Než bys řekl Kat

Než bys řekl Kat

"Tak řekněme dvě kila?" navrhla Petra cenu prodávaných učebnic. "OK, beru," souhlasila Míša. Potřebovala nové učebnice do druhého ročníku a Petra zrovna načínala třeťák. Za čtyři knížky to byla dobrá cena. "Užij si druhák!" popřála jí ještě Petra. "Snad to dám, stala se z nás celkem dobrá parta. Uvidíme co ti, co nás budou učit," podala jí peníze Míša. "To bude v poho, hlavně bacha na Kaťáka, to je maras, ale jinak v klidu," sdělila Petra svou zkušenost. "Dám si pozor. Dík a čau," rozloučila se.

"Dane, můžu dát funkci do funkce?" ptal se věčný programátorský smolař Petr úspěšnějšího kolegy, sotva si stačili říct, jak proběhly prázdniny. "Myslím, že jo," prošla kolem Míša. "Řekni mi, čemu ta ženská nerozumí," divil se Petr. "Já myslím, že jo, protože, jak pojmenuješ určitou funkci, stává se hned obyčejným příkazem, takže když nejdřív napíšeš tu vloženou, neměl by být problém," uvažoval Dan. "Fajn, zkusím to," kývnul Petr. "Nazdar lidi," vstoupil do třídy její předseda. "Á tys nám tu chyběl!" přivítal ho Dan. "Tož jak se vede?" začal obligátní otázkou jeho spolužák, kterému pro jeho znalost Linuxu neřekl nikdo jinak, než Tux. Taky na to vypadal. "Celý prázdniny jsem se nudil," odvětil Radim. "A co socialismus? Už jsi vstoupil do strany?" zeptala se ho Míša na jeho politické přesvědčení. "Kolikrát ti mám vysvětlovat, že nejdřív musíš být rok kandidátem a to můžeš stejně až od sedmnácti. Jen počkej pár měsíců a bude to. A pak budete mít předsedu řádně uvědomělého," plácal Radim své nesmysly. Ozval se zvonek a ruch třídy se ustálil v lavicích. Po chvíli vešel staronový učitel a všechny hezky pozdravil a pokynul aby usedli. "Takže, já vás tady zase rád vidím, jsem rád, že jsme do další třídy přišli všichni. Taky doufám, že jste si užili prázdnin, protože dalšího oddechu od školy se dočkáte až někdy koncem října. Tak, zatím počkáme na projev pana ředitele a pak ministryně školství. Za chvilku skutečně zapraskal rozhlas a ozval se ředitelův poněkud nezvyklý hlas. "Víš, na co se vždycky těším?" zeptal se Radim souseda. "Nevím," odpověděl. "Na tyhle projevy, to jsou někdy takový kecy, že když si na to člověk po týdnu vzpomene, musí se řezat až ho bolí břicho!" Projevy obou vysoce postavených skončily, třídní učitel se protáhl a vstal ze židle. "Ještě bude mít on projev," obrátil oči Radim. "Nebo ty!" řekl poněkud nahlas jeho soused a učitel se toho hned chytil: Výborně, to není špatný nápad, teď už nám schází jen projev předsedy." "Když já nic nemám nachystané," vymlouval se. "To nevadí, prostě nám něco řekněte, co si myslíte o budoucnosti v této škole a tak," navrhoval učitel. Míša se naklonila ke spolužačce a řekla: "To zas budou kydy!" Zatím už předseda předstoupil u tabule před třídu, nadechl se a spustil: "Drazí spolužáci, pane učiteli, myši tady kolem atd., dnes nastupujeme na druhou štafetu. A jak říkají komsomolci, nic není nemožné. Zapamatujte si, že neznáte slovo nedokážu. Spojte síly, protože v jednotě je síla..." "Máme se na co těšit!" poznamenal Tux.

"Výborně, děkuji vám, že jste se dal přemluvit, mimochodem, musím se zeptat třídy, jestli si chcete nechat tohoto předsedu?" zeptal se třídní, když Radim skončil s proslovem. Prakticky všichni souhlasili. "Radim toho dost vyřídí, takže si myslím, že jste udělali správně. No a přikročíme k takovým nutným krokům, jako je čtení školního řádu a další administrativní činnosti," pokračoval učitel. Třídou kolovala informace o učitelích a školním řádu. "Hezky, takže máme Šveca na Elektriku i na Základy," zasmušila se Míša nad papírem. To ještě nečekala co to bude znamenat.

