Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChuť na sladké
Autor
kifkov
Vagón metra. Vedle sebe na sedadle sedí dvě důchodkyně jedna má z poloviny hadry ovázaný
obličej a okolo druhé poletuje hejno much.(první baba) A: (nakloní se k druhé a důvěrně jí šeptá) Ehm..já nerada…ale tuhle na čele se vám odchlipuje stroupek.
(druhá baba) B: Ale to nic drahoušku, nosím ho už týden, ovšem znáte to, nikdo si ho ani nevšimne.
B: A to vy sama?
A: No jo příklepovka.
B: Ale božínku, no to je rozkošné.
A: To víte nebylo to hned, trošku mi s tím vypomohl manžel, napoprvé to šlo parní mlátičkou, nebo jednou aby mi udělal radost, půjčil mikrorýpadlo od souseda a bylo to hned.
B: No jo…no jo…to ten můj? Pche, ani pomyslet, obyčejně pár stehů knihařskou sešívačkou. (obrátí oči v sloup) On totiž nemůže vidět krev.
A: Tak to on bude asi pan manžel spíš přes odér, že?
B: No sem tam výpotek, ale abych se od něj dočkala flakónku mazu, to ne.
(pomlka)
A: (s pohrdavým odfrknutím) Bože jak já nesnáším ty davy…překryje to všechen smrad. Moje prvotřídní zatuchlina se může jít bodnout. Sednete si vedle nějakého nedohnilého vymrle a puch je v trapu.
B: (horlivě přikyvuje) Nic mi neříkejte. Tuhle sem se ráno mázla trošičku fretčím bobíkem
a….(natáhne k druhé zápěstí) no schválně si přivoňte.
A: (s ostychem) Můžu olíznout?
B: Jistě, bezevšeho!
A: (degustuje) Hmmm…hmm… máte pravdu, vůbec nic. Vyzkoušela jste už mandrila modrolícího?
B: Samce ano, ale stékal mi do očí.
A: Och, ne jako make-up! Daleko lépe jej využijete na solidní opruzeninu.
B: Kdepak, z toho já se neosypu, leda virulentních klíšťat s potním výtažkem z hulmana.
(náhle k nim přistoupí muž a na dlani jim předkládá leklého platýse)
(revizor) C: Přistoupili?Dobrý den kontrola jízdenek prosím.
(obě dvě se okamžitě zují a sundají si ponožku ve kterých se za čvachtavých zvuků začnou přehrabovat)
A: (vytáhne olysalého jorkšírského teriéra)
C: (dloubne do něj prstem) Ano…děkuji.
B: (třepe mu před obličejem utrženým ušním boltcem)
C: (zadrží jí ruku a ždibec si ukousne) Děkuji….ale nezapomeňte si doplnit rodné číslo.
A: (sotva poodejde) Hulvát…
B: Ale to nic, co kdybychom zaskočili na kávičku? Znám tu rozkošnou cukrárnu. Mají tam výtečné malinové frapé s lehounkými vanilkovými řezy.
A: Ó ano, to je skvělý nápad. Vagón metra. Vedle sebe na sedadle sedí dvě důchodkyně jedna má z poloviny hadry ovázaný