Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMilenci z Malvazinek
Autor
Movsar
Skončila jí směna, prošla branou kliniky, na oddělení výměny kyčelních kloubů skluzavkou padal Večerníček a primář po obvyklé dávce dolsinu do hlubin opiových snů, z oken domů proletářského Smíchova stoupal k Malvazinkám pach kyselých polévek, slunce ustupovalo, byl konec září, bylo sedm večer. Za branou na ni čekal Černý Tulipán, smíchovský chám, muž, po němž kriminální ústředna vyhlásila pátrání na život a na smrt, už po dvacátépáté. Sešli k nové čtvrti a pivovaru, v jehož varné kádi se právě topil sládek, ale protože se střídaly směny, bez pomoci utonul v staropramenné desítce a jak se ukázalo, šlo o sebevraždu, k níž ho pohnula manželka, na jejíž hypotéku se později v charitativní sbírce složili pražští opilci. Šli až k řece, siluety smavých ptáků ligotaly nad hladinou, schizofrenik z nich četl tajemství dosud nerozluštěného písma, on ale doufal číst klínové písmo lásky. Postáli tedy u břehu, neboť ženy potřebují pocit sdílení, okliky, která vede k souloži, večeře, kino, absurdní divadlo Komedie, jak učí všechny ženské magazíny, to je pro ně hodnota, ale kdyby zkusily dva dny hladovět, i suchý chleba byl by jim hodnotou, učí prostý rozum. Náhle se na její hrudi objevily dva zlopověstně vztyčené zrozny hněvu - byl čas vyrazit k hotelu. "Stop!" zvolal recepční, sňal brýle a aniž je nechal objednat pokoj, s fajfkou v ruce trochu šišlavým hlasem spustil: "Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše v klidu rozmyslet."
14 názorů
Smichovskeho andela jsem necetl, ale jiste ani Topol me. Dekuju za cteni a rozsireni obzoru.
a dekuju vsem ctenarum, kteri zanechali stopu zde v okynku prani a stiznosti.
Vím že si autor rád hraje se slovy, tady to není jinak. Hraní by se možná ještě zdvojnásobilo kyby bylo slyšt hrát vzdálenou melodii. Trochu mě vyrušil ten utopenej sládek. Ještě že to nebyl cikán, ten se utopil snad v každém pivovaru... Pak jsem si všimnul, že se neutopil, nýbrž že se teprve topí, což se mi naopak líbí. Líbí se mi i ten závěr, takže počteníčko.
Próza_měsíce
před 2 týdnyMohli bychom tuto mini nominovat do soutěže, Movsare?
Teprve po přečtení vzhůru nohama jsem porozuměl pointě. Výborné, klasika!
První polovina zdatně evokovala Topolovo smíchovského Anděla. V závěru se to však stalo již jen hříčkou.
Dekuji, Janino, ale i kritikum za poznamky. Dobri holubi se vraceji, ani ne z nostalgie, ale ze zvyku, treba uvaha Kundery o Odyseove navratu jako vysostne nostalgickem cinu byla mylna a vracel se jen z automatismu.
Bavilo, ale ty komentáře o něco víc ;) Zrozny je hezká hříčka, trochu mate možná to, že je v textu ojedinělá. A co že jsi vyhledal tenhle zapadlej kout, nostalgie?
Dlouho jsem tu nebyl, ale zda se, jsko bych vstoupil do tridy a stridaly se hodiny: cesky jazyk, zemepis, co prijde ted? Lidi, neblbnete z tech informaci a faktu, kterymi vas cpe internet a CT24 od rana do vecera, svet neni prece deskriptiva, matematika, poezie je zalozena na chybach (byt tady v jednom pripade jde o umysl, v druhem tedy v Praze v 19 jeste tmu nemame, asi jine casove pasmo). Nectete to jako zpravy na idnesu.
Na konci září v sedum už je tma. Ta první věta je hodně divoká. Na četbu klínového písma si matně vzpomínám. Ten konec mě nebere.
Prvni tridu ZS jsem jiz absolvoval a necitim potrebu psat pro vybornou znamku. Poezii vnimam jako hru se slovy, proto ZROZNY, ponevadz to slovo ma kouzlo. Neni to ale pro kazdeho.
H, hrozny hněvu. Přečti si to po sobě. Hele, máš tam i hodně slabá místa