Hlídač kostela

Pozoruji ho už pár dní, vlastně celý týden. Přichází vždy asi ve dvě hodiny odpoledne, sedne si do jedné ze zadních lavic a tiše se modlí. Je to už starý známý, tak se po něm jen čas od času ohlédnu. 
To není, jako když se v kostele konal cikánský křest a já dostal strach. Najednou se mi sem nahrnula banda slušně oblečených Romů, celá rozvětvená rodina či klan.
Pochopte, já mám celý kostel na starost a řeknu vám, že sdílet jeden prostor s Bohem, není žádný med. Člověk si nemůže ani v klidu zaklít. Hajzlbába z autobusového nádraží to má mnohem jednodušší, ona těžko zavadí o tajemství, které ji přesahuje jako Žižkovská věž zahradního trpaslíka.
Vím, že Bůh je všudypřítomný, ale přece jen v bordelu či na erotickém privátě člověk necítí jeho přítomnost tak bezprostředně jako v chrámu Páně. Zde se jeho drtivá existence stává hmotnou nesnesitelnou skutečností, se kterou nepohne ani ten největší ateista, byť by se vyzbrojil učením Marxe, Nietzscheho či Freuda. Myslím, že i starý dobrý Sigmund se jako dítě bál Boha, a aby si to vykompenzoval, vynašel psychoanalýzu.
Takže já mám celý ten sakrální prostor na starost, ten výsek vesmíru, kde se člověk může potkat s Bohem jako na fresce od Michelangela. A najednou se mi tu rozhostí ryk hlučných cikánů v kvádrech a s kšiltovkami na hlavách, ženy v bílých šatech, kteří se nadto domáhají faráře, který jim údajně slíbil křest.
Bál jsem se na ně podívat, aby si to nevyložili nějak zle. Vyhnat jsem je nemohl, pro nás katolíky není žádný rozdíl, jestli je člověk Čech, Němec, Cikán nebo muslim vyznávající terorismus. Hlídat se ale musí, co kdyby mi chtěli onen sakrální prostor prostě vykrást? To by mi pan farář neodpustil a navíc bych si nic nevydělal a ještě bych musel církvi nahradit škodu.
Když však přijde starý známý, takový věrný farník, jako je tenhle vousáč v úboru napůl vojenském a napůl mysliveckém. Takový dobrý bezdomovec, který se neopíjí, leč slovem Božím. To mě přejde všechen strach.
To je úplně jiná situace, než když se včera objevil Gabriel. On alespoň tvrdil, že je archanděl. Já mu ale moc nevěřil, protože je to bezdomovec páchnoucí špínou a laciným vínem z krabice. 
Říkal, že pochází ze Slovenska, že tam má děti. Projevoval přání jet za svými potomky do podtatranské republiky a požadoval pět set euro na cestu. Vyprávěl srdceryvné historie. Hustil to do mě tak dlouho, až jsem mu dal dvě stě korun, aby konečně přestal. On ale pořád mlel, že nutně potřebuje pět set euro.
Vysvětlil jsem mu, že mu víc dát nemůžu. Hlídám tu kostel a za to dostanu od pana faráře stovku na hodinu a jemu (Gabrielovi) jsem věnoval výdělek za dvě hodiny své práce. A pracovat se přece musí! 
I když já jako invalidní důchodce pracovat vlastně nemusím, pročež mi lidé závidí a dívají se na mě skrz prsty, jak si aspoň myslím.
Archanděl Gabriel smutně přijal dvoustovku a ptal se na pana faráře, jestli prý by mu nedal nějaké prachy. Vždyť na Slovensko je daleká cesta! Snažil jsem se mu vysvětlit, že i kdyby šel za samotným papežem, dostane hovno.
"Věříte v Boha?" zeptal se náhle somrák.
"Ano," přisvědčil jsem vážně.
"Tak proč jste tak zlý?"
"Jakto zlý?"
"Že mi nechcete dát peníze na cestu."
"Já vám dám peníze na cestu a vy si koupíte víno."
"Neznáte Bibli?"
"Znám."
"Nikdy jste nečetl, jak Ježíš přijde jako zloděj?"
"Ježíš není zloděj, on je Bůh."
"Ale může přijít jako zloděj, aby Ho takoví, jako jste vy, nepoznali. Tak vás bude zkoušet, než se nachýlí čas a udeří Jeho hodina."
"Vy máte asi taky vize jako ten kamarád Komenského, co je měl vždy cestou z hospody. Já vám mohu říct jedno: chiliasta chlastá, jak to napsal Ivan Martin Jirous zvaný Magor, kterého vy nemůžete znát"
"A vy znáte Boha?"
"Jistě sedím tu s Ním už celý týden a hlídám Mu kostel."
"Neznáte, jinak byste seznal, že já jsem váš Pán Bůh. Celý týden? Já tu s vámi sedím už celou věčnost a nejsem spokojen."
"Já vám fakt ty prachy dát nemůžu."
"Nejsem spokojen, protože vidím až na dno vaší špatné, prohnilé duše!"
"A co tam vidíte, milý Panebože?" pokusil jsem se o ironii.
"Teď vidím, že se už nemůžete dočkat, až půjdete z kostela rovnou za tou tlustou a páchnoucí prostitutkou. Chtěl byste lepší, ale o žádné jiné v tomhle zpropadeném hnízdě nevíte."
"Kdo jsem?"
"Chceš to doopravdy vědět?"
"Ano, Pane."
"Jsi bezdomovec. Říkáš si Gabriel a taháš ze slušných občanů peníze na cestu na vysněné Slovensko, za neexistujícími dětmi. Ve skutečnosti však na chlast a děvky."
"Vždyť přece vidíš, Bože, že já jsem ten slušný člověk, kterého se stále někdo snaží balamutit a okrádat."
"Ne, nejsi. Jsi jen obyčejný měšťák z vesnice, nedostudovaný intelektuál, invalidní povaleč a příležitostný hlídač kostela. Jsi rádoby umělec, devatero řemesel, desátá bída."
"Bída cti netratí."
"Ó ano, jsi pyšný na to, že s nikým nevyjdeš, že nic pořádně neumíš, to je ta tvá pýcha, nadutost samouka."
"Co mám dělat, abych byl lepší člověk a má duše došla spásy?"
"Odříkej si nějaké ty Otčenáše a Zdrávasy a naval mi konečně těch pět set euro!"