Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seopilost Bohem
Autor
Danny
Rok 2001, stará písmácká komunita. Byl jsem na chatě u jednoho písmáka, který už sem dávno nechodí a byl jsem kvůli něčemu nasranej. V té chatě bylo střešní okýnko. Bylo to v noci. A já začal tu svoji nasranost tím střešním okýnkem jakoby lifrovat do vesmíru... což způsobilo velkou úlevu. Pak jsem usnul a když jsem se probudil, měl jsem celé tělo jakoby zalité světlem, které nebylo vidět, ale jaksi cítit, hmatat. Byl tam cítit zájem a něco jako láska. Tak jsem si řekl: "wow, Bůh existuje!". Později bych takový pocit ani nevzal jako důkaz, ale to léto... šel jsem pak na stanový tábor, který písmáci to léto organizovali, zrychlený a ozářený, a měl plnou pusu Boha a Linuxu (pro který jsem horoval před tímto zážitkem), spoustu lidí jsem odradil a přestali mě číst. Pak jsem si, po konci prázdnin a nástupu zpátky do dalšího ročníku vysoké školy, uvědomil, že to není všechno tak jednoduché, že ostatní přece necítí to, co cítím já... ale to byla pak až další dobrodružství, která necháme třeba na jindy.
11 názorů
Dany trochu ti to nehmatné tělo a rok 2001 závidím, upřímně. Jsem proti tobě písmácké zelené ucho, ale rozumím tt dobře.
Já se zrovna dnes opila vínem od Kňourka od Mikulova:-)))
Ráda jsem si přečetla, Danny, o tvém prožitku a také o akcích dávných Písmáků...
Danny, možná to byl úplněk, mívám někdy podobný pocit. Když může řídit příliv a odliv, tak proč ne nás. Kolik máme v těle vody a krve? Já od toho dne. kdy mi umřelo pod rukama telátko, pořád pilo a najednou se mléko začalo vracet a bylo mrtvé.Bylo to jenom pár vteřin. Plakala jsem a paní, co tam byla se mnou...nechávala tam telatům kýble s nedopitým mlékem, co se na slunku kazilo a pak měla telata průjmy a umírala. Kašlala na ně, protože musela hlídat děckům svoje vnoučata... ale chodila pilně do kostela, mi řekla, že Bůh si k sobě bere ty, co má rád. Už jsem to tu kdysi psala. Měla bych chtít, aby neměl rád všechny ty, co mám ráda já? Aby žili? Když si stojíš za svým, tak tě nikdy číst nepřestanou. Od toho dne věřím jenom sama sobě a ani to někdy ne.
Trefné. pravda, každý to cítí a vidí jinak, po svém.
Po otevření a přečtení tvého dílka jsem neměl stejný pocit jako ty na jeho začátku.
Mimochodem, v Česku jsou lidé možná častějí opilí Bohemií... ;-)
Ostatní nechápou to co ty, pokud to sami necítí. A hlavně jim to nevysvětlíš.
přesně, ostatní to necítí, težko sdělovat, ale fajn prožívat ....
Nechci tě ranit, ale myslím, že Bůh neleze na lidi střešním okýnkem. Dokonce ho podezřívám, že nechodí ani do kostlů...ale trávu má myslím rád ;-)