Uvězněn

Uvězněn

Srpnový den s krásnou modrou oblohou a úmornou třicítkou se pomalu chýlil k večeru. Všechno kolem suché bez kapky, platný zákaz zalévání, a tady již nebylo nic na práci.

„Květo, já bych byl dneska pro, to zabalit, co říkáš?“ zašveholil netrpělivě Karel sedící na verandě v houpací sedačce, která se s ním mírně zhoupla.

„Jo, dobře, ale já ještě musím k Tonce pro ty vejce a mrkev. Ráno řekla ať se zastavím, že mi to připraví. Víš co, tak jeď napřed, já vidím, jak tu trpíš bambulko.“

„Bodejť bych netrpěl. Sucho všude, pivo došlo. Hele, tak já tedy jedu. Tonku pozdravuj. Řekni jí, že ten zámek jí udělám příště.“

Vzal si svůj bágl a vyrazil. Od chaty přes Mnichovku to měl na nádraží deset minut a měl štěstí. Osobák měl minutu zpoždění a příjezd od Benešova právě z dopravky v rozhlase předhlašovali. Měl čas dát si ještě jednu Plzeň u Franze na stojáka a vlak se skřípěním zastavil.

Stěží si našel místo ve vlaku, který byl plný lufťáků a v tom vedru pěkně rozpálený. Vzduch byl dýchatelný jedině s přemáháním odporu k propoceným tričkám a kalhotám. Jednotlivé odéry přispívaly k oroseným čelům a zádům. Větrání vzduch příliš nezlepšilo a Karel se potil jak v sauně. Ještě ke všemu před Uhříněvsí z neznámých dopravních důvodů vlak stál asi deset minut, teplota se ještě trochu zvedla.

Po půl hodině vlak konečně zastavil ve Vršovicích. Karel vypadl z vlaku, jako když ho někdo vyplivne. Teplý vzduch od rozpálené dlažby příliš nepomohl, ale jednu stanici od nádraží již přežil. Domů přišel propocený skrz naskrz. Hned v předsíni se svlékl, kalhoty s tričkem odhodil na lavici pod oknem a vlétl do koupelny. Napustil si vodu přiměřeně chladnou, a hupsnul tam se svojí těžkou váhou.

Ve chvíli prožíval pocit blaha a slasti a v pohodě mu vyčnívala z vody jen hlava. Pocit chladivé vody, po té saunové lázni ve vlaku, vnímal skutečně svěže. Při letmých pohybech rukama si představoval, že plave u pláže v Makarské a užíval si pohled na vyčnívající pupek vzhledu ostrova Brač. Leč pocit tlaku na záda ho po chvíli donutil změnit polohu a snažil se otočit na bok. Levá ruka mu podklouzla a ponořil se hlavou pod vodu. Jen tak tak se dostal z vody a se štěstím se nadechl.

Poloha na boku s rukou pod tělem mu dlouho nevydržela a protože se cítil dostatečně osvěžen snažil svoji plaveckou produkci ukončit. Jenže jak na to. Při pokusu přidržet se pravou rukou okraje vany mu ruka sklouzla a dostal se znovu hlavou pod vodu. Opět se mu podařilo vynořit v poslední chvíli, když si řádně loknul chladnější vody, které již trochu ubylo po dvojím šplouchnutí.

Viděl, že nebude snadné se z vody dostat. Pokrčil nohy a snažil se posadit. Výsledek byl to, že jen popojel na druhou stranu vany a začal postrádat oporu pro záda. Přitom si odřel loket a rameno. Do toho se ozval mobil, který zůstal v odhozených kalhotách, z vany naprosto nedostupných. Zvonění ho úplně vyděsilo, protože věděl, že na kalhoty nedosáhne a z vany se hned tak nedostane. Pomoc žádná, vše ztraceno.

„Krucinál, kterej holomek zrovna teď musí volat,“ zabědoval nešťastně, když si vzpomněl, že by to mohla být jeho Květa. Učinil další pokus zvednout své tělíčko z vody, ale několikrát opět uklouzl a začaly mu naskakovat modřiny. Jak se postupně při svých pokusech ponořoval, vody ubývalo. Napadlo ho, že když vypustí vodu, bude možné se lépe zvednout. Špunt nahmátl a naštěstí se mu ho podařilo vytáhnout. Voda zabublala a po chvíli byl na suchu.