Na tabuli bylo mokrou křídou vyryto datum 13. října, napsané v ruském jazyce. Samozřejmně dílo předsedy třídy. "Buďte ticho, nebo zas bude Kat nadávat, že tu řveme," nabádala ostatní Míša. Ruch se trochu utišil, ovšem ne moc. Do třídy vstoupil učitel Švec a rázem se místností rozlehlo ticho. Přetloustlý učitel se uvelebil na sténající židli, otevřel třídní knihu a zeptal se úsečně: "Chybí?" "Bagriš," odpověděl Jakub, který měl zrovna službu. Učitel zapsal, zavřel třídní knihu a otevřel svůj notes. "My jsme měli úkol, takže si někoho vyvoláme. Třeba ... Tarasová," přečetl Míšino jméno. "Pane učiteli, já to nemám," řekla omluvně. Zaměřil na ni svůj zrak. "Já jsem byla ve čtvrtek, kdy se to zadávalo na Invexu, takže jsem to neměla zapsané," vysvětlovala. "Aha, takže vy si myslíte, že ten Invex vás takto bude držet, jo? To teda ne," zapsal pětku. "Ale já si to nemohla dopsat. V pátek tu nikdo neměl sešit a dneska je pondělí, musela bych to dělat ve škole," namítala. "Nemělas jet na Invex, musíš si uvědomit, jestli na to stačíš. Když víš, že to nestihneš, tak prostě nemůžeš jet! Já jsem byl taky na sobotu pozvaný na oslavu padesátin pana učitele Koba a taky jsem nešel, protože jsem měl naléhavou práci. To není omluva," kroutil svou tlustou hlavou. "Někdo jiný. Třeba, třeba předseda třídy, když tu chcete dělat problémy," podíval se do třídy. Radim se zvedl, a předložil k nahlédnutí sešit. "Počítej," vybídl ho učitel a zaměřil se na sešit. Radim nakreslil schéma podle učebnice, zapsal hodnoty a začal sestavovat rovnice. Pak vytáhl svou kalkulačku, kterou měl v kapse a začal hbitě vyťukávat čísla. Po pěti minutách dopsal, položil křídu a vypnul kalkulátor. "Spočítané to máš dobře," uznal učitel. "Ale proč nemáš v sešitě zadání mi není jasné. Jsi to jako opsal a se zadáním ses už nepáral. Je to tak?" zeptal se přísně učitel. "Ale já mám zadání tady na druhé straně, protože už by se mi tu nevešly výsledky, tak jsem je napsal až na další stranu, ale výsledky tu mám a zadání je tu taky," ukazoval Radim. "Co to je? To si jako myslíš, že já tomu mám rozumět? Nechceš mi tu dát třeba překladač na tvůj styl psaní? Jednou jsme si stanovili nějaká pravidla pro domácí úkoly, tak je budete dodržovat a když ne, tak ponesete následky!" zakončil učitel. Radim sebral naštvaně sešit a odkráčel ke své lavici. "Zas bůra!" zaklel. "Takže vážení, to co jste dnes předvedli se mi moc nelíbilo, myslím, že si příště napíšeme písemnou práci, no nic, budeme pokračovat, napište si řešení obvodů s více zdroji." zvedl se učitel. "To bych chtěla vidět, co by dělal u Koba na oslavě. je rád, že nepřišel. Hned jim zůstalo žrádla na měsíc a chlastu na dva," otočila se Míša ke spolužákovi, který měl větší štěstí.

"Teda lidi, Kaťák je prase. Za hodinu rozdá bas, jak pro hudební kvartet!" rozčiloval se Kuba po hodině. "Fuj, ještě teď mě bolí ruka, jak rychle diktuje!" naříkala Míšina sousedka Tereza. "Máte někdo úkol do matiky?" zeptal se Tux. "Jo, mám," vytáhl sešit s úkolem David, vyhlášený pařan, kterému žádná hra nedokázala vzdorovat. "Panečku, na Kata tak vzít těžký kulomet a valit, co se vejde," otočil se k sousedovi podobných zálib. "Blázníš? Vždyť to sádlo působí jako neprůstřelná vesta!" namítl.

