KOLOHNÁT

Chtěl jsi stavět BABYLÓNSKOU VĚŽ?

Snad myslíš, že kovové pruty hněv Bohů udrží NA ŠPICI?

To peří PÁVA ač zvoní je příliš slabé, jemné

Neustojí tíhu nebe NA VLASTNÍCH KŘÍDLECH.

Padne ! A ty jak chlípný zrádný SISYFOS

Budeš tlačit torza stavby na vrchol hory

Budeš se rouhat bytí V ROVNOVÁZE

Nakonec vždycky přemůže Tě ÚNAVA

VPŘEDU I VZADU zpřetrhej nitě

PAVOUKA, který Tě svazuje a dusí.

Vezmi na sebe podobu Xolotla a jako chrt

Užeň KONĚ ke své tíze - on pomůže

Vysvobozen z prokletí připadáš si uboze jako ten obludný pavouk

Strohý článkovec

Tak rozlámaný jsi.

... 

Tvá fantazie je nekonečná jak spirála ulity!

Tím citem HLEMÝŽDĚ tvoříš MOSTY

A přecházíš je, hledáš, nacházíš?

Jak krásně zvoní - volají

A zpívali i pod Tvou rukou ač kladivem ublížila

A ohněm popálila - železo se musí zlomit mladé

Tvé srdce má sílu řemesla

Přijde někdo?

...

Pozoruješ své touhy z KŘESLA u STOLKU

A nyní i tam jsi!