Dobře činiti

Přeběhnout ulici bylo záležitostí sebevrahů, ale Průša ji přeběhl. Dokonce ani nesledoval, jestli nevběhne nějakému ze stovek aut pod kola, visel na mně očima, snad abych se mu v davu lidí na chodníku neztratil.  Vyneslo mu to pár zatroubení a nějaké pobavené pohledy chodců, kteří ho ohodnotili jako debila, ale cíle, což znamená mne,  dosáhl.

"Pojď sem!" táhle mne za rukáv do blízkého průjezdu, mimo proud lidí. Vypadal velmi naléhavě. 

"Ještě sháníš auto?" zeptal se s očima upřenýma na mé rty, které měly odpovědět.

"No sháním, proč?" 

"Chceš Opela? Astru, objem jedna šest, tři roky starý, jenom čtyřicet tisíc kilometrů!" 

"Někdo prodává?" zeptal jsem se. Znělo to zajímavě. 

"Já," odpověděl Průša a dodal netrpělivě: "Za osmdesát tisíc."

 "Počkej, takhle lacino?" Protože jsem už dva měsíce hledal solidní nabídku, měl jsem přehled o cenách ojetých automobilů. Tahle značka a parametry by byla v bazarech někde od dvou set tisíc. Já měl rozpočet kolem sedmdesáti.

"Pro tebe plus, ne?" opáčil Průša a protože zřejmě vytušil, na co se chci zeptat, dodal: "Auto napsané na mě, žádný leasing, technicky všechno bez vady. Tak co, bereš?" Zřejmě neznal moje principy.

"Nelze," odpověděl jsem a Průša sebou trhl. 

"Za takové auto ti nedám osmdesát tisíc, když má cenu přes dvě stě," vyřkl jsem a věděl jsem, že vesmír se otřásl.

"Co to žvaníš? Cenu ti nabízím já, je to moje auto, prodávám ho sám od sebe!" pustil se do mne Průša. Potom se zhroutil. Tvář se mu zkroutila strachem. Šeptal s úděsnou hrůzou v hlase: "Já ty prachy potřebuju, dlužím osmdesát papírů, jestli to do dvou dnů nevrátím, přijdou si pro mě!" Podíval se na mne, jako na poslední záchranu. "Kup to auto, budeš mít nádherný fáro a já zůstanu naživu!"

"Nemůžu, nejde to. Podvedl bych tě, okradl bych tě, takovou věc já prostě nemůžu udělat. Kdybych ti mohl dát dvě stě, jako že tolik nemám, mohl bych o tom uvažovat, ale za tuhle cenu bych se styděl sám před sebou," řekl jsem a cítil jsem, že jednám správně. 

"Pane bože!" zasípal Průša a zakryl si dlaněmi obličej.

"No právě...," odvětil jsem. 

Za pár dnů jsem se doslechl, že Průšu našli příšerně dobitého někde v pangejtu. Prý má přeraženou čelist, zlomenou ruku a prokopnutá žebra. Jinak spoustu modřin a otřes mozku. Odvezli ho do nemocnice, policii tvrdí, že ho přepadli nějací chlapi, ale nikoho nepoznal, ani si nepamatuje, jak vypadali ani jakou řečí mluvili. 

Naplánoval jsem si, že ho půjdu navštívit. Nemocnice je hned vedle kostela, tak bych to mohl spojit se zpovědí, ta bude krátká, nemám nic, čeho bych litoval, hříchu jsem se už dlouho nedopustil, tak zbyde víc času na zmrzačeného Průšu.