Učitel Švec zrovna nadiktoval poslední příklad a usedl zpět za svůj stůl. "Hnusná písemka," ulevil si Radim."Pánové, já myslím, že jsem neřekl, ať kecáte. Jestli má někdo pocit, že ano, tak se šeredně mýlí! A jestli chce pětku, tak ať pokračuje!" vyhrožoval. Po chvíli se vydal na obchůzku třídy. nešel nijak rychle, ostatně při jeho tloušťce to ani dost dobře nešlo. Občas se zastavil a sledoval, jak někdo píše, nebo pátral, zda někde spatří tahák. Na toto však nikdo odvahu neměl. Došel až k Míši. "Tady to je dobře, to je špatně!" ukázal na dva výsledky. Pak pokračoval dál. Míša výsledek zkontrolovala, ale chybu nenašla. Po chvíli se učitel vracel. "Nevíš si rady? Jo, to už jsem zažil, jak některé děvčátka šly na průmyslovou školu a pak skončily někde v prváku, druháku. Prostě si myslím, že na to nemají," pronesl namyšleně. V Míši se vařila krev. Ještě několikrát přepočítala příklad, ale vždy vyšel stejně. Nabyla dojmu, že se jí učitel posmívá a nechala to tak. Švec zatím došel až k Danovi. "Neříkal jsem, že má být písemka na čistém papíře. Proč ji máš na čtverečkovaném?" zeptal se. "Já jsem zapomněl, můžu to už nechat tak?" zeptal se Dan. "Máme snad nějaká pravidla, tak je budeme dodržovat, ne? Napiš si to znovu!" nakázal učitel. Dan se podíval na hodinky. To neměl šanci stihnout. Alespoň tedy začal. "Kdybys dával více pozor, mohl si už mít hotovo," posmíval se Švec. Dan nic neříkal, ale jeho obličej byl vymluvný.

"Hej viděli jste někdy takovou svini?" spustil hned po odchodu Radim. "A co mám říkat já?" namítl Dan. "Pěkně mě nasral. Elektrice rozumím víc jak já, ale musí si rýpnout. Jak ti vyšel ten druhý příklad, Dane?" zeptala se Míša. "120 V, a nějaké drobné," odpověděl. "No, dyť sem to měla dobře, tož nevím, co kdákal!" zlobila se Míša.

V učebně výpočetní techniky bylo rušno. Zase po několika operacích s centrálně instalovaným programem došlo ke zhroucení sítě. Učitel vyslal jednoho z žáků pro správce, kterým byl učitel Švec. "Stejně nevím, proč to nenainstalují na každý počítač zvlášť. Bylo by to rychlejší a taky by to nebylo závislý na síti," přemýšlel Tux. "No, s takovou se toho naučíme," koukal nervózní Dan na hodinky. "Pan Kat už se řítí!" vpadl do učebny Radim. "Ale no tak, snad má jméno, ne?" mírnil ho učitel výpočetky. "Jo, ale my mu na to jméno nemůžeme přijít," namítl Dan. Otevřely se dveře a vešel udýchaný Švec. "Tak co se děje? Zase to spadlo? Vypněte počítače!" zabručel a odešel k serveru. "Zkuste to zapnout," zahučel. Žáci se sehnuli k počítačům a znova je nastartovali. Tuxův počítač se ke startu moc neměl. Sotva se objevila jiná barva, než černá, moc se to nehýbalo. "Jeď ty šunko Microsofťácká!" popoháněl slovně počítač. "Já ti dám šunku, nemáš na tom dělat samé blbosti a bude ti i běžet!" zaburácel Švec od serveru a začal se kolébat k Tuxovi. "Mám ti ukázat registry, cos všecko spouštěl? Kdybyste na těch počítačích dělali, jen to, co se na nich skutečně má dělat, tak by to bylo, ale vy ne! A tady je výsledek, tak se nerozčiluj!" seřval ho učitel. Všem síť naběhla. Správce odešel a učitel výpočetky řekl: "On má pan Švec pravdu, kdybyste dělali jen, to co máte, tak by to bylo v pohodě." "Ale vždyť to je úplně jedno, co si spustím, ta síť má běžet pořád!" namítal Tux. "Jo, to je tvůj názor a pan Švec má asi jiný, takže ti nic nezbyde, než se podřídit. Je to správce sítě." "Jo, ten dělá všechno. Je to správce, učitel, švec a ještě kat. Tak to dopadá, když někdo fušuje do všeho!"

