Žena, moře a Mary - Útěk I.

Útěk

 (srpen 2006)

I.

Posledního července opustila Mary domovský přístav v Marseille a zamířila přes Středozemní moře k východu. Protáhla se Suezem, Rudým mořem, minula Srí Lanku, aby po překonání Bengálského zálivu dorazila Malackým průlivem do Singapuru. Něco přes šest tisíc námořních mil urazili za dvanáct dnů a v noci z jedenáctého na dvanáctého srpna zakotvili na rejdě západně od Sentosa Island. Tam vyčkají, až dostanou přidělené místo u některého mola. Měli štěstí, v pátek ráno je dispečer vmáčkl do uzavřeného nákladního přístavu mezi kolosy naložené šesti patry kontejnerů. Po doplnění paliva a zásob je čekají tři tisíce mil severovýchodovýchodně k ostrovu Amalaganu patřícímu k souostroví Severní Mariany.

Singapur zabírá kromě stejnojmenného ostrova ještě padesát malých vyčnělin nad hladinu moře na samém jihu Malajského poloostrova. Od Malajsie na severu je oddělen po anglicku Singapurským nebo malajsky Johorským průlivem. Na jihozápadě sousedí se Sumatrou.

Lví město, jak zní domorodý název, má více nej…

S téměř šesti miliony obyvatel patří k nejlidnatějším státům světa. Počet stále roste především díky imigrantům.

Na tak malý stát má čtyři úřední jazyky. Angličtinu, malajštinu, čínštinu a tamilštinu, což odpovídá i složení obyvatelstva. Největší podíl mají se třemi čtvrtinami Číňané, následují třiadvacetiprocentní Malajci a Indové. Zbytek je směska všeho, co žije roztroušené po matičce Zemi.

Další nej patří ekonomice. Singapur je doslova nabitý penězi. Patří k nejvyspělejším a nejrychleji rostoucím ekonomikám s tempem kolem deseti procent. Velký podíl na tom má druhé největší kontejnerové překladiště světa. V oblasti finančnictví a obchodu si stát drží zlaté akcie ve více než padesáti procentech firem.

Neroste však jen ekonomika, ale i území městského státu. Zasypáváním mělkého moře pískem neustále zvyšuje rozlohu. Za posledních padesát let došlo k rozšíření souše o celou čtvrtinu.

Díky vysokým příjmům investuje stát čtyři procenta rozpočtu do padesátitisícové armády a policie. V poměru k počtu obyvatel se řadí na páté místo na světě.

Poslední nej patří čistotě, na niž jsou obyvatelé náležitě hrdí. Plivání na veřejném prostranství, odhození nedopalku, žvýkačky, papírku, okusku, slupky nebo jakéhokoliv jiného odpadku nemusí vždy skončit jen pokutou astronomické výše.

Založení Singapuru se datuje rokem 1819 a za duchovního otce je považován Sir Thomas Stamford Raffless z Britské východoindické společnosti. Po necelých padesáti letech byl připojen k Průlivovým osadám se statutem kolonie. Vzápětí město obsadili britští vojáci s úkolem střežit přístav, který má v celé oblasti významnou strategickou polohu. Udrželi ho až do druhé světové války, kdy Singapur obsadili Japonci. Po jejich porážce opět padl do rukou Britů.

Z poválečných zmatků, násilností a nestability se Singapur vzpamatovával celá padesátá léta. Pouze po kouskách si na koruně dobýval malé ústupky směřující nejprve k samosprávě. Samostatnosti dosáhl v roce 1965, kdy byl vyloučen z Malajské federace, a téhož roku se stal členem OSN.

Stála na palubě a vykuleně zírala na monstra, proti nimž vypadala Mary jako trpaslík vedle obrů. Za čtyři roky na moři viděla všechny možné lodě, ale takové kolosy nikdy tak z blízka.

„Zavři pusu, Prcku,“ volal na ni se smíchem z můstku Plešoun, „přeletí racek a seš po snídani.“

„Sklapni, nebo tě nepustím do jídelny,“ použila pro věčného nenasytu nejhorší možnou výhružku, „kdy nás šéf pustí do města?“

„Až ti udělá osobní prohlídku, aby si byl jistej, že u sebe nemáš žvejkačku,“ pokračoval dalším rýpnutím kormidelník.

Přešla impertinenci bez odpovědi a zamířila do kajuty. S přípravou bude hotová rychle. Tričko, kalhotky, šortky, stáhnout vlasy gumičkou do ohonu, námořnická knížka, pár dolarů a kreditka, víc nepotřebuje. Líčení jako obvykle zavrhla. Nakonec zastrčila balíček žvýkaček do kapsy a další za lem šortek. Tam bude v bezpečí, i kdyby ji chtěl šéf opravdu prohledat, jak vyhrožoval kormidelník.

Před opuštěním Mary si posádka od šéfa vyslechla kázání o chování ve městě. Přetrpěli pětiminutový proslov a kapitán, který se s kormidelníkem vycházky neúčastnil, dal povel k odchodu.

 „Prcku,“ zadržel ještě kolegyni a natáhl ruku, „žvejkačky.“

Se srdceryvným povzdechem, aby nepochyboval o újmě, kterou jí působí, vyndala z kapsy balíček. Pokud pomineme neúctu k autoritám, zákonům obecně, tvrdohlavost, neposlušnost a další nepodstatné charakterové vady, až na jednu výjimku zlozvyky téměř neměla. Nekouřila, nepila, nefetovala, nelibovala si ve vulgárnostech, neujížděla na sladkostech, pouze milovala žvýkačky. Ne že by konkurovala přežvykováním býložravcům, ta trocha slušného chování v ní byla, a rovněž věděla, že do společnosti se nehodí. Všude jinde si však dopřávala bez zábran.

„Ještě tuhle,“ ukázal kapitán na ústa.

Zformovala v ústech kuličku a našpulila rty. Elegantním obloukem vystřelila projektil, který se odrazil od tři metry vzdáleného Pumpičkova čela na zábradlí můstku, odkud pokračoval do vody. Samozřejmost, s jakou to učinila, svědčila o dlouholetém tréninku, kdy dovedla toto umění téměř k dokonalosti. Oproti technikovi zřejmě kapitána výsledek uspokojil a podřízené vypustil do města.

- pokračování -