Často mi v hlavě zní...

čtu to znovu a připomnělo mi to něco mojeho... jdu to najít :o)

přijde mi to moc narychlo useknutý... a mezi těmahle místama moc velikej skok: tě do barev oděli Vrať se nám zpátky z temných dní po to oděli se mi to líbí moc a tak bych to chtěla dál... :o)

hezké*

V domě s bílými dveřmi, Věříš mi? – věř mi, tě do barev oděli tohle má sílu

Mě taky :-)*

prolog mě dostal***

OK

taky mi často zní, většinou to odezní :o) všímáš si ? říkám většinou ! T

pino15: všímám si - provokatére :)))))

jj, také si myslím, že Armand nestřílí naslepo :) padlo to tu již posledně, respektujme autora, pokud si nepřeje hlubší kritiku :) co se veršů týká, mě se velmi líbí prolog, který mne oslovil a jako bych už nemusela číst dál :) *

**!

hm... tak tenhle font mi neběhá...

Studeně objalo....popálilo... Můj upřímný t*

wopi: opravil jsem na bookman old style (myslím že tě to stejně neobohatí, ale vyhověl jsem tvé "stížnosti")

Pravdou je, že Armand velmi váží slova. U něho to nejsou "čerešničky rozsypané na cestě", ale důmyslná mozaika, byť by se tvářila zdánlivě indispozičně. ***!!!

mi to Armande nepřijde moc poetické. povzdech tam je, prožitek snad taky, ale je to nezajímavé téma. A ten "hospodský" konec ala "Pojď s náma kamaráde ještě na pivo, vymetem bary, zas jednou" mi taky nepřipadá jako něco originálního. Spíš by mě zajímal rozbor toho, proč znovu slyšet ty písně, proč poznávat nějaké další věci.... proč ne tehdy a proč teď, což už by nebylo tak o ničem ... rozumíš??

často mi v hlavě zní jeho píseň poslední... pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost.... bože to je humor .-)

ber to jako indispozici bogarte, tohle nemá literární ambice ani to neaspiruje na cenu originality... postata je opět jinde... díváš se často nesprávným směrem...

myslím, že u Armanda má vždycky všecko svůj důvod, i když je druhým skrytý, věřím v jeho úmysly :-) i když bogart má určitě svou pravdu taky a Armand je originál, který se asi zase bude přít o to svoje myslím, že to tak je správně koukám, že myslím už trochu moc Ť