Paní Gréta

Nikdo z lidí v zahrádkářské kolonii už si nepamatoval, kdy to vlastně s Grétou Holcovou začalo. Gréta a další „pejskaři“ se vždy zdravili, prohodili pár slov. Každý tady znal každého. Byli to starousedlí majitelé chatiček a zahrad.

Dlouhé roky chodívala středem osady obklopena smečkou chrtů. Manžel dávno umřel a jediná dcera žila ve Francii, příliš vzdálena od běžného dne dnes již staré dámy. Chrtů postupně ubývalo.

Psi paní Gréty svoji paničku sledovali vystouplýma očima, snad odezírali každé přání, každou její myšlenku, a ukázněně kráčeli po boku chovatelky i bez vodítek. Pěšina ústila v lese.

Kolonie zůstala daleko za nimi. Jen sem tam někdo další, spíše náhodou zahlédnul, že Gréta dávala na palouku čtyřnohým společníkům „volno“ a směli dosytosti lítat a tančit, přeskakovat se, protáčet s grácií svého plemene éterická těla kolem psí osy. 

Ona stála vprostřed smečky, a jak vnitřní štěstí zvolna dobývalo povrch tváře a její decentní mimiky, usmívala se. Občas na jejích rtech zabublal i tichý smích, vzácný to úkaz.

Později – ale už se neví, odkdy přesně – všimli si osadníci, jak při náhodném zastavení hovořila stále méně a hlavně nějak nezřetelně, řeč splývala v nesrozumitelný šum a šumlování a když se na něco konkrétního zeptali, stará dáma sice cosi zaševelila, ale nebylo jí rozumět. Ze slušnosti tedy pokyvovali a co nejdříve se dávali na ústup.

„Jestlipak to ona vůbec tuší, že mluví tak potichu, když se tváří, jakoby nic, jako bychom si rozuměly!“ propírala občas jedna sousedka s druhou zoufale neslyšnou řeč Gréty.

Přišel čas roušek. Paní chodila již jen s jedním starým psem a o holi. Možná by si ráda s někým popovídala, ale všichni už to s ní vzdali, kvůli striktním zákazům hygieniků nemohli přistoupit ke Grétě co nejblíže, strach z infekce měl snad úplně každý.

Došourala se k palouku. Fena zakroužila kolem její postavičky ze všech sil, nahrbila se, dorážela, tančila, věrna starým časům – ve stylu vznášející se lesní víly. Udýchaně dosedla na trávu plnou rosy a pohlédla na svoji paničku. Žena sundala roušku, dala ji do kapsy a velmi hlasitě se rozesmála.