoro rozčilují..je to tenký led

Vynikající. Jméno Mauglí mě přitáhlo a pak už mě sugestivní vyprávění nepustilo až do konce. Je to dost depresivní, to asi být má, ale zároveň jaksi kouzelné tím zasvěceným, citlivým popisem. Četla bych takhle s radostí celou knihu. "Poslední kniha džunglí"?

Možná je to pokročilým časem, nevím, tentokrát mi to ale moc nesedlo. Možná zkusím přečíst ještě ráno.

Obraz apokalypsy je zdařilý, propojení sluchových vjemů obohacením "klasických" popisů vypravěče. Místy bych krátila, aby měl text tempo. Mate mě užívání spisovných slov s hovorovými, které neužíváš důsledně. Asi bych je sjednotila. Celkem dost zájmen, některá by se dala nahradit či vynechat...

Text má sílu, za mě např.:

sucho a vyprahlá poušť, se pomalu rozpíná i zevnitř. Každý den ztrácíme malý kousek svého vlastního území ve věcech, který jsme si nevybrali, ale které nás přesto obklopují, tlačí se čím dál tím agresivněji a rafinovaněji do vědomí i podvědomí a my tomu ustupujeme a pomalu nás to požírá.

Také písečná bouře a její následky je velmi autenticky vylíčená.

Pozoruhodná povídka, Cookie.

Zajímavé dobře napsané čtení, je to fantazie a není, je to podobenství? Hlavně pro mě k zamyšlení, když jsem mezi lidmi, vždycky si je "navnímám", někteří jsou bez jiskry, chce se mi napsat bez duše, jiní zase přitahují pozornost čímsi, co "vyzařují" ....