"Napište si zadání vaší samostatné práce. Bude to vypracování grafu voltampérových charakteristik dvou prvků zapojených v sérii," diktoval Švec zadání práce. "To zas bude pětek," usmál se Radim. "No dej pokoj, já nechci být šťastným majitelem," kroutil hlavou soused. "Odevzdáte to do čtrnácti dnů!" dokončil kreslení obvodu na tabuli. "Kdo chce, může dříve," dodal. "Už vidím, jak někdo chce," uchichtla se Míša k sousedce. "Jestli má někdo pocit, že jsem řekl, ať kecáte, tak jsem to neřekl," otočil se naštvaný Švec. Dopsal a na chvíli počkal, než si vše zapíší ostatní. Pak ve svých papírech nalistoval učivo, které se mělo probírat. Smazal část zadání a malým kouskem křídy napsal nadpis. "To tu zase není větší křída?" zastavil se. "V šuplíku," ozvalo se ze třídy. "Tady jsou jen barevné," otevřel první z nich. "Ve druhém," poradil zase kdosi. "Měli byste si tu k tomu dát manuál," zabručel.

"Zkoušeli jste už někdo tu samostatnou práci? Já teda vůbec nevím co s tím," zeptal se po týdnu Kuba ve třídě. "Nejsi sám," odpověděl mu Dan za všechny. "No jo, ale mrkejte, já se ptal na intru čtvrťáků a to se musí tato křivka posunout o tuhle přímku," narychlo kreslil. "No, a to je problém?" namítla Míša. "No, ani ne, někam po sem, pak se to lomí a teď mi řekni jak dál," podal jí tužku. Míša si přetočila papír, aby na něj nemusela koukat vzhůru nohama. Tak asi takhle," vynesla několik styčných bodů. "A teď jak to spojíš ti vyšla dobrá blbost, protože normální graf se ti nemůže vrátit takto zpátky!" pokyvoval Kuba hlavou. "A co je od Kata normální?" namítl David. "To je fakt, takhle to asi nepůjde," přiznala Míša. "Já nevím jak vy, soudruzi, ale než s tím čekat do data odevzdání, já bych s tím šel za nějákým učitelem jak na to," navrhl Radim. "Fajn, koho navrhuješ?" zeptal se Tux. "Třeba matikáře," vyhrkl Radim. "Dobře, tak já půjdu s tebou," nabídl se ještě Kuba a zmizeli na chodbě. Po deseti minutách se vrátili. "Tak co?" zasypali je všichni dotazy. "Lidi, on říkal že takhle to nemůže být, protože je to blbost, to že se prý nějak přes trojrozměrné integrály dělá a to se bere až na výšce," odpověděl Kuba. "No, ale jak to spočítáme? Já hodlám jít na výšku až za dva roky, ne za týden!" namítl Tux. "Zeptáme se někoho jiného, no, třeba Jakubové," navrhl Radim. "Tak ale až o volné hodině, teď už to nezachráníme," podívala se Míša na hodinky.

"Jde někdo se mnou?" ptal se Radim o volné hodině v souvislosti s řešením úlohy. "Já ti s tou drsňačkou pomůžu," nabídla se Míša. "Tak pojď a zaklepeš, mě by urazila palici," vymlouval se Radim. "Stejně je otevřeno," ukázala na dvěře kabinetu. "Ťuk, ťuk, mohli bychom vás vyrušit, paní učitelko?" zeptala se Míša. "Ale mám jen chvilku," varovala učitelka. "My potřebujem vědět, jak nakreslit výsledný graf tohohle příkladu, to jsou dva prvky a jejich výsledek my nevíme jak bude," blábolil Radim. "No prostě nevíme, jak bude vypadat výsledná charakteristika těhle dvou prvků, tohle nás napadlo, ale to je asi špatně," shrnula Míša. "A co je tím nelineárním prvkem?" zeptala se učitelka. "To není zadáno, možná nějaký nelineární rezistor, nebo tak," odpověděl Radim. "Podle toho grafu to vypadá na nějakou přepínací diodu, pak to musíte udělat pro zapnutý a vypnutý stav, ale mě tohle učivo na škole moc nešlo a nezlobte se, ale já mám dozor na obědě, já musím běžet," vyvlékla se z otázky učitelka. "Slyšels někdy o přepínací diodě?" zeptala se Míša Radima. "Ne, a myslím, že tohle nevymysleli ani v Sovětském svazu, to je možné jen tady," divil se.

