Výměnný pobyt

Výměnný pobyt

„A proč neděláte výměnné pobyty třeba s Moldavskem či s Albánií? Těm vašim účám zřejmě nedochází, že nás ve fabrice zatím neplatí v eurech," vztekal se táta, když mi neochotně předával novotou zářící bankovku s číslicí padesát a neznámým motivem. „Za to si v Holandsku dojdeš maximálně na záchod," doplnil ještě.

Pravdou je, že naše škola se může pyšnit řadou výměnných programů. Všechny výjezdy našich studentů však směřují na západ. Jsme to my, kdo si při podobných akcích připadá jako chudý příbuzný.

Zatímco můj holandský přítel Robbert během týdenního pobytu v České Lípě utratil za sklo, bižuterii a výbavu k cykloturistice v přepočtu bezmála třicet tisíc korun, já musím spoléhat na to, že mě bude krmit, napájet, vozit ... Snad mi má co oplácet. Našim naštěstí výměnná filozofie došla velice rychle, a tak při jeho návštěvě táta běhal ráno pro křupavé rohlíčky, máma nám dělala megasvačiny a při každodenních výpravách na diskotéky jsem okázale dostával pětistovkové kapesné (hravě utrácené). Do krabice skla Robbertovi navíc zapakovali litr becherovky, tři balení olomouckých tvarůžků a dva lahváče plzeňského.

Nizozemská pohostinnost předčila mé očekávání. Podezírám Robberta, že mé rodiče vykreslil v až moc růžových barvách. Nemohl jsem v noci ani na záchod - jakmile pod mou váhou vrzly schody na chodbě, vyběhla z ložnice paní de Engelbewaarderová v županu, počíhala si, až půjdu zpět, a nacpala mi do ruky žemli nebo mě zatáhla ke stolu v kuchyni a ohřála mi rybí polévku.

Nebylo divu, že jsem se po třech dnech anglicko - německého konverzování, neslyše slovo v mateřštině, těšil do autobusu, který mě a mé české spolužáky zaveze na výlet do Amsterodamu. Nepochybuji, že Holanďané rovněž toužili po pár hodinách bez svých slovanských přátel.

V hlavním městě jsme dostali na tři hodiny rozchod u  McDonalda. Učitelky zamířily k jedné z lodí, aby se za své diety svezly aspoň po malém úseku kanálů, někteří moji spolužáci začali pátrat po zastrčené kavárně, já se vydal do čtvrti červených luceren, abych konečně spatřil to, o čem jsem čítaval jen v knihách.

Bylo jistě vzrušující konečně si připadat jako chlap, kterému ženy jasně dávají najevo, jak moc o něho stojí, ale musím přiznat, že po dvou hodinách kroužení uličkami jsem se začal nudit a o dost více mě trápila jiná potřeba. Začal jsem potřebovat na velkou.

Naštěstí veřejná WC jsem objevil vzápětí poté, co jsem si uvědomil naléhavost své potřeby. Problémem bylo dostat se konečně na mísu. Půl eura mi v dané chvíli vůbec nepřišlo mnoho, ale místní toaletářka neměla drobné a přes dosti výmluvné posunky mi odmítla umožnit vyprázdnění zdarma.

S padesátkou v ruce jsem se vrátil do ulice Barndesteeg, kde kromě klasických prostitutek v oknech bylo několik podniků, které mohly za svými holandskými nápisy skrývat i leccos nesexuálního. Asi bych to nesepisoval, kdybych měl to štěstí.

V recepci podniku, o němž jsem se domníval, že je hotelem, v kterém si jen občas někdo zasouloží, jsem položil na pult padesátieurovku a mávaje rukama vykřikl: „Čenč many, čenž many, smól, plís!"

Obrovitý černoch se na mě usmál. Zřejmě nikoho tak potřebného v životě neviděl. Shrábl z pultu mou bankovku, zvedl sluchátko, cosi do něj holandsky zachrochtal. Pak se usmál ještě jednou, zamířil pravicí do schodů a prohlásil: „Gou, nambr fajv!"

Chtěl jsem něco podotknout, ale obr se přestal usmívat a znovu mě vyzval k výstupu do schodů.

Svíraje hýžďovými svaly řitní otvor, vstoupil jsem po zaklepání do pokoje číslo pět. Žena asi o týden mladší než moje babička ani nečekala, až za mnou zaklapnou dveře. Zasunula ruku pod křiklavě červené kalhotky a olizujíc si rádoby vyzývavě rty pustila se do samohany. Aspoň tak tomu má babička vždycky říkala. Než jsem se rozmyslel, jestli mé peníze stačily na něco víc než jen na dívání, sehrála na mě vyvrcholení ala Dolly Buster a ukázala mi na dveře.

Černoch u vchodu se na mě už zase usmíval. Využil jsem jeho chvilkové slabosti a došel si na záchod, který byl hned vedle recepce.

Tak si říkám, že můj táta sice byl v Evropě nejdál na tržišti v Jelení Hoře, ale přesto má o cenách v Unii dokonalý přehled.