Jenže bez vody to šlo ještě hůře. Sklouznutí šlo dokonce lépe než s vodou. To ho již bolela i kolena, která se snažil zaklínit ke stěně vany. Marně. Musel si chvíli odpočinout a promýšlel, jak nad svou váhou vyhrát. Mimo mobilu, který opakovaně v kalhotách zvonil, se ozval i zvonek v předsíni. Květa má přece klíče, pomyslel si, ta to být nemůže, ta by si odemkla. Zachoval ticho, aby se neprozradil. Někdo zvoní u bytu. Sakra, kdo to může být. Situace trapná, ale neřešitelná. Po hlase ho nejde poznat, je slyšet jen výkřiky: „Já vím, že si doma! Na mě to nefilmuj! Přišel jsem si pro ten film, říkal si, že večer budeš doma.“ To už poznal doktora Sváčka. Další malér, film mám hotovej, ale z vany nemůžu, vysvětlovat to nebudu, protože by mně to nevěřil. Taková blbost, vymlouvat se na to, že nemůžu vylézt z vany, to by byla opravdu směšná výmluva. Na chodbě bylo ticho. Doktor se asi naštval.

Mobil zvonil dál. Kruci, že já blbec sem lez do tý vany zpocenej. Teď se z toho nedostanu. Zkusil se natolik obrátit aby dosáhl na kohoutek a znovu napustil vodu. Jenže chvílema tekla vařící, chvílema studená. Lomcoval s kohoutky na přeskáčku tak dlouho, až se dostavila vlažná voda, která opět dosáhla hladiny s vyčnívajícím pupkem vzhledu ostrova Brač. Ještě několikrát se pokusil při uklouznutích o různé pohybové kreace a otočky s modřinami a hematomy, ale z vany se dostat nedokázal. Vzdal se a čekal na návrat manželky, která ho snad zachrání, možná i s pomocí souseda. Při pohledu na ruce viděl prsty zpuchřelé jako u pradleny s neckami.

Konečně se ozvalo známé šramocení klíčů u bytu a přišla spása. Jeho Květuška přišla s vejci a mrkví od sousedky Tonky. Když ho spatřila ve vaně, nevěřícně pravila: „Prosím tě, snad se celou tu dobu nemácháš ve vodě. Ještě nastydneš!“

„Máchám se Květo, máchám. Nemůžu totiž vylézt z tý klouzavý vany, to je to! Jestli mi nepomůžeš, tak tady snad budu muset i spát.“

„Co to tady vyvádíš, prosím tě, jsi jak malej kluk.“ „Vidíš, né! Nemůžu se dostat z vany, sakra. Nemám sílu se ani posadit, natož zvednout.“

„Bože, od čeho máš ty modřiny? To je strašný, jsi samej flek a loket máš vodřenej. Co si dělal?“

Snažila se pozvednout to jeho metrákové tělo. Vzala ho za podpaží, Karel se opřel nohama o vanu a na zvolání hej rup ho nadhodila zčásti přes okraj vany. Přitom si ale namohla bolestivě zádový sval. Podařilo se jí ho z vany dostat tak, že ve vaně klečel a byl ohnutý přes okraj vany, opřený rukama na předložce. Vyprostila mu jednu nohu přes okraj, ale to již skončila v bolestech a hledání prášků na bolest. Druhou nohu zvládl již sám, a první co bylo, šel vypnout stále zvonící mobil v kalhotách.

„Jó, spisovatel! Tak na toho ukecanýho Písmáka od Rio Botičo z Nuslí teď rozhodně náladu nemám.“

Konečně se mu podařilo nažhavený mobil vypnout. Když se vzpamatoval a oblékl, postaral se o manželku, kterou musel sám svléknout, přičemž zavzpomínal na mládí. Bolavá záda ji jemně namasíroval mastí pro sportovní účely při přetrénování.

„Prosím tě, co to máš za mastičku, je to příjemný, to jó, ale já něco cítím.“

„To je osvědčené hadí mazání s konopím a kaštanem. Asi ti to smrdí, že. Chtěla by si radši chladivý gel Sněhurka s kostivalem a kaštanem?“

„No, zkus radši tu Sněhurku!“

Po zručných Karlových pohybech mezi lopatkami a níže se Květě ulevilo a připravila rychlou večeři jako odměnu za problémy s vanou. Usmažila houbovou smaženici s vejci od sousedky z chaty, s topinkami opečenými nasucho, na talíři zakapané olivovým olejem. K tomu přidali pro osvěžení dvě deci Primitiva. Potom v tichosti usnuli u televize při televizních novinách.