"Já bych navrhoval jednoho dobrovolníka na to, aby se ho zeptal," pokrčil Radim rameny při pokračování porady následující den. "Jo a kdo to bude? Vidíš tady někoho, kdo by mohl postrádat hlavu?" namítl Tux. "Necháme to tak, třeba nás něco napadne," řekla Míša. "Nebo taky ne," oponoval Radim, ale protože nikdo nedovedl vymyslet lepší řešení, bylo to odloženo. "Dneska Kat bude zkoušet, tak to nám bude jedna poprava stačit, nepotřebujem jich víc," uzavřel Jakub.

"Tak nám třeba pověz něco o ... o cívkách," dokončil učitel listování sešitem a položil otázku zkoušené Míši. "Cívka je nestandartní materiál, nedá se jen tak koupit, musím si ji navinout sama," odpověděla Míša. "To bych tě rád viděl u navíječky," zapochyboval učitel. "Co je hlavní vlstností cívky?" zeptal se dále. "Indukčnost, ta je vyvolávána..." "Stačí, naučené to máš dobře, tak trochu praxe. Co by se stalo, kdybys třeba z televize vymontovala cívku a dala tam jinou?" ptal se. "Tak, jestli by byla stejná, tak by to šlo," odpověděla Míša. "Co když přesně roztáhnutou cívku stlačíš, poruší se?" pokračoval. "Jistě, bude mít jinou, třeba nežádoucí kapacitu," řekla. "Hlavně se jí změní indukčnost!" zahřímal. "A kapacita taky," doplnila ho. "Ale co sem pleteš kapacitu, to s tím nemá nic společného!" kroutil hlavou. "Nejspíš proto, že to není v knížce napsané," odsekla Míša. "Víš co? Ty si tu budeš ještě brblat, tak to tě taky můžu posadit s pětkou," obořil se na ni. "Na školu si příjdeš oblbovat kluky, umíš prd, ale narážky máš pořád, tak takhle ne. Já si osobně myslím, že holka nemá na průmyslové škole co dělat, a ty seš tu na obtíž." "Tak fajn, napište mi pětku, vždyť já nic neumím a jen vás tu otravuju," naštvala se Míša, popadla sešit a vrátila se zpět do lavice."Jak se ti představuješ? Mám ti napsat pětku?" rudnul Švec. "Klidně, protože blbě kecat to by dovedl každý, ale něco udělat, to už ne," odvětila lhostějně, ale uvnitř byla rozzlobená na nejvyšší míru. "Soudruzi, musíme ji podpořit," špitl Radim na všechny strany. Moc lidí ale odvahu nemělo. "Já jsem tady učitel, a ty seš jen usnoplenej prd, tak si nevyskakuj!" křičel učitel. "Skutečně? O co, že toho vím víc jak vy. Dát na tabuli ukázkový příklad z knížky bych dovedla taky, ale nějaký složitý? Dovedete to?" odpověděla mu klidně. "Já se tu s tebou nebudu sázet a vůbec, píšu ti pět a dávej si na mě pozor!" varoval.

"Soudruzi, Kat to posral, koleduje si o banán na schodech," řekl o přestávce Radim. "Jo a schodiště se sesype, pod tou vahou," klidnil ho David. "Jako tvrdit že nic neumím, to nebude, to ať mě nesere. Sakra, sem měla taky pravdu, ale... eh, to nemá cenu rozebírat," mávla Míša rukou. "Hoši, buď my, nebo Kat," řekl Kuba. "Já zítra přinesu něco z mé laboratoře, co jsem ještě nakradl ještě na základce a otrávíme ho," plánoval Radim. "Tak si toho vem rovnou kýbl, protože na slona toho bude potřeba asi hodně," poradil mu Tux.

