Matrjošky II.

Matka matek matrjoška

už trochu nahluchlá

signál snad přichází,

však někde při cestách  

je rušen a ztrácen

ač  volají mě obě dcery

a píšou listy přeněžné

které žhavě i andělsky

nesou kaligrafické podpisy

   mami, tak mami

tady  Tvoje matrjošky

Však ty dcerky mé

mě dávno přerostly

a  už se nevejdou

do schránky mé, bolavé

a k prasknutí napjaté

moje srdce, které miluje

věřte mi, obě ty dcery mé

tu žhavou, ohnivou

i tu s křídly na zádech

to bije až někde vespod té

dřevěné dutiny, a tam

dotýká se přeněžně

té nejmenší matrjošky

právě zrozené, a moje slupka

náhle oživlá,  ta ji v sobě

pěstuje, hýčká, kolíbá

a ač je to k neuvěření

rostou mi ruce, nohy, hlas

k objímání a bránění