Jsem řeka

skoro jsem rozpačitá... ********

Markéto: co to děláš? Já jsem je měla asi vymazat. :-)

veľmi *

"jak řeka do uzlíčku svázaná" :) *

tady chápu, ale necením tolik

Zajímavé........ jedině se ponořit a číst...

moc působivý TIP***

jejda jejda...už mlčím a.....*t*

Hezká, moc. *

Už nebudu nic psát, hm?*

každý z nás někdy klopýtá - a občas jsem ráda, že mám ty trny ;)

Čtu si ještě jednou a vidím, že jsi to dala do Arény, tak se vyjádřím ještě méně subjektivně. Ten tip vlastně není jen za poslední trojverší. Už na začátku zní velmi působivě "klopýtavý úsměv". "Jsem náhle vláčna" sice není příliš originální, ale asi dobře vystihuje popisovaný stav. Obraz v druhé polovině první sloky je krásný. Pravý opak scény z Asimovova Nahého slunce, kde obyvatel Solarie je zhnusen tím, že je v jedné místnosti s jiným člověkem a musí "navzájem dýchat dech toho druhého". "Řeka do uzlíčku svázaná" - hezky vyjádřený pocit něhy a důvěrného odevzdání. Už mi od Tebe nic neunikne - mám Tě v oblíbených.

Opět a s tipikem ;) Přemýšlela jsi o knize?

Ne, nepřemýšlela. Nepovažuji se za básníka. Jen je vnímám a cítím. Někdy zatrnu. A tím víc si uvědomuji svoji klopýtavost. Ale dík za otázku, úsměv... Jsi milý, bodláčku.

holubi drapky...:-} Hezky...:-}

tohle beru...*