"Co to tu tak smrdí?" vešla další den ráno Míša do třídy. Kolem Radimovy lavice byl ruch. Zrovna předváděl jednu ze svých nejlepších chemikálií. "Jo, tohle mu nasyp do polívky, to by porazilo i slona," přikyvoval David. "Co to tu máte?" zeptala se Míša. "Hádej. To je jed na Kata, tohle ho zabije!" ukazoval tmavě hnědou lahvičku. "Ty ses zbláznil, ne? Policajt čichne k talířku a hned mu bude jasné, že to musel být infarkt, tenhle smrad," opatrně si přičichla "to je ... fuj, ty vole to smrdí! Teda pánové, s váma tak hovna míšat!" potácela se zpět ke své lavici. "Ale něco vymyslet musíme. Nebo nás zahluší," namítal Tux. "To by chtělo něco méně nápadného, zkusíme něco vymyslet," nabídl se Dan.

"Tak si pro něj jdi, jestli ti neurazí palici!" rozčiloval se Radim na Davida. "Jo, a jak tam nikdo nepůjde, tak nás příště strašně zadře!" namítla Tereza. "Hele, co třeba ještě chvíli počkat, a třeba to za nás vyřeší," navrhoval Jakub. "Nebo taky ne," odmítal Radim. "Tery, pojď, už to bude deset minut a má se jít po pěti," otočila se Míša na kamrádku. "Tak jo," rezignovala. Seběhly dvě poschodí a Míša zaklepala na dveře kabinetu. Nic se nedělo. Najednou se prudce otevřely dveře a vyletěl Švec. Taktak, že Míša stihla uskočit. "Co je?" vyštěkl. "My jsme pro vás přišly, protože jste nepřišel do hodiny," vzpamatovala se první Tereza. "Mohl byste dávat trochu pozor, příště můžu být nalepená na támhleté zdi," sakrovala Míša. "Nemáš poslouchat za dveřma! Za chvíli tam budu, ještě něco dodělám, ať je tam klid," zavřel. "Prej neposlouchat. Ten chlap je paranoik a blbec," klela Míša. "Je to hlavně kat, mohlas jít nahoru o hlavu kratší," smála se Tereza. Vešly do třídy. "Hned tu bude," oznámila Míša. "Co to kreslíš?" zastavila se nad Danem. "To je gilotina, tohle ho dostane, děláme na tom s Radimem už dost dlouho, tohle bude pecka!" odpověděl. "A co to má být?" zeptala se. "Sleduj, on vleze do kukaně, tím pádem uvolní něco a vzápětí ho zkosí nějaká blbost. Aneb je třeba zabít Kata," vysvětloval. "Seš normální?" divila se Míša. "Radime, víš, co tahle hlava vymýšlí? Past na Kata, prý jak ho zabít," obrátila se na předsedu. "Však jo, když to klapne, tak máme Kata bez hlavy. Stačí vymyslet nějaký mechanismus a než bys řekl švec, už to bude hotový," přikyvoval Radim. "Než bys řekl Kat!" opravil ho Dan. "Vám hrabe oběma!" mávla Míša rukou a šla na své místo. Učitel Švec už zatím přišel do třídy. Zaujmul místo u katedry a sotva zapsal spustil: "Ty vaše práce, mám je tady, to je přímo hrůza, co jste mi tam vyváděli. To není možné! Já jsem přímo u některých žasl. To bylo jak do vánoční přílohy Dikobrazu. To nemůžete myslet vážně! Nejlepší známka je tu dva méně. Rozdejte si to, já jsem vám tam napsal svůj komentář, co si o tom myslím, ale je to teda skutečně horor." "Co máš?" zeptala se Míša Terezy, když na své práci uviděla známku čtyři. "Taky tak," odpověděla. "Já teda nevím, ale jestli si myslíte, že to prostě nějak přežijete, tak vás musím vyvést z omylu, protože tohle buď přežiju já, nebo vy!" hřímal od stolu. "Velmi správně! Buď ty nebo my! Socialismus vždy zvítězí!" šeptal Radim sousedovi.

