Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSobectví 2
Autor
Jeanne
Monolog 2
Nemám chuť na nic, a už vůbec ne na někoho čekat. Vždyť celý můj život je čekání na někoho a něco….
Snad na vztah, který konečně vyjde..
Kde jsem vlastně udělal chybu?V čem, vždyť jsem se snažil každou pochopit, pomoci .Proč mám být donekonečna ten hodnej a trpělivej ,jako doposud.
Nejbolestnější je ohlédnutí zpět…přehrávat si všechny ty minulé vztahy……
Bože, jak já byl blbej.Vím, že nejsem teda nic moc extra, dokonce jsem seknul i s tanečníma.Jednak jsem na to levej a taky tlustej,což na sebevědomí nepřidá. Blanka………….
Byla to ještě taková žába,chodila na gympl a já jsem se zamiloval jak malý školák.
Nevím, co tehdy cítila ona…Chtěl jsem být s ní ..Tak jsme se vzali.,těšil jsem se na rodinný život, ale.Blanka chtěla studovat. „Ať studuje“říkal jsem si,počkám“.
Pak vše bude OK, budeme mít děti, normálně žít… Copak jsem chtěl tak moc?Všechno bylo blbě…pět let jsem dřel jak vůl, jezdil pro ni do školy a ona mi dva měsíce po promoci utekla se svým spolužákem.První čekání u konce.A následovala další.
Naposledy to byla Veronika.Na můj vkus moc samostatná a nevázaná,ale jinak tuctová holka.Byly i takové, co mi ochotně něco ukuchtily,musím se přiznat,moc jsem to neuměl. Nač taky..Kus tlačenky stačí a když je nejhůř hurá na máminu svíčkovou.Jenže Veronika prohlásila, že okolo mě skákat nebude.Musím se usmát, když si vzpomenu,jak mi vařila guláš.Tenkrát mě pěkně zapřáhla, to si teda fakt nedovolí ani máma,.ale na druhé straně, aspoň si umím něco uvařit.Měla pravdu, trocha té samostatnosti mě neuškodila. Ale když jsem přišel s kytkou a vyznáním, poslala mě do háje. Bláhově jsem přijal nabídku k přátelství. Stále ji mám ji rád snad proto,čekám že přijde……..Přišla a nebylo to jednou, a vybrala mi všechny papírové kapesníčky a až za dveřmi se opět rozbrečela nad kolapsem posledního vztahu s takovou intenzitou že i můj křeček Mates nevylezl dva dny z budky.
Připadám si jak idiot, který čeká na to až ji někdo dá takové kopačky, že konečně rezignuje, spadne z toho ideálového mraku na zem. Proč vlastně čekám ? Vždyť já si nezasloužím jen čekat, já nechci ….Copak může být čekání životní úděl?
Raději bych se neviděl…….