"Míšo, jdeš už na oběd, mohla bys mi pomoct s jednou věcí," žádal Jirka. "A kdy tam máme být?" podívala se do rozvrhu. "Tak jdem, za deset minut, to nás Čáp pustí," souhlasila. "Jde o to, že nevím, jak rozchodit pod Linuxem mou tiskárnu, to mě celkem štve," bral si Jirka tác. "Tak to je jasná zpráva, co máš za tiskárnu a co za systém?" zamyslela se Míša. "Rudý klobouk a tiskárnu mám od hápéčka," odpověděl. "Ber stůl," ukázala Míša pohledem na jedno volné místo. "Co přesně to je?" zeptala se. "840," sednul si. To by mělo mít drivery. "Však jo, ale jak dávám přidat, tak to mi jich nabídne aspoň deset, ale na co je mi to platný, když to stejně pak nejde," rozčiloval se Jirka. "Ty máš sedumtři, že jo?" přemýšlela Míša. "Tam se nejdřív musí vytvořit fronta, pak ti to nejdřív bude fungovat, zkus se zeptat Tuxe, " navrhla. "Tak jo, a ještě se mi můžeš mrknout na tohle," podal ji zmuchlaný kousek papíru. Když ho rozbalila, byl tam zápis programu ve skriptu. "Co s tím?" zeptala se, když dočetla. "Potřebuju to převést na Javovský skript," odpověděl. "Tak to by mělo stačit jen přeházet zápis těch proměnných a musíš oddělat ty theny. To by mělo stačit," chtěla mu podat papír zpět. "Jo, to jsem zkoušel, a nic," řekl. "Já se ti na to mrknu doma, jo? Stejně tu nemám žádnou tužku," schovala si papír do kapsy.

Sotva vyběhla nahoru do třídy, všimla si, že zrovna nikdo jiný není přítomen. Jirka šel ještě do Albertu koupit něco dobrého do praxe. Na Danově lavici ležel hustě počmáraný papír. Nadpis byl "DKAT". Míša si ho se zaujetím prohlížela. Chvíli ji trvalo, než se zorientovala v čmáranici, ale pak jí všechno začalo zapadat do sebe. "Oni to mysleli vážně!" uvědomila si s hrůzou a utíkala dolů po schodech ke kabinetu učitele Ševce. Našla tam přesně to, co si myslela. Pod kuličkou místo kliky byly vidět stopy po násilném otevření. "Oni ho fakt chtějí zabít," uvědomila si. Opatrně si sáhla na kliku. Zevnitř bylo slyšet vrzání složitého mechanismu, který celou dobu vymýšlel Dan. "K čertu!" zaklela Míša a její mozek se roztočil na plné obrátky. Pomalu se obrátila a sedla si na schody. Dlouho však nepřemýšlela. Po schodech vystoupal Švec, vraceje se z oběda, a směřoval přímo k sobě. "Dobrý den," zareagoval Míšin autopilot, ale vzápětí se rozum probral z letargie a Míša učitele zastavila. "E, ja vám chutnal oběd?" začala blábolit, jen aby ho zdržela. "Normálně," odvětil nakvašeně. Dál směřoval do kabinetu. "Já, já bych něco potřebovala, nevíte jak přidat v Linuxu tiskárnu do systému?" vymýšlela. "Normálně, to je úplně jednoduché," odpověděl zase po svém. "Já bych potřebovala upravit tenthle skript," strkala mu před nos Jirkův papír. Už byli u dveří. Učitel chytl kliku. "Tam nesmíte!" vykřikla. "Tarasová?" podivil se. Míša už nevěděla co dál. "Proč ne?" zeptal se. "Je tam ... bomba!" vyhrkla Míša. "Ty jsi opilá! No počkej až se to doví ředitel, ty poletíš!" "Oni na vás nastražili past!" pokračovala. "Kdo?" vypálil otázku. "Oni, z naší třídy, nemají vás rádi, chtějí vás zabít, nesmíte tam jít!" prosila ho. "Co to ksakru znamená?" rozčílil se už úplně. "Tak se přesvědčíme," řekla Míša, když se její nervy trochu uklidnily. Svlékla si mikinu a přivázala rukávy na kliku. Pak odešla co to nejdál šlo a zatáhla, aby se dveře otevřely. Z kabinetu zavrzala kolečka vzduchem prosvištěl veliký předmět. Ulomil se o železný rám dvěří a dopadl s rachotem na zem. Byla to sekera jako vytřižena z husitských válek. Učitel zůstal omráčen. "Tohle byste měl v ksichtu," zvedla Míša předmět. Učitel zavrávoral. "Pojďte dovnitř," vybídla ho. "Máte tu kafe?" zeptala se. Jen pohlédl na malou skříňku u okna. Míša se podívala nad sebe. Danův mechanismus byl přesný. Desítka koleček přenášela tahovou sílu dveří na odsunutí pojistky, jež držela sekeru. "Byl jsem strašný, ale tohle jsem nečekal," řekl konečně něco šokovaný učitel. Míša před něj postavila hrnek s kávou. "To vám pomůže,"

Druhého dne, když Míša přišla do školy, takřka všichni už věděli co se stalo. Tereza se přestěhovala úplně jinde, aby nemusela sousedit se zrádkyní. Míša si všimla, že její lavice je zmalovaná od nejrůznějších nadávek a klení. Jen vstoupila, ozval se Dan: "Něco tady smrdí!" "To si piš, to bude její mrtvola, jak si ji podám," zvedl se z lavice Radim. "Co to mělo být?" odložil Tux flašku s pitím. "Kaťák je svině, ale tohle si nezaslouží!" snažila se Míša přesvědčit ostatní. "Jak takhle můžeš mluvit? Vždyť tě málem sejmul a ještě se ti smál!" divila se Tereza. "Ale pořád je to jen člověk!" nepřestávala Míša. "Ať je takový, nebo makový, pořád je člověkem!" Radim se k ní přiblížil. "Už jsi někdy, soudružko, viděla takového člověka? Takového co váží jak výrobní linka na buldozery, širokej je jak tank z Čeljabinsku, a blbej jak střela z Aurory?" "A není ve straně!" dodal Tux. "Sakra, vy jste se vážně zbláznili!" zoufala si Míša. "Zdechni!" pronesl pomstychtivě Tux. Naštěstí se otevřely dveře a vstoupil třídní i s učitelem Ševcem. "Tady pan učitel by vám rád něco řekl," pustil ho hned třídní ke slovu. Švec se důkladně nadechl a spustil: "Včera se stalo něco, co bych nikdy nečekal. Jednak jsem ve svém kabinetu měl past, která by měl určitě neminula, ale co víc, někdo, koho jsem zhazoval a drtil jak se dalo, mě zachránil. Byl jsem strašný a až včera jsem si to uvědomil. To není možné, co jsem byl zač. Jsem nemocný na ledviny a tak se ve mě pořád hromadí voda. Proto vypadám tak, jak vypadám. Doktor mě varoval, že můžu být náladový. To, co jsem však byl, nebylo náladový, to bylo přímo nesnesitelný a dnes už to vím. Těžko může stačit omluvit se vám všem, za všechno, co jsem udělal. Snad, když teď víme co je zakopaným psem, budeme spolu vycházet lépe. Chci k vám být fér. Proto, zapomeneme všechny známky a dosavadní hodnocení a začneme znovu. Do pololetí vás všechno naučím. Znovu vás oznámkuju a spravedlivě! Už nechci, aby se stalo to, co se stalo. Nemyslím váš útok na mě, myslím to, co jsem vám udělal. Jenom díky tomu, že jednomu člověku nebylo lhostejné, co se mi stane, jsem teď tady a můžeme začít od znova." Podíval se na Míšinu zmalovanou lavici. "Tarasová, važ si sebe a po vás chci, abyste se snažili pochopit to, co udělala. Nebyl to vůči vám podraz, ale byla to záchrana nejen pro mě, ale i pro ostatní z vás." Když skončil, zavládlo hrobové ticho. Míša věděla, že na ni míří všechny oči třídy, ale neotáčela se za nimi. Tu se ozval zip pouzdra. To byl přeseda. Vytáhl gumu a zvedl se. Přišel k ní a řekl: "Promiň!" Pak začal gumovat spoušť na lavici. Ostatní se přidali. Všichni se omlouvali Míši a pak se předseda otočil k oběma učitelům a řekl: "Jako předseda vám za naši třídu říkám, že to s Váma zkusíme. A tady Míša si zaslouží Leninův řád!" "Myslím, že je to moc velké vyznamenání," bránila se Míša. "Není, protože Kat měl pravdu, zachránilas nejen jeho, ale i nás třicet!" řekl. Všichni se zarazili. "No jo, ale jak mu teď budem říkat?" položil Dan otázku. "Na střední škole mi říkali Píernadruhouvé," ozval se učitel. "To je objem válce," řekl Tux. "No jo, tak fajn, ale to dlouhý, zkrátíme to na Druhouvé, protože má DRUHOU VÉlikou šanci, no ne?"